Olivovník evropský

Stříbřitě zelený, úzkolistý stálezelený strom s kmenem, který s věkem houstne do uzlů a dutin, Olea europaea požaduje téměř opak toho, co chce většina mladých stromů: méně vody, chudší půdu a víc přímého slunce, než by se zdálo rozumné. Ať už přišel jako malý zákmenný stromek v terakotovém květináči ze školky, nebo jako vzrostlý exemplář, který už má na kůře patrný charakter, dvě věci rozhodují o jeho prospívání všude stejně: plné slunce a ostré odvodnění. Zvládněte tyto dvě podmínky a olivovník přežije člověka, který ho vysadil.

Od divokého keře k mediteránní ikoně

GBIF eviduje jako uznávaný název Olea europaea L., z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae), a její přirozený areál je širší, než napovídá pověst mediteránní rostliny: POWO ji uvádí jako původní od Afriky a Středomoří až po jižní střední Čínu, což odráží několik divokých poddruhů, a ne jedinou úzkou domovinu. Pěstovaný strom známý z hájů a zahrad, poddruh europaea, považuje POWO za kultigen samotného Středomoří, formu, kterou lidé po tisíciletí vybírali a roubovali, ne jedinou divokou populaci. Missouri Botanical Garden datuje pěstování zpět přibližně do roku 2500 př. n. l. na Krétě, mezi vůbec nejstarší zdomácnělé stromy, a připomíná dlouhou historii olivové ratolesti jako symbolu míru. Právě tato dlouhá historie pěstování je důvodem, proč školky prodávají pojmenované odrůdy, a ne divoký druh.

Plné slunce je bezpodmínečné

V jednom bodě se shodují všechny autoritativní zdroje: olivovníky potřebují slunné místo, a tečka. RHS žádá plné slunce s jižní orientací a ochranou před větrem, a UF/IFAS Gardening Solutions je stejně jednoznačná, když doporučuje slunné stanoviště pro dobrý růst a plodnost. Je to strom stavěný pro dlouhé, suché, intenzivně osvětlené středomořské léto a stín je nejrychlejší cestou k řídkému, prořídlému listí a malému až žádnému množství plodů. Stromek v květináči chovaný uvnitř potřebuje to nejjasnější okno v domě; venku mu patří to nejslunnější a nejchráněnější místo, jaké je k dispozici, ideálně u teplé zdi.

Půda, která odvodňuje, ne půda, která živí

Odvodnění je důležitější než úrodnost. RHS uvádí jako přijatelnou vápenitou, jílovitou, hlinitou i písčitou půdu, v kyselém, zásaditém i neutrálním pH, pokud je pozemek dobře odvodněný; Missouri Botanical Garden podobně žádá dobře odvodněnou půdu a poznamenává, že strom snáší chudé podmínky a nejlépe se mu daří v mediteránním typu podnebí s horkým, suchým létem a mírnou, vlhkou zimou, jaké má například Kalifornie. UC Marin Master Gardeners tento kompromis vyjadřují jasně: bohatá půda a hnojení zlepšují výnos plodů, ale strom velmi dobře snáší i chudou půdu. Pro kontejner to znamená písčitou, prokypřenou zeminovou směs místo té zadržující vlhkost, a při výsadbě do země jámu ne hlubší, než je kořenový bal, ale dvakrát tak širokou.

Zalévání méně, než se zdá správné

Většinu olivovníků nezabíjí sucho, ale přemokření. UC Marin Master Gardeners popisují zalévání mladých stromů do hloubky asi 60 cm, dokud si nevytvoří kořenový systém, a poté přechod na měsíční zálivku po dosažení dospělosti; nadměrná zálivka nebo srážky jsou označeny jako přímá příčina hniloby kořenů a opadu květů před nasazením plodů. Vzrostlé stromy v zemi zřídka potřebují víc než tuto měsíční kontrolu, protože samotné srážky mimo horké, suché léto často pokryjí potřeby stromu.

