Střemcha pozdní

Strom s červenohnědou kůrou pokrytou krátkými vodorovnými lenticelami v mládí, listy, které při rozdrcení uvolňují slabou vůni po hořkých mandlích, a převislými hrozny drobných bílých květů na jaře, je téměř jistě Prunus serotina, střemcha pozdní. Je to největší původní třešeň Severní Ameriky, ceněná pro nábytkářské dřevo nejvyšší kvality a hojně využívaná divokou zvěří ve své domovině, a zároveň natolik problematický druh v evropských lesích, že správci lesů na jeho potlačování vynakládají skutečný rozpočet. Hned dvě věci jsou důležité: jedlá je zralá černá dužina plodu, ale vadnoucí nebo poškozené listy koncentrují kyanid, který během několika hodin zabil pasoucí se hospodářská zvířata, a strom vypadá v každém věku jinak, takže hladká mladá kůra se nakonec mění v tmavé, šupinaté desky.

Určování: kůra, listy a květy

Mladá kůra střemchy pozdní je hladká, červenohnědá až šedá, s krátkými vodorovnými lenticelami; na vzrostlém kmeni se rozpadá do drobných, tmavých, zkroucených desek, které bývají popisovány jako připálené na pohled. Listy jsou 7 až 15 cm dlouhé, eliptické až podlouhle kopinaté, jemně pilovité s dovnitř zahnutými zoubky, na líci lesklé tmavě zelené, a na rubu podél žilnatiny nesou řádku jemných chloupků, které na mladých listech začínají světle plavé a s věkem tmavnou do rezavé až černé barvy, detail, který se vyplatí ověřit lupou. Voňavé bílé květy se otevírají v útlých převislých hroznech koncem dubna a v květnu, poté je následují převislé trsy třešniček o průměru asi 1 cm, které koncem léta dozrávají z červené do tmavě purpurově černé barvy. Zlomte větvičku nebo rozdrťte list a vůně po hořkých mandlích, pocházející ze stejných kyanogenních sloučenin, které dělají listí nebezpečným, je rychlým potvrzením.

Střemcha pozdní vs. střemcha virginská a další podobné druhy

Prunus virginiana, střemcha virginská, je nejčastější záměna: její listy jsou širší s rovnými, ne dovnitř zahnutými zoubky, chloupky na rubu sedí jen v kapsičkách, kde se postranní žilky setkávají s hlavní žilkou, místo aby ji lemovaly podél celé délky, a zůstává keřem nebo malým stromem, místo aby dosáhla plné výšky koruny. Střemcha pensylvánská, Prunus pensylvanica, má užší, jemněji pilovité listy a plody v plochých chocholících místo v hroznech. Na obraze jedovatosti to nic nemění, protože střemcha virginská i pensylvánská nesou stejné kyanogenní riziko, ale je to důležité pro rozhodnutí, jestli se vysoký strom u plotu vyplatí spravovat jako dřevo, nebo jestli ho odstranit.

Původní areál a proč ovládla evropské lesy

Střemcha pozdní pochází z východní Severní Ameriky, od Nového Skotska na západ po Velká jezera a Minnesotu, na jih přes východ Spojených států až po střední Floridu a východní Texas, s okrajovými populacemi v jihozápadních státech a areálem pokračujícím na jih přes Mexiko až do Guatemaly. Do Evropy byla zavlečena jako okrasný a lesnický strom, a stejný rychlý růst, vydatná produkce semen a dlouhodobě životaschopná semenná banka v půdě, které jí usnadňují zakořenění, jí zároveň umožňují uniknout do okolních lesů. Dnes figuruje na národních černých listinách invazních druhů ve Francii, Belgii, Německu, Nizozemsku, Dánsku, Švédsku, Rakousku, Slovinsku a Španělsku, mimo jiné, a v částech západní Evropy tvoří hustý, téměř monokulturní podrost, který vytlačuje přirozenou obnovu původních dřevin, a proto se v těchto zemích její odstraňování bere jako priorita lesního hospodářství, ne jako zahradní údržba.

