Kala růžová

Zantedeschia rehmannii je růžově kvetoucí kala, mnohem menší a slunomilnější příbuzná známé bílé kaly etiopské, a přestože jsou si rostliny podobné, kala růžová se rozhodně nechová jako bažinná rostlina. Nálevkovitý toulec, purpurově růžový s krémovým nádechem po obvodu, obepíná žlutý palušík a rozvíjí se po celé léto na lodyhách, které jen zřídka přerostou výšku kolena. Rostlina roste z hlíznatého oddenku, který každou zimu potřebuje pořádný suchý odpočinek, ne trvalou vlhkost, takže se k ní chovejte spíše jako k jiřince nebo canně než k rostlině pro okraj jezírka. Poznámky botanické zahrady Missouri Botanical Garden upozorňují na hnilobu oddenku jako na opakující se problém, obvykle způsobený tím, že se s rostlinou zachází podle zálivkového režimu její bahnomilné sestřenice, kaly etiopské (Zantedeschia aethiopica).

Původ a jak poznat kalu růžovou od ostatních druhů Zantedeschia

Podle databáze Plants of the World Online roste tento druh divoce v travnatých porostech s letními dešti a na skalnatých svazích východní Jižní Afriky, Eswatini a Mosambiku, včetně provincie Kwa-Zulu-Natal a Svobodného státu. Tento přirozený areál ji odlišuje od kaly etiopské, mokřadní a pobřežní rostliny ze stejného širšího regionu: rehmannii pochází ze sušší, lépe odvodněné půdy, kterou zaplavují jen sezónní vody, a proto na zahradním záhonu nesnáší mokré nohy. Poznámky Missouri Botanical Garden uvádějí dva znaky, podle kterých ji na první pohled poznáte od jiných kal: kopinaté listy jsou jednolitě zelené, bez bílých skvrn, na rozdíl od kaly skvrnité (Zantedeschia albomaculata) a řady hybridních kal prodávaných ve školkách, a rostlina zůstává kompaktní, obvykle do 46 cm výšky i šířky, tedy zdaleka nedosahuje výšky pasu jako trsy kaly etiopské. Rod je pojmenován po italském botanikovi Giovannim Zantedeschim, druhové jméno ctí polského botanika Antona Rehmanna, který v devatenáctém století sbíral rostliny po jižní Africe.

Světlo a umístění

Podle Missouri Botanical Garden přináší nejbohatší kvetení a nejsytější barvu květů plné slunce, v horkých oblastech je přijatelný i polostín, kde odpolední slunce chrání špičky listů před spálením. RHS doporučuje jižní nebo západní expozici s částečnou ochranou před větrem, protože stonky květů jsou štíhlé a listy dost velké na to, aby je poryv větru poškodil. Při pěstování v interiéru nebo ve skleníku se nejvíce blíží přirozenému osvětlení travnatých porostů jasný parapet s několika hodinami přímého slunce denně; dál od okna kvetení slábne, i když listy zůstávají zdravé. Tam, kde oddenek nemůže zůstat celoročně v zemi, bývá velký kontejner, který lze na zimu přesunout pod střechu, nejjednodušší způsob, jak zajistit v létě plné slunce bez rizika místního mrazu.

Zálivka během vegetačního období

Missouri Botanical Garden hodnotí nároky na vodu jako střední, což v praxi znamená udržovat půdu na jaře a v létě mírně nad průměrnou vlhkostí a zalévat znovu, jakmile vyschne horní centimetr až dva substrátu, spíše než podle pevného rozvrhu. Jde o citelně mírnější režim než u kaly etiopské, jejíž oddenek snese i několik centimetrů stojaté vody; u rehmannii by to rychle vedlo ke hnilobě. Pravidelné přihnojování během vegetace podporuje kvetení, které RHS i Missouri Botanical Garden spojují s dostatkem světla a stálou vlhkostí, přičemž ke konci léta, kdy listy začnou žloutnout, hnojení postupně omezujte, protože jde o vlastní signál rostliny, že se blíží období klidu.

