Jasan pensylvánský

Jasan pensylvánský vysazený jako prostokořenný sazenec v sedmdesátých letech mohl během dvou desetiletí přerůst patnáct metrů, a přesně proto na Fraxinus pennsylvanica sázeli městští lesníci a školky víc než na téměř jakýkoli jiný severoamerický strom pro ulice a nové čtvrti. Snáší udusanou městskou půdu, suchý srpen i zaplavené jaro v tomtéž roce, nežádá o mnoho víc než plné slunce a prostor k rozrůstání, a na podzim se zbarví do čisté máslově žluté. Právě tato všudypřítomnost je důvodem, proč se krasec smaragdový, který přišel z Asie v prvním desetiletí jednadvacátého století, proměnil v kontinentální úhyn místo lokálního výskytu: celé ulice osázené jediným roubovaným klonem přešly od plné koruny k stojícímu mrtvému dřevu zhruba do pěti let od prvního spatření brouka.

Původ a přirozený areál

Plants of the World Online (Kew) uvádí jako přirozený areál Fraxinus pennsylvanica střední a východní Kanadu až západostřední a východní Spojené státy, a vlastní distribuční údaje USDA mu přisuzují nejširší přirozený areál ze všech amerických jasanů, od Nového Skotska a Alberty na jih až po Floridu a Texas. Ve volné přírodě jde o strom nivních poloh, obsazující záplavová území, břehy řek a okraje bažin, kde snáší sezónní zaplavování, které by zabilo většinu ostatních stromů, stejná vlastnost, díky které se později tak snadno usadil všude tam, kde v zahraničí unikl z pěstování. Základní klasifikace GBIF ho řadí do čeledi olivovníkovitých (Oleaceae), řádu hluchavkotvaré (Lamiales), vedle ptačího zobu a šeříku, ne k dubům nebo javorům.

Jak rozeznat jasan pensylvánský od jasanu amerického

Jasan pensylvánský se běžně zaměňuje s jasanem americkým, Fraxinus americana, protože oba mají zpeřené složené listy se sedmi až devíti lístky a oba se vysazovaly jako alejové stromy dřív, než krasec toto rozlišování učinil z velké části akademickým. Spolehlivý rozdíl je na větévce, ne na listu: utrhněte list a podívejte se na jizvu, kterou zanechá. U jasanu pensylvánského je listová jizva štítovitá, nahoře plochá, s postranním pupenem sedícím těsně nad ní. U jasanu amerického je jizva vykrojená do tvaru U nebo podkovy, s pupenem zapuštěným uvnitř zářezu místo aby seděl navrchu. Druhotným vodítkem jsou stopky lístků, lístky jasanu pensylvánského mívají u báze krátkou stopku, zatímco lístky jasanu amerického sedí téměř přisedle na vřetenu, ale bujný výhon u obou druhů může tento rozdíl setřít, takže spolehnout se vyplatí právě na listovou jizvu.

Proč se stal výchozím alejovým stromem Severní Ameriky

Dvě věci proměnily obyčejný nivní strom ve standardní volbu poválečných předměstí a bulvárů. Zaprvé snáší udusanou, špatně propustnou půdu uličního pásu lépe než téměř jakýkoli konkurenční stínící strom a rychle roste v podmínkách, které zakrní duby i javory. Pak přišly bezsemenné samčí klony. Marshall's Seedless, vyšlechtěný a uvolněný v padesátých letech, se množil po milionech, protože se vyhnul odpadu nažek, které samičí strom shazuje každý podzim, a Patmore, nalezený jako mutace semenáčku poblíž Vegreville v albertské provincii v roce 1967, ho vylepšil rovnějším kmenem a strmějšími úhly větví a přitom zůstal stejně bezsemenný. Protože jsou oba kultivary klony roubované na podnož, ne pěstované ze semene, celé čtvrti a městské bloky skončily osázené geneticky identickými stromy, monokulturou, která vypadala záměrně a uspořádaně až do chvíle, kdy ji jediný škůdce dokázal využít ulici po ulici.

