Mléč zelinný

Sonchus oleraceus se objevuje na stejné narušené půdě, jakou vyhledávají jeho příbuzní: v prasklině dlažby, na okraji vyvýšeného záhonu nebo v květináči zapomenutém příliš dlouho u skleníku. Zlomte stonek a během vteřin z něj vytéká bílá, mléčná šťáva, nejrychlejší terénní test ještě dřív, než se podíváte na cokoli jiného. Měkké, hluboce laločnaté listy objímají stonek malými, špičatými laloky u báze, a v polovině léta rostlina vrcholí drobnými, pampeliškovitými žlutými úbory, které se během pár dnů po rozkvětu promění v bílé, chmýřité semenné hodinky. Nic z toho z něj nedělá těžký plevel: vytržený mladý vyjde ze země téměř bez odporu, a tytéž listy, kvůli kterým je plevelem, jsou zároveň jedlou, byť hořkou zeleninou, kterou králíci a slepice ze záhonu spořádají rychleji, než ho zahradník stihne vyplít.

Jak rostlinu poznat: mléčná šťáva a objímavé listy

Penn State Extension popisuje stonek jako po zlomení vytékající bílou šťávou, dutý mezi uzlinami a zakončený střídavými listy, jejichž spodní část je hluboce laločnatá se širším, hrotitým koncovým lalokem. Výše na stonku se listy zmenšují a ztrácejí řapíky, obtáčejí se přímo kolem stonku malými, špičatými, drápkovitými laloky u báze, což je detail, který odlišuje mladou růžici mléče od pampelišky nebo mladého sazenice salátu na stejném záhonu. Celá rostlina zůstává na dotek měkká: okraje listů nesou jen drobné, slabé bodliny, nic jako tuhé osiny u jeho blízkého příbuzného. Výška se pohybuje od zhruba 30 cm u rostliny právě začínající kvést až k téměř 120-150 cm koncem léta, podle Penn State Extension a University of California Statewide IPM Program.

Mléč zelinný vs. bodlákovitý Sonchus asper

Oba plevele se neustále zaměňují, a identifikační poznámky Penn State Extension nabízejí nejjasnější rozlišovací znak: mléč zelinný nese na okraji listu jen velmi drobné bodliny, zatímco mléč drsný (Sonchus asper) je po celém okraji listu vyzbrojen tuhými, ostrými osinami. Stejný příběh prozradí i báze listu na dálku: Sonchus oleraceus objímá stonek laloky zakončenými do špičky, zatímco Sonchus asper obtáčí stonek zaoblenějšími, více bodlinatými ušky. Ve smíšeném porostu přejetí palcem po okraji listu vyřeší otázku za vteřinu, u Sonchus oleraceus měkké a sotva znatelné, u Sonchus asper dost ostré na to, aby si ho člověk všiml.

Proč se vysemení rychleji, než většina zahradníků stihne plít

Každý úbor Sonchus oleraceus se uzavře do těsného bílého chomáčku tvořeného chmýrem, stejným padáčkovitým trsem jemných chlupů, jaký používá pampeliška, a NC State Extension Plant Toolbox uvádí, že semeno se snadno šíří jak větrem, tak vodou. Protože se rostlina vysemeňuje průběžně po celou vegetační sezónu místo jediné úrody semen, záhon ponechaný pár týdnů bez kontroly kolem doby kvetení se může z hrstky růžic proměnit v porost uvolňující semeno do větru, a NC State Extension upozorňuje, že je třeba zasáhnout dřív, než k tomu dojde, protože zavedené rostliny se mohou agresivně šířit a řeší se buď preemergentní ochranou, nebo odstraněním, nikoli ponecháním k vysemenění. Praktické pravidlo z této biologie semen je jednoduché: projděte záhon a vytrhejte růžice dřív, než jakákoli rostlina ukáže žlutý úbor, ne až potom.

