Papája

Carica papaya není z botanického hlediska strom. Její jediný nevětvený stonek nikdy nevytváří pravé dřevo, a proto ji uznávaná příručka Hortus Third popisuje spíše jako obří bylinu než jako dřevinu. Tento rozdíl určuje způsob pěstování: stonek, který zůstává po celý život měkký a dřeňovitý, nesnese vítr, mráz ani podmáčené kořeny tak dobře jako skutečný strom. Papája vysazená na plné slunce může dosáhnout výšky 1,8 až 6 metrů a rozpětí koruny přibližně 1 až 4,5 metru, přičemž plody velikosti melounu visí přímo na kmeni těsně pod korunou hluboce laločnatých listů. Nejdůležitější věc, kterou je třeba znát před výsadbou, je pohlaví konkrétní rostliny ze tří možných, protože právě to rozhoduje, zda vůbec ponese plody.

Původ a místa, kde se chová jako plevel

Plants of the World Online uvádí jako přirozený areál rozšíření Carica papaya jižní Mexiko až po Venezuelu, nížinné tropy Střední Ameriky a severní okraj Jižní Ameriky. Odtud se rostlina díky pěstování rozšířila prakticky do všech oblastí světa bez mrazů, a na místech jako Florida se dnes objevuje i jako zplanělá rostlina, která se samovolně vysévá z opadaných plodů kolem starších výsadeb; floridská zemědělská extenzní služba UF/IFAS vydává konkrétní doporučení, jak tyto zplanělé populace regulovat. Tato ochota samovolně se vysévat je pro domácího pěstitele výhodná, protože jeden zralý plod ponechaný u vzrostlé rostliny obvykle poskytne více sazenic, než je pro další sezónu potřeba.

Samec, samice, nebo obojí: výběr rostliny

Na rozdíl od většiny ovocných rostlin prodávaných ve školkách existuje papája ve třech odlišných pohlavích, a právě jejich záměna je nejčastějším důvodem, proč mladá rostlina nikdy nezaplodí. Samčí rostliny nesou drobné květy na dlouhých visících latách a i když kvetou, jen zřídka nasadí použitelné plody. Samičí rostliny kvetou jednotlivě nebo v malých shlucích a k opylení potřebují v blízkosti samce. Oboupohlavné rostliny mají obě pohlavní ústrojí v jednom květu, opylují se samy a právě z nich pochází většina plodů prodávaných v obchodech i většina sazenic prodávaných pod pojmenovanými odrůdami jako 'Red Lady', 'Maradol' nebo 'Tainung No. 1'. Pokud začínáte ze semene místo nákupu rostliny v květináči, vypěstujte alespoň dvě až tři sazenice a pozorně sledujte první květy, protože pohlaví nelze rozeznat před kvetením. Odrůdy typu Solo se spolehlivě samoopylují, ale podle dostupných zdrojů jsou náchylnější k viru kroužkovitosti papáji než některé jiné odrůdy.

Světlo a umístění

Papáji poskytněte co nejslunnější a nejotevřenější místo, jaké máte k dispozici. Missouri Botanical Garden ji hodnotí jako rostlinu pro plné slunce a upozorňuje, že kvalita plodů klesá, jakmile je rostlina pěstována ve stínu místo na místě vhodném pro plodnost, zatímco UF/IFAS uvádí konkrétní číslo: alespoň šest hodin přímého slunce denně pro spolehlivé plození. Protože je kmen měkký a koruna těžká, vybírejte místo chráněné před silným větrem i před chladem; mezi podmínky, které prokazatelně snižují úrodu papáji, patří jak silný vítr, tak solný postřik od moře.

Zálivka a půda

Papája vyžaduje časté a rovnoměrné zavlažování a při nepravidelné zálivce shazuje listy, květy i plody, ale stejně špatně snáší i opačný extrém. Vlastní pěstitelské poznámky Missouri Botanical Garden uvádějí hnilobu kořenů v příliš vlhké půdě jako v podstatě jediný vážný problém rostliny, takže na drenáži záleží stejně jako na frekvenci zálivky. UF/IFAS popisuje papáju jako rostlinu snášející písčité i hlinité, dokonce i kamenité půdy v širokém rozmezí pH, pokud místo dobře odvodňuje; tam, kde zahrada zaplavuje, se doporučuje vysadit rostlinu na vyvýšený val z původní půdy místo do roviny terénu. Trvale vlhká, ale dobře propustná, na humus bohatá hlína je cíl, o který by měla usilovat většina pěstitelů.

