Jasmín hvězdicový

Rostlina všude prodávaná jako jasmín hvězdicový není se skutečnými jasmíny vůbec příbuzná: patří do čeledi toješťovité, ne do čeledi olivovníkovité, z níž pochází rod Jasminum. Ve skutečnosti jde o ovíjivou stálezelenou popínavku, která první rok, kdy si zakládá kořeny, zůstává pomalá a nenápadná, a pořádně naroste, teprve když si najde něco, kolem čeho se ovine. Bílé, větrníkovitě tvarované květy s těžkou sladkou vůní se objevují od druhého roku dál, obvykle od pozdního jara do léta. Dopřejte jí teplé, chráněné místo a oporu k šplhání, a pomalý start je jediná trpělivost, kterou vyžaduje.

Ve skutečnosti to není jasmín

Trachelospermum jasminoides patří do čeledi toješťovité (Apocynaceae), do níž patří i oleandr, jedno z jejích historických synonym bylo dokonce publikováno jako Nerium divaricatum. Skuteční jasmíny, rod Jasminum, patří do čeledi olivovníkovité (Oleaceae), zcela odlišné vývojové větve, která se s touto rostlinou sbíhá jen ve tvaru květu a vůni. Podobnost je natolik silná, že zahradnická centra se rozdílem málokdy zabývají, a anglické lidové názvy, „star jasmine“, „Confederate jasmine“, „Chinese star-jessamine“, se o ni všechny opírají. Plants of the World Online uvádí tento druh jako původní od západostředního a jižního Japonska přes Čínu, Koreu a Tchaj-wan až po Vietnam, a od té doby zdomácněl i v částech jihovýchodu Spojených států, včetně Alabamy, Arkansasu a Floridy.

Umístění u zdi nebo na mřížce

RHS jí dává mrazuvzdornost H4, což znamená, že zvládne zimní minima kolem -10 °C až -5 °C, pokud stojí u teplé, chráněné zdi, a ne na otevřeném prostranství. Vyhovuje jí zeď orientovaná na jih nebo západ s dráty nebo mřížkou k ovíjení; sama se nepřichytí tak jako břečťan, takže opora tam musí být dřív, než ji liána bude potřebovat. Nejbohatší kvetení přináší plné slunce, ale RHS poznamenává, že snáší i polostín, za cenu řidší, méně kvetoucí rostliny. Vítr a podmáčená půda jsou dvě podmínky, které jí vadí nejvíc, takže otevřený, nechráněný roh je špatné místo, i tam, kde jsou jinak zimy dost mírné.

Zakořenění a rozrůstání

Missouri Botanical Garden ji popisuje jako dřevnatou stálezelenou trvalku, která tam, kde se jí daří, může nakonec dosáhnout až asi 6 m, ale této výšky dosáhne až po pomalé první sezóně nebo dvou strávených budováním kořenů spíš než nadzemního růstu. Mladý přírůstek volně přivazujte k opoře každých pár týdnů přes první jaro a léto; jakmile několik výhonů najde dráty, rostlina začne sama znatelně rychleji pokrývat plochu i výšku, a do druhé nebo třetí sezóny už dobře umístěná liána moc pomoci s hledáním cesty nepotřebuje. Nenechte se svést k tomu posuzovat ji podle prvního roku.

Zálivka, půda a hnojení

Úrodná, dobře odvodňující půda je to, na co ukazují jak RHS, tak Missouri Botanical Garden, rovnoměrně vlhká hlína spíš než cokoli, co po dešti zůstává mokré. Rostlina navzdory svým lesklým, téměř kožovitým listům není odolná vůči suchu: RHS výslovně varuje před tím, nechat ji přes léto vyschnout, zvlášť v květináči nebo u zdi, kam déšť ke kořenům dosahuje jen zřídka. Vrstva mulče na jaře pomáhá vyrovnávat vlhkost půdy a vyvážené tekuté hnojivo během vegetační sezóny udržuje mladou rostlinu v zaplňování opory, aniž by nahnalo tolik měkkého růstu, že se stane zranitelnou vůči prvnímu ochlazení.

Řez po odkvětu

Řežte, jakmile kvetení skončí, zastřihněte bloudivé nebo přehuštěné výhony do tvaru a prořeďte přehuštěný růst, aby světlo pronikalo do středu rostliny. Řez dřív odstraňuje dřevo, které se chystalo kvést; řez o hodně později zasahuje do nového růstu, který by kvetl následující rok. Z uříznutých stonků vytéká stejná mléčná, lepkavá míza popsaná dále, proto po řezu očistěte nůžky místo přechodu rovnou k další rostlině s čepelí ještě potaženou mízou.

Zimní chlad, zbronzovělé a žloutnoucí listy

Tam, kde se zimní teploty blíží spodní hranici pásma H4, stálezelené listy se často zbarví do bronzova nebo purpurově červena, místo aby opadaly, což je normální reakce na chlad, ne známka odumírání; se stoupajícími jarními teplotami znovu zezelenají. Žloutnoucí listy jsou jiný problém a obvykle ukazují na jednu ze dvou příčin: tvrdé, dlouhotrvající období mrazu zatěžující nechráněnou rostlinu, nebo podmáčenou půdu dusící kořeny po vlhké zimě. Kontrola drenáže dřív, než usoudíte, že rostlina prostě jen bojuje s chladem, ušetří spoustu zbytečného přesazování.

Půdopokryvné pěstování a pěstování v květináči

Missouri Botanical Garden poznamenává, že tam, kde je spolehlivě mrazuvzdorný, se jasmín hvězdicový pěstuje stejně často jako rozkladitá půdopokryvná rostlina nebo pokryv svahu jako vedený vzhůru, ponechaný, aby se šířil a zakořeňoval tam, kde se stonky dotýkají půdy, místo aby byl přivázán k opoře. Ve velkém květináči s mřížkou nebo obeliskem funguje stejně dobře na terase, ačkoli nádoby vysychají rychleji než záhon a potřebují přes léto pečlivější sledování zálivky; v oblastech, kde zima spadá mimo jeho pásmo mrazuvzdornosti, lze rostlinu v květináči na nejchladnější měsíce přesunout do nevytápěné, bezmrazé zimní zahrady nebo na verandu, místo aby čelila otevřené půdě.

Míza, škůdci a toxicita

Každý uříznutý stonek nebo natržený list uvolní mléčnou mízu, kterou RHS uvádí jako dráždivou pro kůži a oči, což stojí za zapamatování při řezu nebo tam, kde děti mohou při hře v její blízkosti ulamovat stonky. Naproti tomu ASPCA uvádí jasmín hvězdicový jako netoxický pro kočky, psy a koně, rozdíl, který stojí za rozlišení: míza může při kontaktu dráždit, ale rostlina není na seznamu ASPCA druhů toxických při okusování nebo požití. V horkých, chráněných místech RHS také upozorňuje na štítenky, občas natolik silné, že listy pokryjí sazovitou plísní, jako hlavního škůdce, na kterého si dát pozor; molice bavlníkovité se objevují za stejných teplých, nehybných podmínek. Oba jsou po odhalení léčitelné insekticidním mýdlem nebo systémovým postřikem, a žádnému z nich se obvykle nedaří na rostlině pěstované s přiměřeným prouděním vzduchu kolem ní.