Fazol obecný

Semeno fazolu vyklíčí rychle, jakmile je půda opravdu teplá, a během týdne vytlačí pár tlustých, hákovitě ohnutých děložních lístků; od té chvíle se rostlina naplno rozhodne pro jeden ze dvou způsobů růstu: keříček vysoký kolem 45 cm, který sklidí úrodu narychlo během pár týdnů, nebo popínavá liána vytahující se do zhruba 2 m a plodící od půlky léta do začátku podzimu, pokud se sbírá často. Oba typy jsou stejný druh, Phaseolus vulgaris, a stejná rostlina může skončit pod nálepkou fazol na lusky, ledvinovitý fazol, bílá fazole nebo borlotto podle toho jen, zda se lusk jí mladý, nebo se nechá na keři dozrát a uschnout. Jde o teplomilnou plodinu ze Střední Ameriky bez jakékoli mrazuvzdornosti v kterékoli fázi, takže jediné rozhodnutí, které zničí víc sklizní než cokoli jiného, je příliš brzký výsev do studené, mokré země.

Keříčkové, tyčkové a luštěninové typy jsou stejná rostlina

Katalogy osiva rozdělují Phaseolus vulgaris podle použití, přestože všechny pocházejí z jednoho druhu. Zakrslé, neboli keříčkové fazole dorůstají zhruba 45 cm, nepotřebují oporu a podle RHS začínají plodit už osm až deset týdnů od výsevu, ale úroda se soustředí do pár týdnů. Tyčkové fazole naopak startují pomaleji, ale pak plodí od půlky léta do začátku podzimu, pokud se sbírají pravidelně, a na opoře dosáhnou zhruba 2 m na zlomku plochy, kterou potřebuje keříčková odrůda. Třetí skupina, pěstovaná pro semeno místo lusku, zahrnuje bílé fazole, borlotto a ledvinovité typy; obvykle jde o popínavé nebo poloopínavé rostliny ponechané na keři dlouho poté, co by se sklidil lusk na jídlo, dokud sám lusk neuschne a nerachotí.

Výsev jen do teplé půdy

Semeno fazolu ve studené, mokré zemi hnije místo klíčení, a to je jediná nejčastější příčina mezer v řádku. RHS uvádí minimální teplotu půdy 10 °C pro fazole na lusky, blíž 12 °C pro spolehlivé klíčení v chladnějších jarech, a Purdue University ve svém průvodci plodinami udává optimální měsíční teplotu pro růst 15,6 až 21,1 °C; pod touto hranicí semeno prostě leží a často shnije dřív, než nabobtná. V praxi to znamená výsev pod krytem od poloviny jara pro výsadbu ven po odeznění mrazů, nebo přímo do země, jakmile půdní teploměr zapíchnutý 5 cm hluboko potvrdí teplo, místo spoléhání na kalendář. Protože jeden výsev plodí naráz a pak sklizeň slábne, zvlášť u keříčkových odrůd, krátký řádek vysetý každé dva až tři týdny od pozdního jara do půlky léta udrží stálý přísun lusků místo přebytku střídaného prázdnými týdny.

Opora pro tyčkové odrůdy

Tyčková fazole ponechaná bez opory se zhroutí do zamotané hromady, kde lusky hnijí na mokré zemi a slimáci se dostanou ke každému listu. RHS doporučuje bambusové tyče nebo lískové kůly vysoké kolem 2,5 m, rozestupem 15 cm v řadě a nejméně 45 cm mezi řadami, svázané nahoře do áčka nebo postavené jako indiánský stan; tyče musí jít nejméně 30 cm do pevné země, jinak se celá konstrukce nakloní, jakmile ponese plnou váhu listí a lusků. Síť natažená mezi tyčemi dá ovíjivým stonkům víc, čeho se zpočátku chytit. Keříčkové odrůdy oporu vůbec nepotřebují, i když krátká větvička vedle každé rostliny udrží lusky mimo mokrou zem.

Slimáci a plzáci na mladých semenáčcích

Semenáček fazolu je nejzranitelnější první dva týdny po vyklíčení, kdy jsou děložní a první pravé lístky přesně tím měkkým, vodnatým pletivem, jaké slimáci a plzáci vyhledávají, a jediná noc okusu dokáže semenáček úplně zlikvidovat. RHS doporučuje vysévat semeno do jednotlivých kelímků pod krytem tam, kde je tlak slimáků vysoký, a vysazovat ven až poté, co stonek zdřevnatí; přípravky na bázi šetrné k přírodě proti slimákům, měděné kroužky kolem stonku nebo bariéra z hrubého suchého materiálu, jako je drcená vaječná skořápka, kolem každé rostliny další ztráty omezí. Jakmile rostlina projde šesti nebo sedmi lístky a začne se pnout, škody od slimáků jsou už jen kosmetické, ne smrtelné.

