Sporýš argentinský

Pokud jste si právě přinesli domů květináč se sporýšem argentinským, řídké, drátovité stonky zakončené drobným trsem šeříkově fialových kvítků mohou vypadat spíš jako plevelná odnož než hotová školkařská rostlina, a to je vlastně přesně ten smysl. Tato citlivá vytrvalka, původem z jihovýchodní a jižní Brazílie až po jižní část Jižní Ameriky, roste jako téměř bezlistá kostra větvících se stonků, takže skrz ni prosvítají ostatní rostliny, místo aby za ní zmizely. Dopřejte jí plné slunce a propustnou půdu a mladá rostlina z malého kontejneru obvykle rozkvete v úrovni očí do osmi až deseti týdnů. Málokdy potřebuje oporu, hnojení nebo zvláštní péči; skutečným uměním je rozhodnout, kdy jí dovolit vysemenit se a kdy semenáčky vytrhat.

Výběr stanoviště: plné slunce a vzdušný vzrůst

Sporýš argentinský se dobře daří jen na plném slunci. RHS uvádí, že potřebuje stanoviště orientované na jih nebo západ s přímým světlem po většinu dne; v polostínu se drátovité stonky natahují za světlem, poléhají a nesou znatelně méně květenství. Protože vzrostlá rostlina dorůstá 1,5 až 2,5 metru výšky na základně široké jen 10 až 50 centimetrů, patří spíš do zadní nebo střední části záhonu, kde její průhledná struktura umožňuje nižším rostlinám prosvítat mezerami, místo aby je zaclonila plnou listovou hmotou. Exponovaná stanoviště jí nevadí, RHS ji hodnotí jako vhodnou jak pro exponovaná, tak pro chráněná místa, ale na větrných zahradách mohou nejvyšší stonky ke konci léta polehnout nebo se u báze zlomit. Jediná opěrná tyčka zapíchnutá do středu trsu brzy v sezóně to obvykle vyřeší, aniž by to pokazilo vzdušný vzhled.

Půda a výsadba

Tento druh snáší široké spektrum půd: RHS uvádí vápenec, hlínu a písek, North Carolina State Extension k tomu přidává jíl a mělkou, kamenitou půdu. Co nesnáší, je stojatá voda. Oba zdroje kladou důraz na volnou drenáž spíš než na úrodnost a chudá, hubená půda, která mezi dešti proschne, obvykle vytvoří pevnější rostlinu než bohatý záhon, který zůstává vlhký. Při výsadbě z kontejneru uvolněte okolní půdu zhruba na dvojnásobek šířky kořenového balu, srdéčko rostliny umístěte v úrovni okolního terénu a jednou důkladně zalijte. Při výsadbě není potřeba žádné vylepšení půdy ani hnojivo; hnojení této rostliny obvykle vede k měkkému, poléhavému růstu, a ne k lepším květům.

Zálivka během zakořeňování a v létě

Prvních čtyři až šest týdnů po výsadbě zalévejte vždy, když proschnou horní centimetry půdy, v průměrném létě obvykle dvakrát týdně. Jakmile kořeny prorostou za původní kořenový bal, obvykle v polovině léta prvního roku, řadí North Carolina State Extension sporýš argentinský mezi rostliny snášející sucho a dodatečnou vodu potřebuje jen při delších obdobích sucha. Výjimkou jsou rostliny v nádobách: substrát v květináči vysychá mnohem rychleji než volná půda, proto kontrolujte prstem zapíchnutým 3 až 4 cm do substrátu a zalévejte vždy, když je tato vrstva suchá, spíš než podle pevného rozvrhu.

Odkvétání, samovýsev a udržení pod kontrolou

Ponechána bez zásahu se tato rostlina vysemeňuje se skutečným nadšením. RHS výslovně upozorňuje na její potenciál stát se obtížnou kvůli samovolně vzcházejícím semenáčkům, a North Carolina State Extension ji popisuje jako plevelnou s poznámkou, že některé zdroje ji mimo pěstované záhony řadí mezi invazní druhy. V praxi to znamená, že je třeba včas rozhodnout, zda samovýsev chcete. Zhnědlá semena nechte stát přes zimu, podle North Carolina State Extension se jimi až do chladných měsíců živí američtí stehlíci, a na jaře počítejte s úrodou semenáčků kolem mateřské rostliny; tam, kde je nechcete, je prořeďte. Pokud chcete mít výsadbu upravenou a pod kontrolou, odkvétající květenství během sezóny odstřihávejte. To má navíc tendenci posunout kvetení dál do podzimu.

Přezimování a mrazuvzdornost

Mrazuvzdornost silně závisí na tom, kde zahradničíte. North Carolina State Extension řadí sporýš argentinský jako skutečnou vytrvalku do zón USDA 7a až 11b. RHS jej hodnotí stupněm H4, mrazuvzdorný ve většině Spojeného království do teplot mezi -10 a -5 °C, ačkoli tuhý mráz může jednotlivou rostlinu v obzvlášť těžké zimě přesto zahubit. V zóně 6 a chladnější jej pěstujte jako jednoletku, nebo rostlinu vyzdvihněte a přesaďte do nádoby k přezimování pod sklem nad bodem mrazu. Tam, kde rostliny zimu venku přežijí, odstřihněte odumřelé stonky k bazální růžici až brzy na jaře, ne na podzim; stará nať poskytuje korunce jistou ochranu před mrazem a přezimujícímu hmyzu úkryt.

Množení semenem a řízkováním

Semeno je nejsnazší cesta, a je to i způsob, jakým se tento druh množí sám od sebe. RHS doporučuje výsev při 18 až 21 °C kdykoli od podzimu do brzkého jara; klíčení je pomalé a nerovnoměrné, takže výsevní misku nevzdávejte po pouhých dvou týdnech. Rostliny vypěstované brzy pod krytem a otužené po posledních mrazech obvykle rozkvetou už v prvním létě. North Carolina State Extension uvádí jako vegetativní alternativu kořenové řízky, užitečné pro udržení konkrétní pojmenované odrůdy, a ne jen výchozího druhu, protože rostliny ze semene se mohou lišit výškou i barvou květů.

Škůdci, choroby a časté chyby

North Carolina State Extension u tohoto druhu neuvádí žádné vážné problémy se škůdci, RHS ale zmiňuje mšice, třásněnky a křísy jako příležitostné návštěvníky, kteří obvykle nevyžadují jiný zásah než silný proud vody. Padlí je jedinou chorobou, na které se oba zdroje shodují, nejpravděpodobněji v přehuštěných výsadbách se slabým prouděním vzduchu ke konci sezóny; místo sahání po fungicidu rostliny raději velkoryse rozmisťujte. Nejčastější chybou je vysazení do bohaté, pravidelně hnojené půdy v očekávání větších květů: výsledkem bývají měkké, natažené, poléhavé stonky a méně květů, ne víc. Druhou chybou je posuzovat mladou rostlinu příliš brzy. Růst prvního roku je nízký, zhruba 30cm bazální trs kopinatých listů, který může několik týdnů vypadat neslibně, než kvetoucí stonky vystřelí vzhůru.