Smrk ztepilý

Smrk ztepilý koupený jako šedesáticentimetrový stromek v kontejneru nebo jako prostokořenná sazenice skoro nenapoví, čím se stane. Missouri Botanical Garden zaznamenává, že tento jehličnan v severoamerických zahradách dosahuje 12 až 18 m a ve svých původních horských lesích 30 až 45 m, výjimečně až 60 m. Na jehličnan roste rychle a v mládí si drží hustý, úzce kuželovitý tvar, než se s věkem rozšíří, podle RHS, takže těsná malá pyramida na stolku ve školce je jen stádium, nikoli hotová rostlina. Než jeden vysadíte, důležité je rozhodnout, jaký smrk vlastně máte: plnohodnotný druhový strom, nebo jednu z více než 150 pojmenovaných zakrslých a pomalu rostoucích odrůd vyšlechtěných záměrně tak, aby zůstaly malé.

Od hrnku ze školky k obru lesa: rozměry, které si promyslete před výsadbou

RHS uvádí konečnou výšku druhu vyšší než 12 metrů, s exempláři dosahujícími 30 metrů, a rozpětí širší než 8 metrů, dosažené za 20 až 50 let. Missouri Botanical Garden i North Carolina State Extension shodně udávají praktičtější severoamerické rozpětí 12 až 18 m na výšku a 7,5 až 9 m do šířky. Častou chybou je vysadit exemplář ze školky, často koupený malý jako živý vánoční stromek, blízko základů domu, terasy nebo nadzemního vedení: i na spodní hranici tohoto rozpětí jednou zastíní dvoupodlažní střechu a svým rozpětím stísní cestu nebo příjezdovou cestu vysazenou zhruba do 3,5 m. Dejte mu volný prostor, nebo místo něj zvolte zakrslou odrůdu.

Přirozený areál a mrazuvzdornost

Plants of the World Online uvádí jako přirozený areál Picea abies hory a nížiny severní a střední Evropy, od Norska, Švédska a Finska přes pobaltské státy, Německo, Polsko, Alpy a Karpaty až do evropského Ruska. Toto kontinentální zimní podnebí vysvětluje, proč je druh tak mrazuvzdorný: RHS mu přiděluje nejvyšší stupeň mrazuvzdornosti H7, což znamená, že přežije nejtužší evropské zimy pod minus 20 stupni Celsia, a Missouri Botanical Garden i North Carolina State Extension jej řadí do zón USDA 2 až 7. Stejný přirozený areál vysvětluje i jeho jediné skutečné omezení mimo studená podnebí: Missouri Botanical Garden poznamenává, že dává přednost chladným létům a jižně od zóny 7 často roste špatně, kde problémem není zimní mráz, ale letní vedro.

Druhový strom, nebo zakrslá odrůda: volba správné formy

Bylo pojmenováno přes 150 odrůd smrku ztepilého, naprostá většina z nich jsou zakrslé formy vyšlechtěné pro zahrady příliš malé na druhový strom. 'Nidiformis', hnízdovitý smrk, tvoří zploštělý, široce zaoblený polštář s přirozeným prohlubněním v koruně a za první desetiletí dosáhne jen 30 až 60 cm výšky a 90 až 120 cm šířky, podle Missouri Botanical Garden. 'Little Gem' roste ještě pomaleji, asi 7,5 cm ročně, do hustého polštáře 30 cm vysokého a 45 až 60 cm širokého. 'Pendula', převislá forma, zůstává nepravidelná a nízká, pokud ji v mládí nevyvedete vzhůru na opoře, protože její tvar silně závisí na raném tvarování. Žádná z těchto zakrslých forem nevzchází pravá ze semene; množí se roubováním nebo řízky, což je také důvod, proč stojí za kus víc než sazenice druhového smrku.

