Smrk pichlavý

Smrk pichlavý (Picea pungens) se kupuje především z jednoho důvodu: ocelově modrá až stříbřitá barva jehličí, kterou žádný jiný běžně vysazovaný jehličnan nedokáže napodobit tak spolehlivě. Tato barva pochází z voskového povlaku na povrchu jehlic a liší se strom od stromu i v rámci druhu, což je důvod, proč se nejmodřejší exempláře prodávají jako pojmenované, roubované odrůdy, ne jako semenáče. Než jeden vysadíte, pomůže vědět, čím se stane: úzký, pyramidální strom, který v kultuře podle North Carolina State Extension dorůstá 9 až 18 m na výšku a 3 až 6 m do šířky, s tuhými, ostrými jehlicemi, které druhu daly latinské jméno pungens, tedy ostrý či bodavý.

Rodák z Klimatických hor, ne zahradní hybrid

Plants of the World Online uvádí jako přirozený areál Picea pungens Skalisté hory ve Spojených státech a GBIF řadí druh do jehličnaté čeledi Pinaceae po boku jedlí, modřínů a borovic. V přírodě roste ve vysoké nadmořské výšce podél potoků a na vlhkých svazích v Coloradu, Utahu, Wyomingu a sousedních státech, v chladnějším, sušším horském prostředí, než ve kterém nakonec skončí většina zahradních exemplářů. Tento nesoulad má význam: strom špatně snáší horko a nejlépe se mu daří tam, kde léta zůstávají relativně chladná, jeden z důvodů, proč se vysazuje mnohem častěji v severních a horských státech než v horkých, vlhkých oblastech.

Odhad velikosti: druhový strom, nebo roubovaná odrůda

Exemplář prodávaný jednoduše jako "smrk pichlavý" bývá obvykle vypěstovaný ze semene, s barvou jehličí sahající od obyčejné zelené po stříbřitě modrou a dospělou velikostí v plném rozpětí 9 až 18 m. Pěstitelé, kteří chtějí zaručenou barvu a předvídatelnější velikost, volí místo toho pojmenované odrůdy jako 'Hoopsii', 'Fat Albert' nebo 'Montgomery', množené naroubováním řízku z konkrétního modrojehličnatého stromu na podnož obyčejného smrkového semenáče. To je také důvod, proč pojmenovaná odrůda stojí víc než neoznačený semenáč stejné velikosti: roubování je pomalejší a pracnější než pěstování ze semene. Ať už vysazujete kteroukoli formu, dejte jí volný prostor pěkně stranou od domu, protože i kompaktní odrůda nakonec zaplní záhon u základů.

Mrazuvzdornost, světlo a umístění

North Carolina State Extension hodnotí druh jako mrazuvzdorný v zónách USDA 2 až 7 a strom chce plné slunce, alespoň šest hodin přímého světla denně, aby si udržel hustý tvar a nejmodřejší barvu; lehký polostín snáší, ale koruna se časem prořídne. Protože strom nakonec dosáhne plné velikosti, rozhodnutí o umístění učiněné při výsadbě je do značné míry trvalé: otevřený trávník, řada větrolamu rozmístěná podle budoucího rozpětí nebo velká skalka pro zakrslou odrůdu jsou všechno lepší volby než místo pár metrů od cesty, příjezdové cesty nebo okna.

Půda a potíže s přesazováním

Databáze dřevin Cornell University Woody Plants zaznamenává Picea pungens jako toleranci k širokému rozpětí půdního pH, od 5,0 do 8,0, a přizpůsobivou jílovité, hlinité, písčité i mělké kamenité půdě, pokud je drenáž přiměřeně dobrá; tentýž zdroj poznamenává, že snáší solný postřik, což z ní dělá schůdnou volbu poblíž silnice ošetřované zimní posypovou solí. Jediný háček spojený s půdou je samotné přesazování: Cornell uvádí tento druh jako obtížně přesaditelný, jakmile se jednou usadí, a doporučuje přesazovat balované, jutou obalené kořenové baly jen na jaře nebo na podzim. Mladý strom stále ve školkařském kontejneru nebo v jutovém obalu je mnohem shovívavější než strom, který je už několik let v zemi, proto si konečné místo výsadby pečlivě vyberte hned napoprvé.

Zálivka: rovnoměrná vlhkost, ne sucho

Druh chce půdu udržovanou rovnoměrně vlhkou, zvlášť první jednu až dvě vegetační sezóny, dokud se kořeny nezaloží, a jakmile dospěje, snáší jen občasná období sucha. Nejde o skutečně na sucho adaptovaný jehličnan, jako je třeba domácí borovice pinie, a opakované vysychání mladého stromu patří mezi častější důvody, proč nově vysazený smrk chřadne. Hluboká, méně častá zálivka, která prosákne celou kořenovou zónu, funguje lépe než časté mělké zalévání, a mulčovací prstenec ponechaný pár centimetrů od kmene pomáhá udržet vlhkost během suchého letního období.

Sypavka a cytosporová rakovina: dvě choroby, na které si dát pozor

Smrk pichlavý je zvlášť náchylný k sypavce rhizosphaera, houbovému onemocnění, které nejprve na konci léta poskvrní starší, vnitřní jehlice matnými žlutými nebo načervenalými skvrnami, než tyto jehlice zfialoví do hněda a opadají, obvykle počínaje nejnižšími větvemi. Vlhké jarní počasí šíří houbu mezi větvemi, takže rozmístění stromů kvůli proudění vzduchu a vyhýbání se zálivce shora sníží riziko spolehlivěji než jakýkoli postřik nasazený až po objevení příznaků. Druhou chorobou, na kterou je třeba dávat pozor, je cytosporová rakovina: Penn State Extension vysvětluje, že původní houba ochotně napadá skrze rány a pahýly po větvích, ale zůstává v klidu, pokud strom není zatížen suchem, což pak spustí tvorbu rakovinných ložisek na spodních větvích, a za vlhkého počasí z nich v dlouhých žlutavých vláknech vytékají spory, které déšť rozstřikuje na sousední větve, díky čemuž nemoc postupuje stromem vzhůru po několik let. Udržovat strom dostatečně zalévaný v obdobích sucha a odřezávat uschlé nebo napadené větve dezinfikovaným nářadím jsou hlavní obrana, kterou doporučují lesníci z rozšiřovacích služeb, protože načasování fungicidu proti latentní infekci je nespolehlivé.

Jedovatost a domácí zvířata

Seznamy toxických a netoxických rostlin ASPCA neobsahují záznam pro Picea pungens ani pro rod Picea, takže z tohoto zdroje neexistuje žádné oficiální stanovisko k jedovatosti pro kočky, psy ani koně. Tato absence není totéž co potvrzené čisté hodnocení, a jako u většiny jehličnanů může poškozené jehličí a pryskyřice u zvířete, které je okusuje, způsobit mírné podráždění tlamy nebo kůže, takže i bez zdokumentovaného rizika otravy je rozumné zabránit zvědavým zvířatům okusovat spadlé větve nebo šišky.