Půda a přesazování

RHS uvádí jako vhodnou hlinitou nebo písčitou půdu a poznamenává, že druh snáší kyselé, neutrální i zásadité pH, takže složení půdy zpravidla není omezujícím faktorem. Důležitější je odvodnění: RHS požaduje vlhké, ale dobře odvodněné podmínky a i seznam problémů Missouri Botanical Garden uvádí hnilobu oddenku jako hlavní riziko při špatné drenáži. V nádobách tuto strukturu dobře napodobí hlinitý substrát obohacený o zahradní písek nebo drobný štěrk, a u kalu růžové záleží víc na velké odtokové díře v nádobě než na velikosti hrnce, protože konečný vzrůst rostliny jen zřídka přesahuje 46 cm. Obnova svrchních několika centimetrů kompostu každé jaro, když po suchém zimním klidu naskočí nový růst, brání zhutnění substrátu kolem oddenku.

Letní růst a zimní skladování

Na rozdíl od takřka stálezelené kaly etiopské se kala růžová chová jako typický geofyt, který v létě roste a v zimě upadá do klidu. RHS hodnotí venkovní mrazuvzdornost ve Velké Británii na H1c, což znamená, že nesnese mráz a potřebuje minimální teplotu 5 až 10 stupňů Celsia, jakmile se ochladí. V praxi to znamená vyzvednout oddenek před prvním mrazem tam, kde jsou zimy tuhé, podobně jako u jiřinky nebo canny, a poté ho uložit na chladné, tmavé místo bez mrazu s minimem vlhkosti až do doby, kdy má vyrazit nový růst. Missouri Botanical Garden uvádí, že v USDA zónách 8 až 10 může oddenek často zůstat přes zimu v zemi, ale i tam je důležitější udržet ho v období klidu spíše suché než v teple.

Množení dělením oddenků

RHS i Missouri Botanical Garden uvádějí jako způsoby množení semeno i dělení, přičemž dělení je zdaleka spolehlivější cestou k rostlině totožné s mateřskou. Jakmile listy odumřou a oddenek se vyzvedne k zimnímu skladování, případně těsně před tím, než se na jaře obnoví růst, oddělte odnože s vlastním růstovým bodem od hlavního oddenku a nechte řezné plochy den zaschnout a zkorkovatět, než je zasadíte do hrnce nebo na záhon, což omezí riziko hniloby, ke které je tento druh náchylný. Rostliny ze semene dosahují kvetoucí velikosti déle a barva květů se u nich může lišit, proto se pojmenované růžové a červené formy v prodeji obvykle množí vegetativně, aby si zachovaly čistou barvu.

Škůdci, hniloba a časté chyby

Missouri Botanical Garden uvádí bázlivce japonského (Popillia japonica) jako opakujícího se škůdce, který tam, kde se vyskytuje, žere jak květy, tak listy; sběr do mýdlové vody je běžná, nenáročná odpověď pro menší výsadbu. Častějším problémem je ale hniloba oddenku způsobená půdou, která zůstává vlhká po celou dobu klidu, nebo nádobou bez dostatečného odvodnění, tedy stejná chyba, kterou dělají pěstitelé předpokládající, že každá kala chce bažinaté podmínky vhodné pro kalu etiopskou. Druhou častou chybou je ponechat oddenek přes zimu ve studené, vlhké zemi v podnebí chladnějším než USDA zóna 8, čímž se najednou hromadí obě rizika, vlhko i chlad.

Toxicita a zacházení

RHS uvádí Zantedeschia rehmannii jako škodlivou při požití a dráždivou pro kůži a oči při kontaktu se šťávou, doporučuje při manipulaci nebo dělení oddenku rukavice a poznamenává, že rostlina je toxická pro domácí zvířata. Databáze ASPCA nevede tento druh pod samostatným záznamem, pouze jeho příbuznou, bílou kalu etiopskou (Zantedeschia aethiopica), kterou ASPCA uvádí jako toxickou pro kočky a psy kvůli nerozpustným krystalům šťavelanu vápenatého, tedy stejné sloučenině přítomné v celé čeledi árónovitých. Vzhledem k této sdílené chemii čeledi zacházejte s řezanými stonky a děleními oddenku kaly růžové se stejnou opatrností: udržujte je mimo dosah domácích zvířat a malých dětí a před dotykem obličeje si opláchněte ruce od šťávy.