Hnojení rychle rostoucí, náročné rostliny

Papája dokáže za jedinou teplou vegetační sezónu vyrůst ze semene v rostlinu vyšší než člověk, a takové tempo je třeba živit. Missouri Botanical Garden ji označuje za náročnou rostlinu vyžadující pravidelné hnojení a praktická rada UF/IFAS zní: aplikovat malé dávky často, spíše než pár velkých dávek najednou, protože rychle rostoucí, nedřevnatějící stonek nedokáže ukládat živiny tak jako pomalejší, dřevnatý strom. Rostliny pěstované v nádobách potřebují tuto pravidelnost ještě důsledněji než rostliny ve volné půdě, protože celý jejich kořenový systém závisí jen na tom, co je v květináči.

Citlivost na chlad a zimní ochrana

Papája není v žádném smyslu mrazuvzdorná. UF/IFAS ji řadí do zón USDA 9b až 11, s výraznými mrazovými poškozeními pod přibližně -0,6 °C a kvetením, které se zastavuje, jakmile teplota klesne pod zhruba 15 °C; Missouri Botanical Garden uvádí o něco teplejší rozmezí zón 10 až 12 a jednoduše ji označuje za nesnášenlivou k mrazu. Pěstitelé na chladnějším okraji tohoto rozmezí obvykle pěstují papáju jako jednoletku nebo silně chráněnou výsadbu: přes zimu vypěstují v nádobě co největší sazenici, po oteplení ji přesunou ven a počítají s krátkou životností rostliny. Tam, kde jsou zimy mírnější, ale přesto čas od času přijde chladnější noc, je praktičtější velká nádoba, kterou lze na zimu přesunout pod střechu, podobně jako to Missouri Botanical Garden popisuje u vlastních skleníkových exemplářů, než snaha zakrýt na místě rostlinu vysokou několik metrů. Rostliny pěstované tímto způsobem v nádobách je obvykle třeba obměňovat každé čtyři až pět let bez ohledu na klima.

Škůdci, choroby a další časté chyby

Virus kroužkovitosti papáji je choroba, na kterou by si měl dát pozor každý pěstitel: výrazné kroužky na slupce plodu znamenají, že je rostlina nakažená, a doporučení UF/IFAS v takovém případě zní jednoduše rostlinu odstranit a nahradit ji, místo aby se ji pokoušeli léčit. Háďátka jsou uváděna jako obzvlášť tvrdošíjný problém ve volné půdě, natolik, že UF/IFAS na pozemcích se známým výskytem háďátek doporučuje jako řešení pěstování v nádobách. Kromě chorob jsou dvě nejčastější chyby, které stojí za většinou neúspěšných pokusů o pěstování papáji, výsadba do trvale vlhké půdy, která během jedné sezóny vyvolá hnilobu kořenů, a přeskočení kontroly pohlaví květu před tím, než se jediné sazenici vyhradí trvalé místo, což zbytečně promarní rok na samčí rostlině, která nikdy neměla plodit.

Sklizeň a papain v nezralých plodech

Zralý plod papáji má hladkou, tenkou slupku přes oranžovou dužinu s dutinou plnou drobných černých semínek uprostřed; komerčně prodávané plody běžně měří 15 až 20 cm na délku a váží kolem 450 g, i když Missouri Botanical Garden uvádí, že plody ponechané dozrát za ideálních přírodních podmínek mohou dosáhnout až 9 kg. Mléčná šťáva uvnitř nezralých, zelených plodů obsahuje papain, enzym komerčně získávaný pro použití jako změkčovadlo masa a v řadě kosmetických a průmyslových výrobků, a proto pěstitelé, kteří sklízejí papáju zelenou pro vaření místo toho, aby ji nechali dozrát na rostlině, s ní manipulují v rukavicích.