Turanka sumaterská

Vysoký, hustě chlupatý stonek pokrytý úzkými, šedozelenými listy a zakončený stovkami drobných, krémově zbarvených úborů, které nikdy nepůsobí jako otevřené kopretiny: taková kombinace obvykle ukazuje na Erigeron sumatrensis, turanku sumaterskou. Nejde o rostlinu, kterou by si někdo záměrně vysazoval. Objevuje se sama od sebe na štěrkových příjezdových cestách, v zeleninových záhonech, na krajnicích silnic a v zanedbaných květináčích, roste rychle během jediné sezóny a vysemení se dřív, než ji většina zahrádkářů stihne určit. Prvním užitečným krokem je zjistit, který ze tří běžných plevelných druhů turanky máte skutečně před sebou, protože Erigeron sumatrensis, Erigeron canadensis (turanka kanadská) a Erigeron bonariensis (turanka chlupatá) se běžně navzájem zaměňují.

Název rozdělený mezi dva rody

Global Biodiversity Information Facility (GBIF) uvádí jako přijatý název tohoto druhu Erigeron sumatrensis Retz., a řadí jej tak vedle pravých turanek i zahradních kopretinovitých druhů rodu Erigeron. Mnohé používané flóry to však nerespektují: referenční flóra používaná v Belgii a severní Francii, na kterou odkazuje Tela Botanica, ponechává jako platný název Conyza sumatrensis (Retz.) E.Walker a rody Erigeron a Conyza považuje za oddělené. Conyza sumatrensis je jednoduše pozdější kombinací téhož bazionymu, kterou v roce 1971 publikoval E. Walker, jak uvádí International Plant Names Index, takže oba názvy popisují přesně stejnou rostlinu. Kdo porovnává starší atlas rostlin, etiketu herbicidu nebo regionální flóru s údaji GBIF, může očekávat, že se oba názvy objevují souběžně, někdy i na stejné stránce.

Latinský název ze špatného kontinentu

Druhové jméno sumatrensis nemá nic společného se skutečným původem rostliny. International Plant Names Index uvádí, že Retzius ji popsal v roce 1788 podle vzorku sebraného na Sumatře, na území dnešní Indonésie. Plants of the World Online (Kew) uvádí jako skutečnou domovinu oblast od Mexika po jižní tropickou Ameriku, kde jde o jednoletku subtropického biomu Střední a Jižní Ameriky. Na konci osmnáctého století už byla rostlina natolik zdomácnělá v jihovýchodní Asii, že první vědecký popis vznikl podle indonéského vzorku, a ne amerického, a zeměpisně zavádějící název jí zůstal dodnes.

Jak ji odlišit od turanky kanadské a turanky chlupaté

Nejspolehlivějším terénním znakem, který odlišuje tři běžné plevelné turanky, je to, jak nápadné jsou jazykovité květy po obvodu každého drobného úboru. Jepson eFlora, flóra Kalifornie Kalifornské univerzity v Berkeley, popisuje u Erigeron sumatrensis jazykovité květy dlouhé jen 0 až 0,3 mm, tak krátké, že sotva přečnívají přes okolní zákrovní listeny, a každý úbor tak působí spíš jako tupé krémové nebo nazelenalé tlačítko než jako kopretina. Erigeron canadensis, turanka kanadská, má o něco delší a nápadnější bílé jazykovité květy, zatímco Erigeron bonariensis stojí svým vzhledem blíž k sumatrensis. Druhým vodítkem je ochlupení: Jepson uvádí, že zákrovní listeny Erigeron sumatrensis se podle populace pohybují od lysých po hustě přitisklé chlupaté nebo odstále chlupaté, navíc na rovnoměrně chlupatém stonku i listech.