Stanoviště, půda a zakořeňování

Jasan pensylvánský roste v jílu, hlíně nebo písku s pH od kyselého po neutrální a dospělý strom mávne rukou nad suchým létem i týdnem stojaté vody na jaře, kombinací, kterou nabízí jen málo stínících stromů. Plné slunce až lehký stín, výsadbová jáma široká jako kořenový bal a ne hlubší, a dvě až tři sezóny přídavné zálivky během zakořeňování jsou vše, co potřebuje; jakmile zakoření, je opravdu odolný vůči suchu. Jediné místo, kde je na místě váhat, je přesně tam, kde se sázel celá desetiletí: kořenový systém, který se šíří spíš do šířky než do hloubky, po dvaceti nebo třiceti letech nadzvedne chodník nebo mělký základ, takže nové sazenice držte pěkně stranou od zpevněných ploch, i když mladý stromek vypadá neškodně. Také ho ASPCA neuvádí jako toxický pro kočky, psy ani koně, takže hlavní riziko, které pro pozemek představuje, je konstrukční, ne chemické.

Krasec smaragdový: příznaky a diagnostika

Krasec smaragdový, Agrilus planipennis, je dřevokazný brouk původem z Asie, poprvé zjištěný v Michiganu v roce 2002, který se od té doby rozšířil po většině areálu, kde jasan pensylvánský roste. Larvy prokusují S-tvarové chodby lýkem a kambiem těsně pod kůrou, čímž strom zaškrcují zevnitř, a v době, kdy koruna vykazuje odumírání, bývá poškození cévních svazků pod ní už obvykle rozsáhlé. Dospělci jsou kovově zelení a dlouzí zhruba jako zrnko rýže a při vylézání na začátku léta zanechávají nezaměnitelný D-tvarový výletový otvor přibližně o šířce tužky. Dalšími příznaky jsou epikormické výhony, tenké výmladky vyrážející přímo z kmene a hlavních větví pod odumírající korunou, jak se strom snaží kompenzovat ztráty, svislé praskliny kůry odhalující chodby pod ní a poškození od datlů, kteří odlupují kůru, aby se dostali k larvám. Jakmile zmizí třetina až polovina koruny, bývá strom obvykle za hranicí záchrany.

Léčit hodnotný strom, nebo omezit ztráty

Univerzitní extension pokyny jsou v tomto kompromisu jednotné: chemické ošetření se vyplatí u stromu se skutečnou krajinářskou nebo stínící hodnotou, ne u každého jasanu na pozemku. Injektáž kmene emamektin-benzoátem, kterou provádí licencovaný aplikátor zhruba v době, kdy na jaře rašují listy, poskytuje spolehlivou ochranu na dva až tři roky na jedno ošetření a je třeba ji opakovat po celou dobu, po kterou má strom přežít, což v praxi znamená opakující se náklad po zbytek jeho života, ne jednorázové řešení. Entomologové z extension služeb obecně doporučují začít s ošetřením, jakmile je krasec smaragdový potvrzen do vzdálenosti zhruba padesáti kilometrů, dřív než koruna vykáže jakýkoli úbytek, protože strom ošetřený až po silném odumírání se jen zřídka zotaví. U jasanu, který už je v špatném stavu, konstrukčně narušený nebo nestojí za opakující se náklad na injektáž, je bezpečnější a levnější dlouhodobou volbou odstranění dřív, než kmen dál zeslábne: mrtvý jasan usmrcený krascem rychle zkřehne a kácí se hůř a nebezpečněji než zdravý.

Americký alejový strom, který se v zahraničí stal invazním

Stejná snášenlivost k zaplavování a rychlý růst, které jasan pensylvánský udělaly užitečným na amerických nivách, z něj v nivních lesích, kam byl zavlečen, udělaly problém, který je třeba řešit. Vysazovaný v Evropě od osmnáctého století se zdomácněl a lokálně převládl na úsecích Dunaje, včetně chráněného nivního lesa v Rakousku a na Ukrajině, kde jeho větrem a vodou šířené nažky snadno klíčí na čerstvě zaplavené půdě a vytlačují původní stromy z obnovujícího se podrostu. V Argentině sledoval podobnou dráhu: široce vysazovaný jako stínící a větrolamový strom v provinciích Buenos Aires, Santa Fe, Córdoba a Entre Ríos zdomácněl ve mokřadních systémech, jako je delta Paraná, a dnes je podle národní environmentální regulace klasifikován jako invazní druh s kontrolovaným užitím. Ani jeden případ není ve skutečnosti překvapivý, strom vybraný pro snášení přesně těch podmínek, jaké panují na přirozené nivě, se bude chovat stejně kdekoli, kde niva existuje.