Mandevila Sanderova

Rostlina prodávaná s růžovými nebo červenými trubkovitými květy pod cedulkou „Dipladenia“ nebo „Mandevilla“ je velmi často Mandevilla sanderi nebo jedna z jejích vyšlechtěných odrůd, dřevnatá ovíjivá liána z Brazílie z čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Zahradní centra používají název „Dipladenia“ pro keříčkovité, samovětvící se formy vyšlechtěné pro závěsné koše a malé květináče, a „Mandevilla“ pro vyšší popínavé formy prodávané i s vlastní treláží, ale botanicky jde jen o obchodní názvy pro růstový habitus, ne o samostatné druhy. V mírném podnebí žije jako kontejnerová rostlina, tráví pozdní jaro až začátek podzimu na slunné terase a před prvním mrazem se stěhuje dovnitř; tam, kde zimy zůstávají bezmrazé, roste jako trvalá popínavka po zdi nebo pergole. Zajistěte dost silné světlo a substrát, který nikdy nezůstává promáčený, a rostlina bude měsíce kvést v opakovaných vlnách.

Dipladénie, nebo mandevila: jedna rostlina, dva obchodní názvy

Zmatek má staré kořeny: William Botting Hemsley tuto rostlinu popsal jako Dipladenia sanderi v roce 1896 a botanik Robert Woodson ji v roce 1933 přeřadil do rodu Mandevilla, kde ji současná taxonomie GBIF vede jako Mandevilla sanderi (Hemsl.) Woodson, přičemž Dipladenia sanderi zůstává jako synonymum. Pěstitelé starý název nikdy zcela neopustili, takže cedulka „Dipladenia“ v zahradním centru téměř vždy znamená kompaktní, samovětvící se odrůdu Mandevilla sanderi vyšlechtěnou tak, aby zůstala keříčkovitá bez opory, zatímco cedulka „Mandevilla“ znamená bujnou popínavou formu prodávanou s vlastní treláží nebo obručí. Plants of the World Online (Kew) uvádí jako přirozený areál druhu Brazílii, stát Rio de Janeiro, což vysvětluje, proč vyžaduje teplo, silné světlo a skutečný chladný, suchý signál v zimě, ne pozvolný útlum typický pro mírné pásmo.

Světlo a umístění

Nejlépe jí vyhovuje plné slunce, šest a více hodin přímého světla pro nejbohatší kvetení; ve vnitrozemském horkém podnebí jí dopřejte trochu úlevy od nejintenzivnějšího časně odpoledního slunce, které může spálit listy u rostliny, jež zároveň nasazuje květy. Terasa orientovaná na jih nebo západ, zábradlí balkonu nebo místo u vyhřáté zdi jsou dobrá venkovní umístění, jakmile pominou poslední mrazy. V interiéru se ani jasnému okennímu parapetu zřídka vyrovná venkovní slunce, takže zimní vnitřní světlo berte jako udržovací, ne jako kvetoucí; do doby, než se rostlina vrátí ven, počítejte s méně květy, nebo žádnými.

Zálivka: nechte nejprve proschnout povrch substrátu

Před zálivkou zkontrolujte prstem svrchních dva až tři centimetry substrátu a zalévejte teprve, když tato vrstva proschne, poté zalijte důkladně, dokud voda nevyteče z odtokových otvorů. Mandevilla sanderi snáší vynechanou zálivku mnohem lépe než mokré nohy: podmiska stojící ve vodě nebo substrát, který na povrchu nikdy neproschne, do několika týdnů zahnívá jemné kořeny, a obvyklým varovným signálem jsou žloutnoucí spodní listy, které opadávají i přes jasné světlo. V letním horku může květináč na slunné terase potřebovat vodu každé dva až tři dny; stejná rostlina v interiéru přes zimu, kdy je růst téměř zastavený, může mezi zálivkami vydržet dva týdny.

