Habr obecný

Habrový plot, který ještě v lednu nese sukni suchého, hnědavého listí, není zanedbaný, jen dělá to, co Carpinus betulus dělá odjakživa: strom na podzim shodí letní zeleň jako každá listnatá dřevina, ale velká část odumřelého listí zůstává přichycená na větvičkách až do jara, kdy je konečně vytlačí nové rašení. Právě tato vlastnost, spolu se snášenlivostí těžkého jílu a občas podmáčené půdy, kterou buk nedokáže napodobit, dělá z habru po staletí výchozí volbu pro živé ploty a špalíry v nížinách velké části Evropy. Snese tvrdý řez bez reptání, drží jemnou, hustě větvenou strukturu blízko kmene a odmění spíš trpělivost než nějakou zvláštní zručnost.

Původ a kde roste

Podle databáze GBIF Backbone Taxonomy patří Carpinus betulus do čeledi břízovitých (Betulaceae) v řádu bukotvarých (Fagales). Plants of the World Online uvádí jeho přirozený areál v širokém pásu od Británie, Francie a zemí Beneluxu přes Německo, Polsko a pobaltské státy až po evropské Rusko a dále na Kavkaz, do Turecka a Íránu. V tomto areálu roste jako strom nížinných a pahorkatinných lesů, často jako podrostová dřevina pod duby, a jako živý plot a parková dřevina se vysazuje i daleko za hranicemi svého původního výskytu tak dlouho, že dnes působí jako domácí druh do živých plotů téměř všude v mírném pásu Evropy.

Proč je habr na těžké nebo vlhké půdě lepší volbou než buk

Habr a buk lesní (Fagus sylvatica) jsou pro většinu formálních živých plotů zaměnitelné a oba sdílejí marcescenci, tedy podržování odumřelého zimního listí, díky které jsou tak oblíbené jako clona proti pohledům. Rozcházejí se ale v nárocích na půdu. Databáze rostlin univerzity NC State hodnotí snášenlivost habru vůči odvodnění půdy od dobře odvodněné až po občas podmáčenou, na jílu, hlíně i písčité půdě a v kyselém, neutrálním i zásaditém pH; RHS k tomu přidává ještě vápenec. Buk naproti tomu na těžkém, špatně odvodněném jílu chřadne a žloutne a nesnáší podmáčení ani na krátkou dobu. Kdokoliv sází hraniční živý plot na jíl, na kterém se po dešti drží louže, nebo do vlhčího zákoutí zahrady, které zůstává mokré až do jara, dosáhne s habrem mnohem spolehlivějšího výsledku než s bukem, a přitom nepřijde o stejně hustou, listí podržující clonu.

Umístění, půda a výsadba živého plotu

Habr snáší stejně dobře plné slunce i polostín, což z něj dělá jeden z mála druhů do živého plotu, který zvládá téměř stejně hustý růst u stinné severní zdi nebo pod korunami vzrostlejších stromů jako na otevřeném prostranství. Prostokořenné sazenice vysazujte v období vegetačního klidu, od podzimu do pozdní zimy, dokud je půda ještě zpracovatelná, ve vzdálenosti přibližně 45 až 60 cm v jedné řadě, nebo v pravidelném zákrytu ve dvou řadách pro rychlejší vytvoření hustší clony. Habr roste na poměry živých plotů pomalu, takže nově vysazený plot potřebuje znatelně déle, než se zapojí, ve srovnání s rychlým ptačím zobem nebo cypřišovcem; právě tato pomalost je zároveň důvodem, proč vzrostlý plot drží svůj tvar celé roky mezi jednotlivými tvrdšími zásahy. Bez řezu z něj časem vyroste statný strom, 12 až 18 metrů vysoký a 9 až 12 metrů široký, ale pravidelným stříháním se plot udrží na jakékoliv požadované výšce.

Stříhání a načasování formálního živého plotu

RHS uvádí, že habr dobře snáší i tvrdý řez, což je přesně to, co živý plot nebo špalír vyžaduje. Jeden střih koncem léta, poté co hlavní vlna letošního růstu už zdřevnatěla, obvykle stačí na formální živý plot a má vedlejší výhodu v podpoře marcescence, tedy podržování listí, které dává plotu zimní strukturu; dva střihy, jeden na začátku až v polovině léta a druhý, upravující, koncem léta, se hodí pro formálnější tvar, který je vidět po celý rok. Při tvrdém omlazovacím řezu se vyhněte řezu do holého starého dřeva v nejchladnější části zimy, kdy mráz může poškodit odkryté rány; bezpečnějším obdobím pro tvrdý zpětný řez zanedbaného plotu je pozdní zima, těsně před rašením nových listů.