Stonek, listy a úbory zblízka

Vzrostlá rostlina roste jako jediný vzpřímený stonek, obvykle nevětvený až vysoko nad bází, kde se dělí do úzkého, protáhlého chomáče větví nesoucích stovky drobných úborů, tvarem bližšímu štíhlému jehličnanu než zaoblenému keři. Spodní listy jsou úzce kopinaté až obkopinaté a zubaté; listy výš na stonku jsou postupně užší, menší a téměř přisedlé, změnu snadno uvidíte, když přejedete rukou po jednom stonku od báze ke špičce. Jepson eFlora uvádí, že plod, drobná nažka, je u tohoto druhu světle hnědavý s jemnými červenými žilkami, což je detail viditelný pod lupou poté, co úbory odkvetou a zpuchýřovatí do bílého chmýří.

Kde dnes roste

Mimo svůj přirozený areál od Mexika po jižní tropickou Ameriku se tento druh chová jako klasický kolonizátor narušené půdy. Royal Horticultural Society jej uvádí pod názvem Guernsey fleabane a zaznamenává, že není původní ve Velké Británii ani Irsku, což je jedno z mnoha míst, kde se dnes objevuje jako zavlečený plevel, a ne jako planá květena. Francouzský národní inventář biodiverzity INPN jej rovněž eviduje jako zdomácnělý, pod lidovými názvy včetně Erigeron de Sumatra a Vergerette de Sumatra, a dokumentuje uznávaného kříženece mezi Erigeron canadensis a Erigeron sumatrensis tam, kde se jejich areály dnes překrývají, což ukazuje, jak blízce příbuzné a jak široce rozšířené jsou oba druhy mimo svůj původní areál.

Krátký životní cyklus, opakovaný každou sezónu

Podobně jako její blízcí příbuzní se Erigeron sumatrensis chová jako jednoletka: rostlina vyklíčí ze semene, roste během jediné teplé sezóny, kvete, vysemení se a odumírá, přičemž po sobě nezanechává nic než zásobu semen v půdě. Neexistuje žádný oddechový oddenek ani cibule k vykopání, ani vytrvalá bazální růžice k prořezání; každá rostlina přítomná letos na záhonu nebo štěrkové cestičce vyrostla ze semene, které tam dopadlo někdy v předchozích měsících. Právě tento jednosezónní zvyk je i důvodem, proč se objevuje tak nepředvídatelně: stačí, aby narušená půda ležela holá jen jednu sezónu, a semeno unášené větrem tam založí porost, který na konci léta vypadá, jako by tam byl odjakživa.

Jedovatost a manipulace

Erigeron sumatrensis se neobjevuje v databázi jedovatých a nejedovatých rostlin ASPCA ani pod tímto jménem, ani pod synonymem Conyza sumatrensis, takže neexistuje žádný záznam ASPCA, který by potvrdil nebo vyvrátil jedovatost pro kočky, psy či koně; tuto absenci berte spíš jako neznámou skutečnost než jako záruku bezpečnosti. Ani u lidí nebyla nalezena ověřená data o jedovatosti při kontaktu s kůží nebo požití u tohoto konkrétního druhu, takže rozumným přístupem k neznámému plevelu je obvyklá opatrnost: při trhání větších porostů noste rukavice, zejména jakmile chlupaté stonky a listy uschnou a zkřehnou, a hlídejte, aby na rostlině nežvýkala domácí zvířata ani děti.

Časté chyby

Nejčastější chybou je předpoklad, že jakýkoli vysoký, chlupatý plevel s drobnými bělavými úbory je turanka kanadská, přitom může jít o Erigeron sumatrensis nebo Erigeron bonariensis; pohled lupou na jazykovité květy a chlupy na listech stojí za tu minutu navíc, než se rozhodnete, jak rostlinu odstranit, protože typická dospělá velikost i doporučení pro likvidaci se u těchto tří druhů liší. Druhou chybou je spolehnout se na název podle jediného atlasu rostlin: protože GBIF, národní flóry i starší prameny dělí tuto skupinu mezi Erigeron a Conyza různě, ověření nálezu podle přijatého názvu GBIF a jeho uvedených synonym zabrání zmatkům při čtení rad psaných pod druhým rodem.