Fazolová rez a antraknóza: nikdy nepracujte na mokrých rostlinách

Dvě houbové choroby stojí za většinou problémů s listy fazolu a obě mají stejný spouštěč. Fazolová rez, způsobená houbou Uromyces appendiculatus, začíná jako bledé vystouplé skvrny na svrchní straně listu s odpovídajícími bílými ložisky výtrusů na rubu, které během léta hnědnou a nakonec černají; RHS poznamenává, že infekci nahrává vlhké počasí a silné pozdně sezónní napadení snižuje vitalitu i výnos. Antraknóza, způsobená houbou Colletotrichum lindemuthianum, vytváří tmavé, propadlé léze na luscích, stoncích a listech, přenáší se semenem a šíří se odstřikující deštěm, přičemž chladná, vlhká léta ji zhoršují. Obě houby potřebují volnou vodu, aby přenesly výtrusy z listu na list, a dotyk s mokrým listovím nese výtrusy na rukou a oblečení stejně jako odstřikující déšť; práce v řádku až po oschnutí listí a zálivka u báze místo přes listy odstraní hlavní cestu šíření bez jakéhokoli fungicidu.

Sklízejte lusky mladé a často

U typů na lusky, ať keříčkových nebo tyčkových, je nejlepší lusk sklidit dávno předtím, než semena uvnitř nabobtnají a lusk zdřevnatí: mladý a dost útlý, aby čistě křupl. RHS jasně říká, že pravidelné sbírání povzbuzuje rostlinu k dalšímu kvetení a nasazování nových lusků, zatímco lusky ponechané dozrát a naplnit se semenem signalizují, že práce rostliny pro danou sezónu skončila, takže plodnost slábne nebo se zastaví. To platí nejvíc pro tyčkové odrůdy, které dokážou plodit od půlky léta do začátku podzimu, pokud se kontrolují každé dva až tři dny; keříčková odrůda plodí v kratším, koncentrovanějším náporu bez ohledu na frekvenci sběru, ale i tak dá víc lusků celkem, pokud se nic nenechá přerůst.

Uchovávání semene a pěstování luštěninových fazolí

Bílé fazole, borlotto a ledvinovité typy jsou stejná rostlina pěstovaná k jinému cíli: místo sklízení mladého lusku zůstává na rostlině dávno za bod, kdy by se sklidil fazol na lusky, dokud lusk sám nevyschne, nezkřehne a nezačne papírovitě rachotit, obvykle od půlky léta do začátku podzimu podle RHS. Lusky by se neměly sbírat po dešti, aby fazole uvnitř byly před uskladněním co nejsušší; po sběru se vyloupou a rozprostřou na tácu na teplém, vzdušném místě, aby tvrdě dosychaly, než putují do vzduchotěsné nádoby. Stejný princip uchová semeno na příští rok od jakékoli odrůdy, včetně fazolí na lusky: nechte pár lusků na nejzdravějších rostlinách plně dozrát na keři a poté uskladněte vyloupané, tvrdé semeno přes zimu na chladném a suchém místě.

Fixace dusíku, střídání plodin a toxicita syrových fazolí

Jako ostatní luštěniny tvoří kořeny Phaseolus vulgaris hlízky obsahující rhizobiové bakterie, které váží dusík ze vzduchu a přeměňují jej do formy využitelné rostlinou a následně půdou; to je důvod, proč se fazole pěstují jako součást osevního postupu, typicky po náročné plodině jako brukvovité, a proč se odplozené rostliny po sklizni radši odřezávají u báze místo vytrhávání, takže dusíkem bohaté kořeny se rozloží na místě. Tento přínos se netýká semene: syrové nebo nedovařené ledvinovité fazole a další semena Phaseolus vulgaris obsahují lektinový toxin fytohemaglutinin, historicky zaznamenaný jako fazin, který po pouhých pár syrových fazolích způsobí rychlou nevolnost, zvracení a průjem a rozloží se jen při tvrdém varu, ne při nižší teplotě pomalého hrnce; sušené fazole je třeba namočit a poté tvrdě vařit nejméně deset minut, než se dovaří doměkka. Fazol obecný se v současnosti neobjevuje na seznamech toxických ani netoxických rostlin ASPCA pro kočky, psy nebo koně, takže k němu neexistuje žádný oficiální verdikt o bezpečnosti pro zvířata, i když stejná opatrnost vůči syrovým fazolím se vyplatí i u mazlíčka, který se dostane ke spadlému lusku nebo suchému semenu.