Hnojení pro nepřetržité kvetení

Hnojte každé dva týdny během vegetační sezony, od jara do začátku podzimu, vyváženým tekutým hnojivem nebo hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny, zředěným podle návodu na štítku, ne silněji, protože jemné kořeny se v přehnojeném květináči snadno spálí. Přestaňte hnojit, jakmile na podzim růst zpomalí, a znovu začněte, až se na jaře znovu rozeběhne nový růst; rostlina hnojená během zimní dormance vyžene měkký, bledý přírůstek, který přitahuje červce a opadá, jakmile se rostlina vrátí do silného světla.

Vedení na treláži nebo obelisku

Ponechané samy sobě se popínavé stonky ovíjejí kolem čehokoli dost úzkého na to, aby se toho mohly zachytit, bambusové tyčky, obelisku, drátů napnutých u zdi, proto dejte mladé rostlině oporu už při přesazování, místo abyste se později pokoušeli přesměrovat dlouhé stonky: ztvrdlý stonek se vzpírá ovinutí opačným směrem a při násilí často praskne. Nový přírůstek veďte na oporu ručně každých pár dní, dokud je ještě ohebný; jakmile se stonek jednou ovine kolem tyčky, zůstane tam. Keříčkovitější odrůdy „Dipladenia“ potřebují jen málo vedení, obvykle stačí po odkvětu vlny květů zaštípnout rostoucí špičky, aby zůstaly plné, ne vytáhlé.

Řez na začátku jara

Květy se tvoří na novém přírůstku, takže hlavní řez přichází na začátku jara, než se růst znovu rozeběhne: zastřihněte stonky zhruba o třetinu, aby rostlina zůstala v mezích své opory a aby se vynutilo větvení, které nese letošní květy. Rostlinu, která strávila zimu v interiéru a natáhla se směrem k oknu, lze v tuto chvíli zastřihnout tvrději, aniž by přišla o letošní kvetení. Odstraňování odkvetlých květů je volitelné, samy čistě opadávají, ale odstranění občasného zežloutlého listu pomáhá včas odhalit problémy se škůdci.

Přezimování nad 10 °C

Tam, kde venkovní zimní teploty klesají k bodu mrazu, přeneste květináč dovnitř před prvním mrazem a udržujte ho nad 10 °C ve světlé místnosti; chladnější, světlé místo mu vyhovuje víc než teplý, tmavý obývací pokoj, který podporuje slabý, vytáhlý růst místo klidu. Výrazně omezte zálivku a nechte substrát mezi občasnými zálivkami, které odpočívající rostlina potřebuje, dobře proschnout, protože rostlina udržovaná stejně vlhká jako v létě nejrychleji zahnívá kořeny právě při slabém zimním světle. Určité žloutnutí a opad listů přes zimu je normální i za dobrých podmínek; nový růst se obnoví, jakmile se rostlina vrátí ven do silného světla, a jarní zastřižení ji vrátí do tvaru.

Škůdci, bezpečnost mízy a množení

Opakujícími se problémy jsou červci, svilušky, molice a mšice, přičemž červci a svilušky se objevují hlavně u rostlin udržovaných v suchu a prachu v interiéru přes zimu; silný proud vody na spodní stranu listů, následovaný insekticidním mýdlem, zvládne mírné napadení dřív, než se rozšíří do míst, kde list navazuje na stonek. Každý řez nebo natržený stonek roní mléčně bílou mízu typickou pro čeleď toješťovitých (Apocynaceae); rozšiřitelská služba IFAS Floridské univerzity uvádí, že tato míza může dráždit pokožku a při požití může být toxická, proto při řezu noste rukavice a jakýkoli kontakt ihned opláchněte. Mandevilla a dipladénie se v současnosti neobjevují na seznamech toxických ani netoxických rostlin ASPCA, ale zdokumentovaný dráždivý účinek mízy je dostatečným důvodem, proč držet řízky a opadané listy mimo dosah domácích zvířat a malých dětí. Pro množení odeberte na konci jara nebo v létě vrcholový řízek dlouhý 10 až 15 cm pod uzlinou, nechte konec pár minut přestat ronit mízu, než ho namočíte do zakořeňovacího hormonu, a zakořeňte ho ve vlhkém, volně propustném substrátu za tepla a jasného, nepřímého světla; nové kořeny se obvykle tvoří během tří až čtyř týdnů.