Jedovatost kyanidu: proč vadnoucí listy zabíjejí dobytek

Podle ASPCA je střemcha pozdní jedovatá pro psy, kočky a koně: stonky, listy a semena obsahují kyanogenní glykosidy, přičemž riziko prudce stoupá právě ve chvíli, kdy listy vadnou, ať už kvůli zlomené větvi, mrazu, stresu ze sucha nebo poškození bouří, protože vadnutí urychluje uvolňování volného kyanidu z neporušené sloučeniny. Uváděné klinické příznaky zahrnují cihlově červené sliznice, rozšířené zorničky, potíže s dýcháním, funění a šok, a otrava může postupovat dost rychle na to, aby byla smrtelná dřív, než stihne zasáhnout veterinář. Praktické ponaučení pro každého, kdo má v okolí pasoucí se zvířata, zní: spadané větve a bouří poškozené konce z pastviny promptně odklízet, místo aby zůstalo vadnoucí listí v dosahu, a pokud možno vzrostlé stromy z výběhů vyloučit oplocením. Zralá dužina plodů se tradičně používá na marmelády, želé a víno; semena a jakýkoli vadnoucí list nebo kůra nesou pro lidi stejné riziko kyanidu jako pro dobytek a neměly by se jíst.

Škůdci a choroby: housenky snovatelů a černá skvrnitost větví

Snovatel americký, Malacosoma americanum, považuje střemchu pozdní za svého preferovaného hostitele, na jaře splétá hedvábná hnízda v rozsochách větví a okusuje listí z větviček; cíleně vyhledává mladé listy stromu, které nesou nejvyšší koncentraci kyanogenního prekurzoru prunasinu. Opakovaná defoliace strom oslabuje, aniž by ho nutně zabila. Černá skvrnitost větví, způsobená houbou Apiosporina morbosa, je závažnější dlouhodobou hrozbou: vytváří tvrdé, černé, bradavičnaté výrůstky, které obepínají větvičky a větve, a stromy s vícečetnou infekcí ztrácejí vitalitu, kvetou slabě a stávají se zranitelnějšími vůči zimnímu poškození a druhotným patogenům. Standardní kontrolou je vyřezávání výrůstků v zimě, s řezem hluboko pod viditelným výrůstkem; ponechání na místě umožňuje houbě dál se šířit korunou.

Kde a jak roste

Ve svém původním areálu je střemcha pozdní mrazuvzdorná v zónách USDA 2 až 8, nejrychleji roste na plném slunci a snáší kyselou, neutrální i zásaditou půdu, pokud obsahuje slušné množství organické hmoty; dává přednost dobré drenáži, ale po zakořenění se přizpůsobí jak vlhké půdě, tak občas i suchým stanovištím. Vzrostlé stromy obvykle dosahují 18 až 24 m výšky s korunou o rozpětí 9 až 18 m, výjimečné lesní exempláře však přesahují 30 m. Vzhledem k této velikosti se nehodí na malý pozemek u rodinného domu, a vzhledem k riziku otravy by se nikdy neměla vysazovat tam, kde mají koně, dobytek nebo jiná pasoucí se zvířata přístup ke spadaným nebo odřezaným větvím.

Dřevo, divoká zvěř a samotné plody

Tvrdé, červenohnědé dřevo se dobře leští a patří mezi komerčně nejcennější severoamerické tvrdé dřeviny, používá se na nábytek, skříňový nábytek, dýhy, pažby zbraní a hudební nástroje. Podzimní barva listí přechází ze žluté do oranžové. Plně zralé plody, ne trhané nedozrálé, jsou potravou pro zpěvné ptáky, divoké krocany, křepelky, jelence běloocasé a drobné savce, a listí slouží jako larvální hostitel pro několik druhů motýlů. Původní obyvatelé Severní Ameriky historicky používali vnitřní kůru léčebně, zejména na kašel, což je použití doložené v extenzní literatuře, ale vzhledem ke kyanogenním sloučeninám přítomným v celé rostlině to není základ pro žádný domácí lék.

Časté chyby

Nejčastější chybou mimo původní areál je nechat mladou střemchu pozdní růst, protože vypadá nenápadně, a pak ztratit kontrolu nad zdrojem semen, která ptáci během několika sezón rozšíří stovky metrů do okolního lesa. Druhou je předpokládat, že jedlost plodů dělá bezpečnou celou rostlinu, zatímco nebezpečí sedí konkrétně ve vadnoucích listech a semenech, ne ve zralé dužině. Třetí je vynechat úklid po bouřích nebo řezu a nechat vadnoucí větve v dosahu dobytka právě ve chvíli, kdy je riziko kyanidu nejvyšší. Čtvrtou je splést si výrůstky černé skvrnitosti s normální texturou kůry, dokud se infekce už nerozšíří přes několik větví, a pak musí být řez mnohem agresivnější, aby se stihlo dohnat zpoždění.