Hloh jednosemenný

Zanedbaný hlohový plot s mezerami u paty a dlouhým neposedným porostem nahoře není mrtvý, jen mu dluží buď tvrdý řez, nebo pořádné vpletení, a Crataegus monogyna snáší obojí lépe než téměř jakýkoli jiný druh pro živé ploty. Je to trn britských remízků a mezí velké části kontinentální Evropy: hustý, trnitý, dva až tři týdny v květnu pokrytý bílým květem a od září přes zimu tmavě červenými plody. Po zakořenění toho žádá málo, žádné hnojení, žádnou zvláštní půdu, jen každoroční rozhodnutí, jak tvrdě ho seříznout, a dlouhodobější rozhodnutí, zda ho nechat vyrůst ve strom, nebo z něj i nadále vplétáním udržovat bariéru odolnou proti dobytku.

Původ a kde se rozšířil

Podle Plants of the World Online je Crataegus monogyna původem ze širokého pásu táhnoucího se od Evropy na východ ke Kavkazu a od severní Afriky po Irák. Po staletí se vysazoval jako živý plot a větrolam daleko za hranicemi tohoto areálu, a na několika místech se přestal chovat slušně. V Tichomořském severozápadu Spojených států ho zemědělská poradna Oregon State University uvádí jako zdomácnělý a potenciálně invazní plevel v Oregonu: hojně se vysévá, ptáci roznášejí plody do dubových lesů a otevřených prérií a vytváří husté houštiny, které zastiňují původní podrost a kříží se s místním hlohem černým, Crataegus douglasii. Podobný vzorec se opakuje v částech jihovýchodní Austrálie, kde byl vysazen jako farmářský živý plot a od té doby se rozšířil do zbytků lesa a podél vodních toků. Nic z toho z něj nedělá špatnou volbu pro živý plot na ohraničeném pozemku v obci nebo na venkově; jen to znamená, že hlohový plot vedle otevřeného křovinatého porostu nebo prérie je třeba sledovat, ne jen vysadit a zapomenout na něj.

Stanoviště, půda a výsadba

Hloh je nenáročný na půdu: RHS ho uvádí jako spokojený ve vápenaté, jílovité, hlinité i písčité půdě, v kyselých, neutrálních i zásaditých podmínkách, a téměř kdekoli od vlhké, ale dobře odvodněné až po opravdu mokrou půdu, pokud není dlouhodobě zamokřená. Plné slunce dává nejhustší růst a nejbohatší kvetení; polostín snáší, ale růst je řidší. Sazenice s obnaženými kořeny vysazujte mezi říjnem a únorem, dokud je půda zpracovatelná a nezmrzlá, s rozestupem 45 až 60 cm pro živý plot, a pro rychlejší hustší bariéru zvažte střídavou dvojřadu. Rostliny v kontejneru lze vysazovat i v jiných obdobích roku, ale potřebují víc zálivky k zakořenění. Neprořezávaný hloh obvykle za 10 až 20 let dosáhne 4 až 8 metrů; pravidelné stříhání ho udrží mnohem nižší a hustší.

Zálivka a zakořeňování

Nově vysazenou sazenici nebo řádek živého plotu dobře zalévejte první dvě až tři vegetační sezóny, zvlášť během suchých period prvního léta, a mířte vodu k bázi, ne na listy. Vzrostlý hloh je hluboce kořenující a se suchem se vyrovná mnohem lépe než s trvale promáčenou půdou, takže přezálivka vzrostlé rostliny škodí víc než občasný suchý srpen.

Řez hlohového živého plotu

U stříhaného plotu řežte jednou po odkvětu na začátku léta a znovu začátkem podzimu, aby zůstal upravený. RHS upozorňuje, že delší přestávky mezi řezy vyměňují mírně volnější tvar za znatelně bohatší jarní kvetení, protože květy vznikají na loňském přírůstku. Obnovovací řez, tvrdé zastřižení až do starého dřeva, se provádí v hlubokém zimním období, dokud je rostlina v klidu. Jeden detail tu záleží víc než u většiny keřů: hlohové ploty jsou vynikající hnízdní stanoviště, proto se vyhněte řezu mezi březnem a srpnem, nebo místní obdobou hnízdní sezóny, a pokud práce nesnese odklad, nejdřív zkontrolujte, zda tam nejsou obsazená hnízda.