Vytrhávání: kůlový kořen, který se snadno vzdá

Na rozdíl od hlubokého, křehkého kůlového kořene pampelišky vytváří Sonchus oleraceus to, co Penn State Extension popisuje jako mělký kůlový kořen, a dodává, že to umožňuje snadné ruční odstranění na zahradách, kde je to praktické. To je hlavní důvod, proč jde o shovívavý plevel, s nímž se dá ručně udržet krok: mladá rostlina se čistě zvedne jemným zatažením, i s kořeny, místo aby se ulomila u krčku a znovu vyrašila, jak to dělá mnoho trvalek s kůlovým kořenem. NC State Extension dodává, že druh znovu neroste z úlomků kořenů ponechaných v půdě, takže mělký záhon motykou nebo ruční vytrhávání, které dostane ven i krček, obvykle danou rostlinu definitivně ukončí, bez nutnosti honit se za zbytky kořenů zahrabanými v zemi, jak to zahradník musí u svlačce nebo šťovíku.

Jedlé mladé listy

Stejné listy růžice, které stojí za vytržením, stojí i za snědení, sbírané mladé a dřív, než rostlina vystřelí do květu. NC State Extension Plant Toolbox uvádí, že listy lze přidávat do salátů, a mléčná šťáva, která rostlinu v půdě prozrazuje, dává syrovému listu i jeho typickou hořkost, bližší čekance nebo pampeliškové zelenině než salátu. Starší, tužší listy a oloupaný stonek snesou lépe tepelnou úpravu než syrovou konzumaci, což zjemní texturu i hořkost. Kdokoli ho sbírá ze záhonu, který byl postříkán nebo leží u silnice, by s ním měl zacházet jako s jakoukoli sbíranou zeleninou a raději ho vynechat.

Oblíbenec králíků a slepic

Dávno předtím, než se stal zahradní nepříjemností, byl Sonchus oleraceus krmivem pro hospodářská zvířata, a už samotný anglický název na to poukazuje: sow thistle, podle prasat, která ho vyrývala, spolu se starým anglickým jménem hare's thistle, tedy zaječí bodlák, podle toho, jak ochotně ho spásají králíci. Domácí hejno slepic ohryže vytrženou rostlinu za pár minut na holý stonek a králíci krmení sečenou zelení po ní obvykle sáhnou ochotněji než po tužších zahradních plevelech, takže plení se tak zdvojnásobí na zdarma krmivo, pokud jsou nablízku slepice nebo králíkárny, místo aby šlo o čistý odpad. Měkký, netrnitý list je přesně důvod, proč ho spásající zvířata dávají přednost před bodavým Sonchus asper, když rostou vedle sebe.

Hostitel mšice salátové a jejích virů

V zeleninové zahradě, kde roste salát, není Sonchus oleraceus neutrálním plevelem, kterého si lze mezi řádky nevšímat. University of California Statewide IPM Program uvádí, že mléč zelinný může hostit škůdce hospodářsky významné pro zeleninové a ovocné plodiny, včetně mšice salátové (Nasonovia ribisnigri) a dalšího hmyzu přenášejícího rostlinné viry. Rostlina mléče ponechaná stát na okraji záhonu se salátem může fungovat jako rezervoár, který mšicím a virům, jež přenášejí, umožní přejít do plodiny, jakmile podmínky nahrají výskytu, což je další důvod, proč tento druh stojí za odstranění z okolí salátu, brukvovité zeleniny a dalších náchylných druhů, ne jen z cestiček a záhonů, kde v okolí neroste nic jedlého.

Je toxický pro domácí mazlíčky?

Mléč zelinný se neobjevuje na seznamech toxických ani netoxických rostlin ASPCA pro kočky, psy nebo koně, takže pro tento druh neexistuje žádný oficiální status toxicity ASPCA. Tato absence není totéž co záruka bezpečnosti, ale odpovídá dlouhé historii rostliny jako záměrného krmiva pro králíky a hospodářská zvířata: nic v této historii nenaznačuje, že by šlo o rostlinu, od které je nutné mazlíčky držet dál, jen o rostlinu, kterou je jako většinu zahradní zeleně nejlepší nabízet nebo potkávat s mírou, ne předpokládat bezpečnou v jakémkoli množství.