Dřín japonský

Mladý dřín japonský (Cornus kousa) koupený v zahradnictví stráví několik sezon budováním kořenů a kostry větví, než začne bohatě kvést, takže malý exemplář nesuďte podle prvních holých let. Vzrostlý strom se stává nízkým, vrstevnatým, vázovitě rostoucím stromem vysokým 6 až 9 m a širokým 4,5 až 9 m, podle North Carolina State Extension, v červnu, už po plném rozvinutí listů, rozvíjí čtyřcípé bílé listeny, po nichž v pozdním létě následují růžové, jahodovité plody a na podzim červeno-fialové zbarvení listů. Jeho hlavní předností oproti původnímu americkému dřínu květnatému, Cornus florida, je odolnost proti chorobám: North Carolina State Extension jej hodnotí jako výrazně méně náchylný k antraknóze dřínů, houbové chorobě, která od 70. let minulého století decimuje původní dřín na velké části východu Spojených států.

Doba kvetení: listeny, ne okvětní lístky

To, co vypadá jako čtyřplátečný bílý květ, jsou ve skutečnosti čtyři listeny, přeměněné listy obklopující drobný svazek pravých květů, nazelenale žlutých a snadno přehlédnutelných. North Carolina State Extension popisuje listeny jako nejokázalejší v šíři 8 až 13 cm, rozvíjejí se v červnu poté, co listy plně vyrazí, tedy o týdny později v sezoně než u Cornus florida, který kvete na holých větvích už v dubnu. Tento pozdější termín je jedním z důvodů, proč pěstovat oba druhy vedle sebe, pokud je na to místo: prodlouží se tím sezona dřínů zhruba o měsíc místo aby se dvakrát opakovala stejná podívaná.

Dřín japonský versus dřín květnatý: odolnost vůči antraknóze

Antraknóza dřínů zdecimovala Cornus florida na velké části jeho přirozeného areálu od svého prvního zjištění v 70. letech, a North Carolina State Extension řadí Cornus kousa mezi celkově odolnější druhy s menší náchylností k tomuto konkrétnímu patogenu, což je důvod, proč jej dnes zahradnictví a města sázejí jako přímou náhradu tam, kde dřín květnatý už chorobě podlehl. Není ale imunní vůči všemu: North Carolina State Extension uvádí i spálu listů a květů, korunovou rakovinu, bakteriální spálu, padlí a septoriovou skvrnitost jako občasné problémy, spolu se škůdci jako je štítenka kalifornská, vrtalka dřínová, pilatka dřínová, štítenka javorová, křísi a ústřicová štítenka. V praxi zůstává správně umístěný dřín japonský po většinu života téměř bezproblémový, což se o dřínu květnatém v oblastech s antraknózou říct nedá.

Plody: jedlé a podobné jahodám

Každé opylené květenství naroste v jeden souplodí, kulatou peckovici o průměru 2,5 až 4 cm, dozrávající ze zelené do světle červené nebo růžové s dužnatým, nažloutle oranžovým vnitřkem, podle North Carolina State Extension. Hrbolatá růžová slupka a způsob, jakým plod visí jednotlivě na dlouhé stopce, mu vysloužily pověst jahodovitého ovoce, i když podobnost je při bližším pohledu blíž ke složenému plodu maliny než ke skutečné jahodě. Je jedlý přímo ze stromu, což zároveň znamená skutečný úklid: vzrostlý, bohatě plodící exemplář v pozdním létě a na podzim shazuje plody na cokoli, co je pod ním, trávník i dlažbu.

Kůra a podzimní zbarvení

Kůra je jedním z důvodů, proč dřín japonský pěstovat spíš jako vícekmenný nebo nízko větvený exemplář než jej příliš vyholovat. North Carolina State Extension popisuje mladou kůru jako hladkou a světle hnědou, s věkem se mění v odlupující se skvrny béžové a hnědé barvy, které na vzrostlém kmeni v zimě, kdy chybí listy odvádějící pozornost, působí skoro jako maskování. Listy se na podzim zbarvují do červenofialova se šarlatovým nádechem, což dává stromu druhou výraznou sezonu navrch k červnovému kvetení.

