Lípa velkolistá

Tilia platyphyllos, lípa velkolistá, je opadavý strom, který začíná skromně jako školkařský prut a během dvou až tří desetiletí se promění v širokou, hustě olistěnou korunu vyšší než většina domů. Nejrychlejší způsob, jak poznat právě tento druh a ne mnohem častěji vysazovanou lípu srdčitou, Tilia cordata, jsou listy: jsou nápadně větší, zhruba 6 až 10 cm napříč, a jak čepel, tak mladé výhonky mají jemné pýří, které T. cordata postrádá. Dopřejte jí trvalé stanoviště se skutečným prostorem k rozrůstání, protože tohle není strom, který lze vysadit k zdi nebo pod dráty vysokého napětí a čekat, že zůstane malý. Na oplátku vytvoří hustou, ochlazující korunu, oblaka vonných krémových květů na začátku léta a po zakořenění nepotřebuje pozoruhodně málo pozornosti.

Jak rozeznat Tilia platyphyllos od ostatních lip

V evropských zahradách se běžně vysazují tři druhy lip a neustále se pletou. Tilia platyphyllos má z celé skupiny největší listy, až asi 10 cm dlouhé, pýřité na svrchní i spodní straně, s mladými výhonky, které jsou samy chlupaté, ne hladké. Lípa srdčitá, Tilia cordata, má menší, lysé listy jen s drobnými trsy oranžových chloupků v paždí žilek na spodní straně. Tam, kde oba druhy rostou blízko sebe, se volně kříží v Tilia x europaea, lípu obecnou, která kombinuje znaky obou rodičů a je pověstná tím, že kape lepkavou mšicovou medovici na cokoli pod ní zaparkovaného a vyhání husté porosty výmladků od báze. Pokud jste zdědili neoznačenou lípu a listy vám v ruce připadají měkké a mírně chlupaté spíš než hladké, velmi pravděpodobně máte co do činění s Tilia platyphyllos, ne s jejími příbuznými. Plants of the World Online uvádí jako její původní areál Evropu až po severní Írán a mimo tento areál se po staletí vysazuje jako okrasný a alejový strom.

Výběr stanoviště pro strom této velikosti

Podle měřítek jakékoli zahrady jde o velký strom: RHS ji uvádí jako pravidelně přesahující 12 metrů a podrobná měření ze severoamerických výsadeb udávají u zralých exemplářů 18 až 24 metrů výšky a 9 až 15 metrů v rozpětí, dosažené zhruba za 20 až 50 let. Před výsadbou projděte pozemek a představte si plně vzrostlou korunu i kořenový systém, v dostatečné vzdálenosti od domu, odpadů a jakékoli stavby, kterou nechcete mít za pár desetiletí zastíněnou nebo podemletou kořeny. Snáší plné slunce až polostín a po zakořenění zvládne i exponované stanoviště, i když RHS doporučuje mladému stromu poskytnout určitý úkryt. Tam, kde je prostor opravdu omezený, patří lípa velkolistá mezi mála velkých stínových stromů, které snášejí formální tvarování: hlavatí se, seká na paseku i tvaruje do plotu na chůdách lépe než většina listnatých stromů, a právě proto ji vidíte lemovat ulice a aleje ostříhané do přísných geometrických tvarů v evropských městech.

Půda a výsadba

Lípa velkolistá není vybíravá na typ půdy: vyhovuje jí vápenec, jíl, hlína i písek a stejně dobře roste v neutrální i zásadité půdě, což z ní dělá jednu z nejsnášenlivějších voleb pro zahrady na vápencovém nebo křídovém podloží, kde se trápí druhy milující kyselou půdu. Co si ale žádá, je půda, která zůstává vlhká, ale zároveň odvodněná, ne vysychající na kost ani stojatě mokrá přes zimu. Prostokořenný nebo kontejnerovaný strom vysazujte v období vegetačního klidu, od podzimu do začátku jara, jámu kopejte jen tak hlubokou jako kořenový bal a alespoň dvakrát tak širokou, první rok až dva strom volně přivažte ke kůlu, dokud se kořeny nezachytí. Po výsadbě důkladně zalijte a kolem báze rozprostřete mulč, samotný kmen nechte bez mulče.