Světlo, půda a výsadba

Smrk ztepilý chce plné slunce a podle RHS snáší jakoukoli orientaci, severní, jižní, východní i západní, pokud stanoviště není hluboce zastíněné. North Carolina State Extension uvádí jako preferovanou půdu kyselou, pod pH 6, a RHS uvádí jíl, hlínu i písek jako plně vhodné typy půdy za předpokladu dobré drenáže; Missouri Botanical Garden dodává, že mu obzvlášť dobře daří v bohaté, písčité půdě. Nejdůležitější vlastností při výsadbě je drenáž: RHS uvádí vlhkou, ale dobře propustnou půdu, a místo, kde se po dešti drží louže nebo které leží v nízkém, podmáčeném koutě zahrady, je pro tento druh špatnou volbou bez ohledu na to, jak kyselá nebo úrodná je jinak půda.

Zálivka a zakořeňování

Missouri Botanical Garden hodnotí potřebu vody smrku ztepilého jako střední, v souladu s popisem RHS, který jako cílový stav uvádí vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Nově vysazený strom potřebuje pravidelnou zálivku první jednu až dvě vegetační sezóny, dokud se kořenový systém nezaloží; vynechání tohoto kroku patří mezi častější důvody, proč mladý smrk neuspěje, přestože je druh obecně snadný na pěstování. Jakmile se strom založí, Missouri Botanical Garden poznamenává jistou toleranci k spíše suché půdě, i když je tato tolerance ve srovnání se skutečně na sucho adaptovaným jehličnanem omezená, a dlouhotrvající období sucha v horkém létě, zejména mimo jeho preferované chladnější letní rozpětí, strom stále zatíží.

Růstový návyk a proč zřídka potřebuje řez

Ponechaný bez zásahu tvoří smrk ztepilý přirozeně hustý, úzce kuželovitý obrys, který se rozšíří až s dozráváním stromu, podle RHS. Missouri Botanical Garden popisuje hlavní větve jako mírně vzhůru zahnuté, zatímco vedlejší větve se s věkem stávají převislými, dvouúrovňový vzor větvení, který dává starším stromům jejich charakteristickou svěšenou, téměř rozcuchanou siluetu, zcela odlišnou od tužšího vzhledu mladého stromu. Protože si druh tento tvar udržuje sám od sebe a rychle roste, vysazuje se méně často jako samostatný exemplář vyžadující tvarovací řez a častěji jako clona nebo větrolam v chladných severních podnebích, kde se řada stromů rozmístěných podle jejich budoucího rozpětí uzavře do husté bariéry rychleji než u většiny ostatních jehličnanů.

Škůdci a choroby, na které si dát pozor

Missouri Botanical Garden uvádí cytosporovou rakovinu, hnilobu dřeva a sypavku jako choroby, které nejspíš smrk ztepilý postihnou, spolu s příležitostnou rzí; cytosporová rakovina se přitom zvlášť často objevuje na starších, oslabených stromech, kdy větve odumírají odspoda koruny vzhůru. Na straně hmyzu tentýž zdroj označuje jako příležitostné problémy mšice, bekyně pytlonoše, obaleče a kůrovce, přičemž sviluška je vyzdvižena jako škůdce, který se s největší pravděpodobností stane skutečně obtížným, zejména za horkého, suchého počasí, kdy se populace sviluček na oslabené listové hmotě rychle rozrůstají. Žádný z těchto problémů zpravidla není na zdravém, dobře umístěném stromě vážný, ale smrk vysazený ve špatné drenáži nebo mimo své preferované chladnější letní rozpětí jich pravděpodobněji vykáže hned několik najednou.

Jedovatost a domácí zvířata

Seznamy toxických a netoxických rostlin ASPCA neobsahují záznam pro Picea abies ani pro rod Picea, takže z tohoto zdroje neexistuje žádné oficiální stanovisko k jedovatosti pro kočky, psy ani koně. Tato absence není totéž co potvrzené čisté hodnocení, a pryskyřice z poškozených jehlic nebo kůry může u zvědavého zvířete stále způsobit mírné podráždění kůže nebo tlamy, jak to bývá u mnoha jehličnanových pryskyřic, takže z obecné opatrnosti, ne kvůli nějakému zdokumentovanému riziku otravy, stojí za to zabránit štěňatům a koťatům okusovat spadlé jehlice nebo šišky.