Půda a stanoviště

North Carolina State Extension požaduje kyselou půdu, s pracovním stropem pH pod 6,0, s dobrou drenáží; RHS popisuje blízce příbuznou varietu chinensis jako snášející neutrální až kyselé podmínky v úrodné, na humus bohaté zemi. Obě se shodují v praktickém bodě: udržujte kořenovou zónu trvale vlhkou, aniž by v ní stála voda, protože North Carolina State Extension uvádí, že druh po zakořenění snáší určité sucho, ale nepřežije podmáčenou půdu. Vyhovuje mu plné slunce i polostín, šest a více hodin přímého slunce pro nejbohatší kvetení, dvě až šest hodin stínu snese bez větší ztráty na kvetení.

Zakořeňování: proč mladý strom nekvete

Strom vypěstovaný ze semene prochází skutečně mladistvou fází, během níž, jak vysvětluje University of Maryland Extension obecně u stromů a keřů, netvoří vůbec žádná květní poupata bez ohledu na to, jak dobře je zaléván a hnojen; tato fáze může trvat léta, než rostlina dostatečně dospěje ke kvetení. To je také důvod, proč se pojmenované kultivary dřínu japonského množí řízkováním nebo roubováním místo semenem: řízek odebraný z už kvetoucí matečné rostliny si s sebou nese tuto dospělou vývojovou fázi a může vykvést během sezony nebo dvou od výsadby, zatímco semenáček neznámého původu musí nejdřív projít vlastními mladistvými lety. Pokud mladý dřín japonský v zemi první dva až tři roky nevykvetl, je to normální, ne známka problému, pokud listy vypadají zdravě a strom nasazuje nový přírůstek.

Výběr odrůdy: 'Satomi' a var. chinensis

Planě rostoucí druh z Japonska a Koreje má obvykle bílé listeny a střední vitalitu. Varieta chinensis, forma původem z Číny a Tchaj-wanu, je celkově tou zahradnicky hodnotnější z obou, roste vitálněji a zůstává produktivní déle, než nastoupí druhu vlastní stárnutí. RHS uváděná odrůda 'Satomi' (prodávaná i jako 'Miss Satomi'), klasifikovaná jako Cornus kousa var. chinensis 'Satomi', je standardní růžově listenatý výběr: sytě růžové listeny místo bílých, vejčité listy zbarvující se na podzim do fialova a tmavě červena a jahodovité, růžové plody, to vše na rostlině, kterou RHS hodnotí jako mrazuvzdornou v celé Velké Británii a nese ocenění Award of Garden Merit. Za 10 až 20 let dosahuje výšky i šířky zhruba 4 až 8 m, ve shodě s druhem, takže počítejte se stejným konečným prostorem bez ohledu na barvu listenů.

Řez a časté chyby

RHS řadí dřín japonský do své nejnižší kategorie řezu, což znamená, že stačí odstraňovat suché, poškozené nebo křížící se větve, ideálně hned po odkvětu, aby se neodstranila poupata na příští rok; těžký tvarovací řez je málokdy potřeba a spíš by pokazil přirozeně vrstevnaté, patrovité větvení, které dělá vzrostlý exemplář výjimečným. Nejčastější chybou je vysadit mladý, ještě mladistvý strom do hlubokého stínu a pak předpokládat, že je nemocný, když několik let nekvete, přitom skutečným problémem je obvykle nedostatek světla nebo prostá mladistvost. Druhou chybou je přeskočit přípravu půdy: zasadit dřín japonský do zásadité, zhutněné nebo špatně odvodněné země a pak celý zbytek jeho života bojovat s chlorotickými listy a zastaveným růstem, čemuž by se dalo předejít otestováním a úpravou pH před výsadbou. ASPCA neuvádí Cornus kousa ve své databázi jedovatých ani nejedovatých rostlin pro kočky, psy nebo koně, takže toto mlčení berte jako neověřené, ne jako záruku bezpečnosti kolem domácích mazlíčků.