Zálivka od zakořenění po zralost

Čerstvě vysazená lípa potřebuje po první dvě až tři vegetační sezóny pravidelnou zálivku: vydatně zalévejte pokaždé, kdy horních pár centimetrů půdy proschne, v horkých obdobích častěji, k podzimu zálivku postupně omezujte. Jakmile se kořenový systém zaběhne, tento druh zvládá běžné suché léto bez potíží a North Carolina State Extension jej hodnotí jako odolný vůči suchu i slanému postřiku, což se hodí, pokud vybíráte strom k silnici nebo na pobřeží. Tato odolnost ale není neomezená: vícetýdenní sucho na čerstvě narušené nebo zhutněné městské půdě zatíží i vzrostlou lípu, což se projeví předčasným spálením nebo žloutnutím okrajů listů. Silná vrstva mulče udělá pro potřeby vody u velkého stromu víc než jakákoli konev, tlumí teplotu půdy a omezuje výpar v celé kořenové zóně, ne jen v malém kruhu kolem kmene.

Kvetení a letní tok nektaru

Shluky drobných, bledě žlutých květů se otevírají v červnu a visí na nezaměnitelném bledě zeleném listenu, který později pomáhá odnést okřídlené nažky větrem. Vůně se na teplý večer nese daleko a dokud květy kvetou, obvykle dva až tři týdny, hojně je navštěvují včely, můry, vosy a další opylovači. V některých částech Evropy se ze sušených květů také připravuje tradiční bylinný čaj, kterému North Carolina State Extension připisuje mírný, uklidňující účinek. Podzimní zbarvení je tiché a nevýrazné, bledě zelené přecházející do žluté, spíš než okázalá podívaná, takže tento strom vysazujte pro tvar, stín a červnové kvetení, ne pro podzimní krásu.

Řez, hlavatění a výmladky

Lípa velkolistá potřebuje jen minimum pravidelného řezu: RHS ji řadí do své nejlehčí řezné skupiny, což znamená, že práce se většinou omezí na odstranění suchého, poškozeného nebo křížícího se dřeva, jak si ho všimnete, spíš než na roční plán. Jediným opakujícím se úkolem je zvládání výmladků, tenkých výhonků, které tento druh vyhání od báze kmene a někdy i podél povrchových kořenů; jakmile si jich všimnete, odřízněte je čistě u místa vzniku, protože ponechané samy ztloustnou v nechtěný porost kolem hlavního kmene. Pokud strom tvarujete na hlavu nebo do plotu na chůdách, začněte s tímto tvarovacím řezem, dokud je strom mladý, a opakujte ho v pravidelném cyklu, protože starší, netvarovaná lípa nereaguje na první silný řez tak dobře.

Škůdci, choroby a poznámka k bezpečnosti

Zavedené stromy bývají většinou bezproblémové, ale za život stromu se objeví dlouhý seznam drobných škůdců: mšice, jejichž medovice pokrývá auta a chodníky pod korunou a často přitahuje i černou plíseň, spolu s hálčivci, housenkami, pilatkami a štítenkami. Žádný z nich obvykle neohrožuje přežití zdravého stromu a většina nevyžaduje jiný zásah než snést ten nepořádek nebo opláchnout silně napadenou nízkou větev vodou. Vážnější rizika představují kořenové a kmenové choroby: václavka a hniloba kořenů způsobená Phytophthora dokážou strom zabít úplně a verticiliové vadnutí, i když vzácné, je toho schopné také, takže vzrostlá lípa, která náhle a nerovnoměrně po celé koruně chřadne, si zaslouží spíš odborné posouzení než jen ořez a čekání. Pokud jde o bezpečnost, databáze rostlin ASPCA nemá pro Tilia platyphyllos samostatný záznam, jen pro lípu americkou, Tilia americana, kterou uvádí jako netoxickou pro kočky, psy a koně; berte to jako rozumný náznak pro širší rod lip, ne jako potvrzené hodnocení přímo pro tento druh, a jako rozumnou opatrnost u jakéhokoli stromu nedovolte domácím zvířatům okusovat spadané prořezané větve.