Smrk bílý

Smrk bílý (Picea glauca) se prozradí vůní: rozmačkejte jehlici a uvolní se ostrá, pryskyřičnatá vůně, jeden z důvodů, proč mu staré terénní klíče říkají skunčí smrk. Modrozelené jehlice nesou voskový, sivý povlak, detail, který druhu dal jeho jméno, a tuze sedí na drobných dřevnatých výčnělcích kolem každé větvičky. Jde o boreální strom stavěný na zimu, zóna USDA 2 mu nevadí, ale horko a vlhko ano, a kam ho vysadíte, ať jde o druhový strom nebo zakrslou odrůdu, má na jeho další osud větší vliv než skoro cokoli jiného, co pak uděláte.

Výběr mezi planým druhem a zakrslými odrůdami

Čistý druh je plnohodnotný lesní strom. Plant Finder Missouri Botanical Garden uvádí krajinnou výšku 12 až 18 m s rozpětím 3 až 6 m a poznamenává, že plané stromy běžně dosahují 18 až 24 m, výjimečně až 43 m. Tato velikost jej vyřazuje z většiny domácích zahrad, což je důvod, proč skoro vše prodávané ve školkách je odrůda vyšlechtěná pro menší rozměr. 'Conica', smrk sivý kuželovitý, si drží hustý, kuželovitý tvar; jeho vlastní zakrslá mutace roste jen pár centimetrů za rok a po deseti letech zůstává pod 150 cm. 'Densata', smrk z Black Hills, je přirozeně kompaktní, mrazuvzdorný výběr pocházející z izolované populace kolem pohoří Black Hills v Jižní Dakotě, zatímco 'Pendula' nabízí místo klasického kužele úzkou, převislou siluetu. Přizpůsobte odrůdu prostoru, ne naopak: neoznačený semenáč může nakonec záhon u základů přerůst o několik metrů na všechny strany.

Přirozený areál a proč z něj vyplývá péče

Smrk bílý je transkontinentální boreální druh. Plants of the World Online i Missouri Botanical Garden shodně umísťují jeho přirozený areál napříč Aljaškou a boreálním lesem Kanady, od západního pobřeží až po Newfoundland a Labrador, se zásahem na jih do Montany, Minnesoty, Wisconsinu, Michiganu a New Yorku. Všude v tomto areálu jsou zimy dlouhé a tuhé a léta chladná, strom se nikdy nevyvinul, aby zvládal horké, vlhké podmínky. Missouri Botanical Garden je k důsledku upřímný: rostliny se trápí za velkého horka a vlhka a neměly by se pěstovat na východě Spojených států jižně od zóny USDA 6. Zahradničení v podnebí s horkými léty je právě ta jedna skutečnost, která by měla rozhodnout, zda smrk bílý na váš pozemek vůbec patří, žádná dobrá půda ani pečlivá zálivka nevynahradí léto, na které nebyl nikdy stavěný.

Výsadba: stanoviště, půda a rozestupy

Vyberte místo na plném slunci; strom snáší i trochu lehkého stínu, ale je hustší a lépe si drží modrozelenou barvu při přímém slunci po většinu dne. RHS uvádí jíl, hlínu i písek jako plně přijatelné, pokud půda zůstává vlhká, ale dobře odvodňuje a drží se na kyselé až neutrální straně. Protože nesnáší městský stres, držte ho dál od ulic a příjezdových cest ošetřovaných v zimě posypovou solí a pokud možno mimo silně znečištěný vzduch, obojí jsou u tohoto druhu zaznamenaná slabá místa. Plnohodnotnému exempláři dopřejte od prvního dne oněch 3 až 6 m budoucího rozpětí, které potřebuje; namačkání ke zdi nebo jinému stromu jen zaručí těžší řez později. Zakrslé odrůdy mohou stát mnohem blíž cestě nebo základům, ale než předpokládáte, že zakrslý znamená dost malý kamkoli, ověřte si na štítku dospělou šířku.

Světlo a zálivka

Jakmile se jednou usadí, žádá si smrk bílý střední zálivku, ne hlubokou odolnost vůči suchu jako borovice, ale ani stálou vlhkost. Nové výsadby pravidelně zalévejte první jednu až dvě vegetační sezóny, dokud se kořeny nerozšíří, poté přejděte na zálivku během suchých period spíš než podle pevného rozvrhu. Dobré proudění vzduchu kolem husté listové hmoty má na věci téměř stejný podíl jako samotná voda: smrk vysazený v těsném, zastálém koutě drží na jehlicích vlhkost po dešti déle, přesně podmínka, která nahrává problémům se rzí a rakovinou popsaným níže.

Zimní mrazuvzdornost a hranice snášení horka

Jde o jeden z nejmrazuvzdornějších okrasných jehličnanů vůbec, hodnocený pro zóny USDA 2 až 6 podle Missouri Botanical Garden a H7 podle RHS, snáší zimní minima pod -20 °C bez ochrany. Mráz u tohoto druhu není nikdy riziko. Horko ano: strom je hodnocen pro chladná léta a v teplých, vlhkých oblastech řídne, žloutne a chřadne bez ohledu na to, jak dobře byl vysazen. Tam, kde jsou léta horká a dusná, je lepší volbou jiný jehličnan než boj s přirozeným areálem tohoto druhu.

Řez: potřeba minimálního zásahu

Nároky na údržbu jsou hodnoceny jako nízké, a to z dobrého důvodu. Druh si přirozeně drží úhlednou, kuželovitou korunu s větvičkami, které se nesvěšují, takže tvarovací řez je zřídka nutný jak u plané formy, tak u oblíbených zakrslých odrůd. Odstraňujte suché, poškozené nebo křížící se větve, jak je najdete, za sucha, a zbytek nechte být: jako většina jehličnanů, smrk bílý spolehlivě neobráží z holého dřeva seříznutého za zelený růst.

Škůdci a choroby, na které si dát pozor

Missouri Botanical Garden hlásí, že zpravidla nemá žádné vážné problémy se škůdci ani chorobami, ale uvádí několik, na které je třeba dávat regionálně pozor: rez jehlic a výhonů, rakovinu a hnilobu kmene či kořenů, spolu s žlutohlavou pilatkou smrkovou, obalečem smrkovým a kůrovcem smrkovým v některých oblastech. Roztoči jsou nejstálejším otravným problémem, natolik běžní, že opakované napadení může vážně poškodit i jinak zdravý strom; za horkého, suchého počasí, kdy se populace roztočů rozrůstá nejrychleji, kontrolujte spodní stranu jehlic, zda tam není jemné pavučinkování nebo tečkování. Zvěř na druhou stranu má tendenci strom nechat na pokoji, patří mezi mála krajinné jehličnany hodnocené jako odolné vůči okusu zvěří.

Využití v krajině a poznámka k jedovatosti

Smrk bílý si své místo solitérního stromu, větrolamu nebo clonné řady vysloužil právě díky využitím, která pro něj uvádí Missouri Botanical Garden, díky své husté vždyzelené koruně a snášenlivosti k tuhému mrazu. Seznamy toxických a netoxických rostlin ASPCA neobsahují záznam pro Picea glauca, takže jeho bezpečnost pro kočky, psy či koně není určena ani jedním směrem; chybějící záznam berte jako důvod k opatrnosti u domácích zvířat, která okusují jehličí nebo spadlé šišky, ne jako důkaz bezpečnosti.