Marcescence: proč listí drží přes celou zimu

Marcescence, tedy podržování odumřelého listí přes zimu místo čistého podzimního opadu, u habru vzniká proto, že se odlučovací vrstva na bázi řapíku na podzim nedokončí, list tak odumře a zbarví se do hnědi nebo měděné barvy, ale zůstává přichycený, dokud ho na jaře nevytlačí nabobtnalé pupeny. Výzkum univerzitních poradenských center porovnávající habr a buk ukazuje, že tato vlastnost je nejsilnější u obou druhů na mladých výhonech a na pravidelně stříhaných plotech, a proto stříhaný habrový plot drží přes zimu mnohem víc odumřelého listí než nestříhaný, vzrostlý solitérní strom. V praxi to pro každého, kdo hledá plot pro zimní soukromí, znamená, že habr i buk dávají od listopadu do března teplou, papírovou clonu, jakou opravdu opadavý plot z hlohu nebo babyky nikdy nenabídne.

Tvarování habrového špalíru

Tvarování na špalír vede řadu stromů na společné vodorovné konstrukci tak, aby se jejich větve proplétaly do ploché clony nebo živého plotu na chůdách, obvykle s holým kmenem dole a úzkou, stříhanou korunou nahoře. Habr je jedním z klasických druhů pro tvarování na špalír právě díky vlastnostem popsaným výše: snáší opakovaný tvrdý letní řez, který tvarování na špalír vyžaduje, jeho jemné, hustě větvené výhony se hustě propletou podél konstrukce a jeho marcescentní listí zabrání tomu, aby clona v zimě vypadala holá, jak by tomu bylo u tvarovaného, nemarcescentního druhu. Nový špalír z habru se vede na bambusové nebo drátěné konstrukci, dokud jsou vůdčí výhony ještě ohebné, s přivazováním výhonů, jak přirůstají, a s tvrdým zpětným řezem, jakmile se konstrukce zaplní; vzrostlý habrový špalír se udržuje stejným pozdně letním střihem jako obyčejný živý plot.

'Fastigiata' a další zahradní formy

'Fastigiata' je kultivar habru, který se nejčastěji prodává pro menší zahrady a pouliční výsadby: RHS popisuje jeho vzrůst jako vzpřímený strom s úzkou korunou v mládí, který ve zralosti rozvine kompaktní, vejčitý tvar, dosahuje stejné konečné velikosti jako druh, přes 12 metrů výšky a přes 8 metrů šířky, a nese stejné hodnocení mrazuvzdornosti H7 pro nejtužší kontinentální zimy. Hodí se do úzké aleje nebo jako formální solitér tam, kam by se volnější, širší koruna původního druhu nevešla. Kultivary včetně 'Fastigiata' se nemnoží ze semene věrně a rozmnožují se roubováním na semenáčovou podnož nebo bylinnými řízky, zatímco čistý druh se obvykle vysévá ze semene ihned po dozrání, protože klíčení jinak může trvat až osmnáct měsíců.

Škůdci, choroby a časté chyby

Habr má opravdu krátký seznam problémů. RHS uvádí příležitostné housenky a mšice, dále padlí, korálovku a vzácně václavku, zatímco poradenská databáze univerzity NC State ho popisuje jako druh bez vážných problémů se škůdci nebo chorobami, kromě občasných listových skvrnitostí a veverek, které mladým výhonům okusují kůru. Nejčastější chybou je vysadit habr jako zimní clonu a pak ho stříhat jen jednou na jaře, čímž se odstraní právě ten letošní přírůstek, který by přes následující zimu držel marcescentní listí; pokud vám záleží na zimní cloně, stříhejte raději koncem léta. Druhou chybou je předpokládat, že habr, protože vypadá jako buk, potřebuje stejnou propustnou půdu jako buk: habr je naopak ten druh, který zvolíte právě tam, kde půda zůstává těžká nebo vlhká.