U stromu v květináči je praktickou verzí tohoto pravidla nechat horní vrstvu substrátu před další zálivkou vyschnout, pak zalít důkladně, protože miska ponechaná stát ve vodě je nejjistější cestou k rozmočenému kořenovému balu.

Hnojení a řez pro plody, ne jen pro listí

UC Marin Master Gardeners doporučují mladé stromy měsíčně přihnojovat přípravkem s vysokým obsahem dusíku, jako je organická močovina nebo krevní moučka, pod každý kapkovací výstup, ale u vzrostlých stromů uvádějí, že hnojivo nepotřebují vůbec. Řez probíhá jednou ročně, hned po sklizni: u mladého stromu, který dosáhl výšky asi 90 cm, se kosterní větve zredukují na tři až pět, aby budoucí koruna zůstala prostupná a plody na dosah, a jakékoli výmladky u báze se odstraňují, jakmile se objeví. RHS řadí olivovník do skupiny stromů, které potřebují jen tvarovací řez na jaře pod sklem pro omezení velikosti, což odpovídá lehkému, zdrženlivému přístupu, na který strom reaguje nejlépe.

Mrazuvzdornost a přezimování v květináči

RHS hodnotí olivovník evropský stupněm H4, mrazuvzdorný ve většině britských zahrad do teplot mezi minus 10 a minus 5 stupni Celsia, pokud má chráněné stanoviště s jižní orientací. UF/IFAS Gardening Solutions udává praktickou hranici pro pěstitele na Floridě: ochrana je nutná, jakmile teploty klesnou pod -6,7 °C, což omezuje spolehlivé pěstování venku na centrální Floridu a oblasti severněji. Tam, kde jsou zimy chladnější než tyto prahové hodnoty, je standardním řešením pěstování v kontejneru: na nejhorší měsíce přesunout strom na chladné, světlé místo bez mrazu, například na nevytápěnou verandu nebo do skleníku, protože je stálezelený a i při zpomaleném růstu stále potřebuje světlo.

Květy, opylení a dlouhé čekání na plody

Drobné květy se otevírají pozdě na jaře a UF/IFAS Gardening Solutions uvádí, že oblíbené odrůdy včetně Arbequina a Mission jsou samosprašné, i když obě nasadí bohatší úrodu, pokud je v okolí druhá odrůda, například Koroneiki nebo Arbosana, pro křížové opylení. Trpělivost je součástí pěstování olivovníku na plody: UC Marin Master Gardeners uvádějí, že stromy začínají plodit kolem čtvrtého až pátého roku a poté se ustálí ve střídavém plodonosném rytmu s bohatou úrodou následovanou slabší, přičemž plody dozrávají pozdě na podzim a jediný vzrostlý strom dokáže vyprodukovat až 18 kg oliv. Čerstvé olivy přímo ze stromu jsou nesnesitelně hořké a bez ohledu na odrůdu se musí před konzumací naložit a zpracovat.

Škůdci, choroby a chyby, které je způsobují

UF/IFAS Gardening Solutions popisuje strom jako poměrně odolný vůči škůdcům a chorobám, se štítenkami, housenkami a kobylkami jako hlavními hrozbami, na které si dát pozor. RHS označuje štítenky za nejčastější problém, uvádí olivovník jako vysoce rizikového hostitele bakterie Xylella fastidiosa a řadí václavku a strupovitost olivovníku mezi příležitostná rizika. UC Marin Master Gardeners přidávají pávoočko olivové, rozpoznatelné podle žlutého lemu kolem tmavých skvrn na listech, léčené měďnatým fungicidem aplikovaným pozdě na podzim, spolu s hnilobou kořenů a verticiliovým vadnutím jako chorobami, na které si dát pozor tam, kde selhává odvodnění nebo volba odrůdy. Téměř všechny tyto problémy pramení ze stejných dvou chyb: půda, která zůstává mokrá kvůli špatnému odvodnění nebo zálivce, a hnojení vzrostlého stromu, jako by to byla ještě sazenice, což podněcuje měkký, šťavnatý růst, na který škůdci a choroby nejsnáze útočí.