Loubinec pětilistý

Loubinec pětilistý se hlásí o slovo dvakrát ročně: v létě jako stěna čistě zelených dlanitých listů, na podzim jako plocha karmínové a fialové, která zastíní téměř všechno ostatní na zahradě. Je to samopnoucí réva, takže jakmile je zavedená u zdi, plotu nebo suchého stromu, ke šplhání nepotřebuje žádné dráty ani mříž. Rostlinou, se kterou si ji ve volné přírodě lidé nejčastěji pletou, je jedovatý břečťan trojlistý (poison ivy), a rozeznat oba druhy na pohled je první dovednost, kterou se vyplatí zvládnout dřív, než budete sázet, plít okolí, nebo s kteroukoli z nich manipulovat.

Původ a stanoviště

Parthenocissus quinquefolia je podle Plants of the World Online (Kew) původní v jihovýchodní Kanadě, odkud se táhne přes východní část Spojených států až po Salvador, s populacemi od Bermud po Kubu. V přírodě roste v roklích, bohatých lesích, houštinách, skalnatých srázech, na svazích a podél plotů, šplhá přes ostatní vegetaci i skály, místo aby rostl samostatně. Tento zvyk, šplhat po jakékoli konstrukci, která je zrovna nablízku, se přímo přenáší i do zahrad: potřebuje se čeho zachytit a se stejným nadšením využije ploty, kmeny stromů, zdivo nebo sousední keře.

Jak jej odlišit od jedovatého břečťanu

Obě rostliny šplhají přichycováním, obě se na podzim zbarvují do červena a obě rostou ve stejných živých plotech a na okrajích lesů, což je důvod, proč se loubinci pětilistému přičítají vyrážky, které nezpůsobil. Spolehlivým rozdílem je počet lístků: loubinec pětilistý má pět pilovitých lístků v dlanitém, ruce podobném uspořádání, zatímco jedovatý břečťan má lístky tři. Nové listy loubince se rozvíjejí do jemné nachově červené barvy, než během následujících dní ztvrdnou do matně zelené, a tato barevná fáze se na krátkou chvíli může podobat novým výhonům jedovatého břečťanu, proto raději počítejte lístky, než abyste se řídili jen barvou. Dalším vodítkem jsou bobule: loubinec pětilistý nese drobné modročerné plody na červených stopkách, zatímco bobule jedovatého břečťanu jsou světlé a voskovité.

Kam jej vysadit

Dopřejte mu konstrukci, kterou může poškodit bez následků. Lepivé úponkové přísavky na koncích úponků se přichytí ke kameni, cihle i dřevu tak pevně, že pozdější strhávání révy nechá přísavky přilepené a může s sebou strhnout i barvu nebo maltu, na tento problém přímo upozorňují jak Missouri Botanical Garden, tak RHS. Vysaďte jej u samostatně stojící zdi, pevného plotu, altánu nebo do velkého, snášenlivého stromu, spíš než u natřeného obkladu, pod okapy nebo poblíž žlabů a vedení, do kterých by mohl proniknout. Funguje také jako půdopokryvná rostlina na svazích, kamenných hromadách nebo pařezech, kde záleží víc na ochraně proti erozi než na upraveném vzhledu.

Se světlem je flexibilní: North Carolina State Extension i RHS uvádějí jako vhodné plné slunce až polostín a Missouri Botanical Garden poznamenává, že snáší i plný stín. Kompromisem je barva, ne přežití, protože nejsytější červené a fialové podzimní tóny se vyvíjejí u rostlin pěstovaných na plném slunci.

Půda a zálivka

Tato réva není na půdu vybíravá. Poradenské zdroje popisují, že se jí daří v jílu, hlíně, písku i půdě bohaté na organickou hmotu, při kyselém, neutrálním i zásaditém pH, v podmínkách od vlhkých po příležitostně suché. Nejsnazším výchozím bodem je průměrná, středně vlhká, dobře propustná půda, ale zakořeněné rostliny krátká období sucha snesou bez problémů. Čerstvě vysazenou révu první sezónu pravidelně zalévejte, dokud nezakoření, poté zálivku omezte; NC State Extension i Missouri Botanical Garden ji řadí mezi rostliny snášející sucho, horko, udusanou půdu a dokonce i toxicitu juglonu, kterou do okolní půdy uvolňují ořešáky černé.

Tvarování a udržení pod kontrolou

Ponechán bez zásahu je to rychle rostoucí rostlina, kterou RHS hodnotí jako schopnou přerůst 12 metrů, přičemž Missouri Botanical Garden i NC State Extension uvádějí typičtější dospělou délku 9 až 15 m a rozpětí 1,5 až 3 m na konstrukci. Tato bujnost je celým kouzlem na holé zdi a celým problémem všude jinde: potřebuje zastřihnout nejméně jednou ročně, aby se nedostal na střechy, do žlabů, oken a sousedních rostlin, a uříznuté stonky ponechané na zemi zakoření všude, kde se uzlina dotkne půdy. Ve Velké Británii je uveden v příloze 9 zákona o volně žijících druzích a krajině (Wildlife and Countryside Act) jako invazní nepůvodní druh, což znamená, že je tam přestupkem jej vysadit nebo nechat růst ve volné přírodě, a tento status stojí za ověření proti místním předpisům, než jej vysadíte poblíž živého plotu nebo okraje lesa kdekoli mimo jeho přirozený areál.

Podzimní zbarvení a plody

Zelenobílé letní květy lze snadno úplně přehlédnout, jsou nahloučené v horních úžlabích listů a schované pod listovou hmotou; objevují se od pozdního jara do léta, Missouri Botanical Garden udává okno od května do srpna, NC State Extension jej pro Severní Karolínu zužuje na květen až červenec. Nápadnější je to, co následuje: trsy modročerných bobulí do zhruba 2 cm napříč, nesené na červených stopkách a většinou skryté, dokud na podzim neopadá listí, kdy je ptáci rychle sezobou. Pětilístková listová hmota se s chladnoucími nocemi mění z letní zelené přes fialovou do karmínové červeně, a právě kvůli tomuto divadlu tuto révu většina zahrádkářů vlastně sází.

Škůdci, choroby a časté chyby

NC State Extension i Missouri Botanical Garden se shodují, že jde o rostlinu s málo vážnými problémy: občasné padlí, skvrnitost listů, rakovina nebo vadnutí a náchylnost ke křískům, štítenkám a brouků, které u zakořeněné révy obvykle nevyžadují zásah. Skutečné chyby jsou konstrukční. Když mu dovolíte šplhat po dřevě nebo šindelovém obkladu, přísavky se později stanou téměř nemožnými odstranit bez poškození. Vynechání každoročního zastřižení mu umožní dosáhnout žlabů, okenic a vedení, kde může zadržovat vlhkost a způsobit škody, na které upozorňují RHS i Missouri Botanical Garden. A vysazení u plotu sdíleného se sousedem bez domluvy na údržbě je rychlý způsob, jak z pěkné révy udělat spor.

Jedovatost a bezpečnost

ASPCA pro tento druh nemá samostatný záznam, takže zde nelze potvrdit ani vyvrátit jeho jedovatost pro domácí zvířata. Pro lidi RHS uvádí, že je rostlina při požití škodlivá a dráždí pokožku, a doporučuje při manipulaci nebo řezu nosit rukavice. NC State Extension popisuje bobule jako vysoce rizikové při požití, obsahují kyselinu šťavelovou a příznaky mohou zahrnovat nevolnost, bolesti břicha a zvracení; děti držte od plodů dál a po řezu si umyjte ruce.