Vplétání živého plotu: náprava prořídlé báze

Tam, kde léta stříhání zanechala plot u paty tenký a děravý, je tradiční nápravou vplétání místo nové výsadby, a RHS jmenuje hloh jako nejlepší druh pro tuto techniku, před trnkou, lískou, javorem babykou a jilmem. Plot musí dosáhnout zhruba 2,5 až 5 metrů s hlavními kmínky silnými u paty 5 až 10 cm; nadměrné nebo špatně umístěné kmínky se nejdřív odstraní. Každý zbývající svislý výhon, zvaný pleacher, se blízko země téměř prořízne na straně proti směru vplétání a nakloní se přibližně o 35 stupňů. Podél linie se zatlučou kůly z lísky nebo jasanu a mezi ně se pleachery vpletou, poté se nahoře svážou zkroucenými proutky lísky, jedlého kaštanu nebo vrby. Práce se dělá v zimě a vyžaduje cvik; National Hedgelaying Society pořádá kurzy pro každého, kdo to zkouší poprvé. Vpletený plot během pár sezón znovu husté zarostě od báze, čímž vyřeší děravost, kterou samotné stříhání nikdy nenapraví.

Květy, plody a hodnota pro divokou zvěř

Kvetení probíhá ve větší části Velké Británie a západní Evropy během května: chocholíky 10 až 20 bílých, občas narůžovělých květů se otevírají po dobu dvou až tří týdnů, s vůní, kterou mnoho lidí považuje z dálky za příjemnou a zblízka za méně příjemnou. Následující plody jsou tmavě červené, zhruba centimetr v průměru, a vydrží dlouho do zimy, kdy živí drozdy, kvíčaly a brkoslavy dávno poté, co ostatní ovoce živých plotů dojde. RHS řadí hloh mezi nejlepší druhy pro živé ploty z hlediska divoké zvěře: květ je bohatý na nektar pro opylující hmyz a hustý, trnitý porost dává drobným ptákům hnízdiště bezpečné před většinou predátorů.

Spála růžovitých a jiné problémy

Spála růžovitých, bakteriální choroba postihující hloh spolu s jabloní, hruškou a dalšími zástupci čeledi růžovitých, způsobuje zčernalé, jako spálené výhony. RHS radí postižené větve odstranit hluboko pod viditelným poškozením a mezi jednotlivými řezy dezinfikovat nářadí, aby se nákaza dál nešířila. Padlí a houbová skvrnitost listů se v některých letech objevují, ale u vzrostlého plotu jen zřídka ohrožují jeho zdraví, přehuštěný porost obojí zhoršuje. U vzrostlé rostliny, která bez zjevného důvodu chřadne, se vyplatí zkontrolovat václavku, a králíci nebo srnčí zvěř mladým sazenicím okusují kůru, proto nové výsadby chraňte, dokud kůra nezesílí.

Trny, toxicita a časté chyby

Trny jsou skutečné: mladý porost nese ostré trny dost silné na to, aby zachytily rukavici, a přesně proto se hloh po staletí používá na plot odolný proti dobytku, ale znamená to také držet ho dál od cest, kudy lidé procházejí těsně kolem. ASPCA uvádí hloh jako netoxický pro psy, kočky a koně, a dužina zralých plodů se dlouho používá na džemy, sirupy a bylinný čaj; drobné pecky uvnitř každého plodu se obvykle vycedí, spíš než aby se jedly ve větším množství, stejná opatrnost jako u pecek mnoha jiných plodů z čeledi růžovitých. Nejčastější chybou je stříhat plot každý rok do stejného přísného tvaru a pak se divit, proč sotva kvete, když právě ponechání jedné sezóny mezi tvarovacími řezy vrátí bohaté kvetení zpátky. Druhou chybou je vysazovat ho jako neřízenou houštinu vedle otevřeného lesa nebo prérie v oblasti jako Tichomořský severozápad nebo jihovýchodní Austrálie, kde už prokázal, že se dokáže rozšířit daleko za hranici plotu.