Kentie Forsterova

Kentie Forsterova v obyčejném plastovém květináči z obchodu vypadá nenápadně, dokud si nevšimnete, jak dobře drží své tmavé, obloukovitě prohnuté listy v koutě, kam téměř nedopadá přímé slunce. Howea forsteriana se z přesně tohoto důvodu stala palmou viktoriánských hotelových hal a zaoceánských lodí: snášela plynové osvětlení, průvan i místnosti příliš tmavé pro téměř každou jinou palmu, a o století později dělá stejnou službu v moderním bytě. Roste pomalu a rozvážně, uvnitř často jen jeden až dva nové listy za rok, takže rostlina, kterou dnes koupíte, bude za pět let vypadat téměř stejně, místo aby přerostla své místo. Většina problémů s kentií pramení ze dvou zvyků: zalévání podle pevného rozvrhu místo kontroly substrátu a přesazování častěji, než rostlina potřebuje.

Původ na ostrově Lord Howe a proč stojí víc než jiné palmy

Howea forsteriana je endemitem ostrova Lord Howe, malého sopečného ostrova asi 600 km od východního pobřeží Austrálie, kde roste jako podrostová palma pod vyššími lesními stromy, nikoli na otevřeném slunci. Nevytváří žádné přirozené odnože a nelze ji dělit ani množit řízkem; každá rostlina prodávaná kdekoli na světě začíná jako semeno, a už přes sto let se většina tohoto semene sbírá a vyváží přímo z ostrova Lord Howe v rámci licencované, přísně řízené sklizně, která je jedním z hlavních odvětví ostrova. Semeno kentie klíčí pomalu a nerovnoměrně, obvykle mu vyklíčení trvá několik měsíců, a sazenice pak potřebuje roky pečlivého dopěstování, než dosáhne prodejní velikosti. Právě tento dlouhý řetězec závislý jen na semeni, bez zkratky přes dělení nebo řízkování, je hlavním důvodem, proč kentie stojí citelně víc než palma, kterou lze rozdělit u kořenů.

Světlo: nejlepší palma do stinného kouta

Dopřejte jí polostín nebo jasné nepřímé světlo a poroste hustěji a o něco rychleji, ale její skutečnou předností je snášet místa, která většina palem nezvládne: místnost orientovanou na sever nebo východ, chodbu bez oken nebo koupelnu osvětlenou jen odraženým světlem. Hodiny přímého letního slunce přes nezastíněné sklo listy spálí a vyblednou, takže okno na jih nebo západ s filtrující záclonou je bezpečnější než okno bez jakékoli clony. Ve skutečně tmavém koutě rostlina prostě dál zpomaluje růst, místo aby chřadla, a proto přežívá celá desetiletí v halách a na schodištích, kam nikdy nedopadne přímé slunce.

Zálivka: podle svrchních centimetrů substrátu, ne podle kalendáře

Před zaléváním zapíchněte prst do substrátu a zalévejte, až když svrchních pár centimetrů proschne; pak zalijte vydatně a nechte přebytečnou vodu odtéct, místo aby květináč stál v podmisce. V zimě zálivku dál omezte, protože růst téměř ustane a kořeny potřebují mnohem méně vody. Přelití, ne podlití, je u tohoto druhu častější příčinou úhynu: listy zežloutnou rovnoměrně dosvětla, báze stonku změkne, a než je zápach hniloby zjevný, kořeny už bývají poškozené. Rostlina ponechaná o týden déle mírně suchá se zotaví; rostlina stojící stejný týden ve vodě často ne.

Teplota, vlhkost a příčina hnědých špiček

Kentii vyhovují místnosti, které se většině tropických pokojových rostlin zdají příliš chladné, bez potíží snáší teploty kolem 15 °C, což je jeden z důvodů, proč se tak dobře osvědčila v průvanných viktoriánských chodbách a nevytápěných zimních zahradách. Co ale dobře nesnáší, je suchý vzduch v interiéru: vytápěné místnosti v zimě a fluoridy i rozpuštěné soli, které se hromadí z vodovodní vody a pravidelného hnojení, se projevují stejným příznakem, pásem suché hnědé tkáně na špičkách a okrajích jinak zdravých listů. Jakmile tato tkáň odumře, zůstane hnědá napořád; řešením je prevence, ne léčba, tedy pokud možno používat dešťovou nebo filtrovanou vodu, držet rostlinu dál od topných těles a seskupit ji s dalšími rostlinami nebo postavit květináč na misku s vlhkým štěrkem, aby se kolem listů zvýšila vlhkost.

Přesazování a proč nesnáší narušení

Kořenový systém kentie nemá rád narušení, a rostlina po přesazení do výrazně většího květináče často týdny truchlí, shazuje nebo žloutne listy. Ponechaná několik let ve stejném květináči a jen každé jaro přihnojená vrstvou čerstvého kompostu bývá spokojenější než rostlina přesazovaná do většího květináče každý rok ze zvyku. Když je přesazení opravdu nutné, protože kořeny se u báze těsně stáčejí, přesaďte ji jen do o málo většího květináče, nikdy o několik velikostí najednou, do rašelinu neobsahující, hlinité směsi prokypřené kůrou a listovou hlínou, v nádobě s odtokovým otvorem, aby se voda nikdy nehromadila u báze stonku.

Řez: nikdy se nedotýkejte růstového vrcholu

Každý stonek kentie nese v koruně jediný růstový vrchol, a na rozdíl od palem, které se větví od báze, tento druh nemá způsob, jak tento bod nahradit, pokud je uříznut nebo rozdrcen. Poškození vrcholu, ať už neopatrným řezem, nárazem při přepravě nebo hnilobou postupující shora, znamená, že daný stonek přestane tvořit nové listy a nakonec odumře, místo aby znovu vyrašil. Zdravá rostlina potřebuje jen odstranění zcela hnědých, odumřelých listů čistými nůžkami těsně u kmene; list s částečně hnědou špičkou je lepší nechat na místě nebo zastřihnout jen odumřelou část, protože zásah do živé zelené tkáně jen vytvoří novou ránu, aniž by vyřešil skutečnou příčinu.

Škůdci: sviluška a puklice

Suchý zimní vzduch je hlavním spouštěčem svilušek, které se projevují jemným pavučinkováním mezi lístky a matným, tečkovaným vzhledem listů tam, kde sají na spodní straně; zvýšení vlhkosti je stejně účinným opatřením jako jakýkoli postřik. Puklice se projevují jako malé, nehybné hnědé hrbolky podél stonků a na spodní straně listů, často s lepkavým výronem na okolních plochách, a molice bavlníkovité se projevují bílými vatovitými chomáčky zaklíněnými v paždích listů. Listy pravidelně otírejte vlhkým hadříkem, abyste zachytili slabé napadení včas, a zavedené kolonie ošetřete insekticidním mýdlem, případně u puklic a molic bavlníkovitých vatovou tyčinkou namočenou v denaturovaném lihu.

Jedovatost pro kočky, psy a lidi

ASPCA uvádí Howea forsteriana, jak pod heslem kentie Forsterova, tak pod anglickým názvem Forster sentry palm, jako netoxickou pro kočky, psy a koně, čímž se odlišuje od řady dalších oblíbených pokojových rostlin a je bezpečnější volbou do domácnosti se zvířaty nebo malými dětmi. To ale neznamená, že okousané listy jsou zcela neškodné: kočka, která rozcupuje list, si i tak může přivodit mírné zažívací potíže jen z vláknité rostlinné hmoty samotné, takže tento zlozvyk stojí za odrazování i bez rizika otravy.