Smetanka lékařská

Taraxacum officinale, smetanka lékařská, se málokdy vysazuje záměrně. Objeví se jako jediný žlutý úbor na dutém, mízou naplněném stonku nad růžicí hluboce zubatých listů, a během pár týdnů se tento květ uzavře do kulovitého semenného chmýří připraveného rozletět se do větru. Rostlina znovu obrůstá z kůlového kořene i po odstranění listů a květu, a právě tento jediný fakt vysvětluje téměř každou otázku, kterou si o ní lidé kladou, ať už ji chtějí zachovat, nebo se jí zbavit. Pochopit kůlový kořen, ne květ, je klíčem k regulaci tohoto druhu.

Dvě stě mikrodruhů pod jedním jménem

Taraxacum officinale patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) v řádu hvězdnicotvaré (Asterales); tuto klasifikaci přiřazuje uznávanému jménu Taraxacum officinale Weber ex F.H.Wigg. taxonomická databáze GBIF. To, čemu zahrádkáři říkají jeden druh, pojímá Plants of the World Online (Kew) jako agregát, Taraxacum officinale agg., komplex zhruba 200 mikrodruhů, které lze bez odborných klíčů jen těžko rozlišit. Stejný příběh prozrazují i starší jména spojená s rostlinou: botanické záznamy ji historicky uvádějí jako Leontodon taraxacum a Taraxacum dens-leonis, mimo jiné synonyma, stopa, kterou zanechalo přes dvě staletí přeřazování v rámci rodu. POWO uvádí druh jako původní v Eurasii; od té doby zdomácněl v mírném pásu po celém světě, včetně Severní Ameriky a částí jižní polokoule, kdekoli narušená nebo travnatá půda dá jeho větrem šířenému semeni oporu.

Plné slunce nebo polostín, moc na tom nezáleží

RHS hodnotí smetanku pro plné slunce nebo polostín a uvádí, že stejně dobře snáší polohu orientovanou na východ, sever, jih i západ, ve vystavených i chráněných místech. Právě tato flexibilita vysvětluje, proč se objevuje na trávnících, krajnicích, ve spárách dlažby a na zanedbaných záhonech, ne v jedné konkrétní zahradní zóně. Úbory se nejvíce otevírají na přímém slunci a zavírají se za zataženého počasí a v noci, řídí se tedy světlem, ne hodinami, a RHS zaznamenává kvetení na jaře, v létě, na podzim a dokonce i v zimě za mírného počasí, ne jednu jedinou vlnu v květnu. Pokud je cílem záhonek pro opylovače nebo salátové listy místo odstranění, otevřený slunný koutek přinese pevnější růžice a více úborů než zastíněný, ačkoli samotný stín rostlině v zakořenění nezabrání.

Půda a kůlový kořen, který nepovolí

RHS uvádí, že smetanka snese vápencovou, jílovitou, hlinitou i písčitou půdu a stejně tak kyselé, zásadité i neutrální pH, což je jeden z důvodů, proč ji téměř nelze vyloučit výběrem půdy. Uváděnou preferencí je vlhká, ale dobře propustná půda; promáčená půda růst mírně zpomalí, ale rostlinu málokdy přímo zahubí. Skutečným příběhem je kůlový kořen: silný, dužnatý a rostoucí přímo dolů, ukládá dost zásob na to, aby růžice odříznutá u báze motykou nebo sekačkou během pár dní znovu obrostla z toho, co z kořene zbylo. Úzký, vidlicovitý ruční nástroj, který sáhne hluboko pod krček, odstraní víc kořene než plochá motyka, a vytrhávání po dešti, kdy půda povolí své sevření, vytáhne znatelně delší kus kořene než z suché půdy.

Zálivka: stavěná na zanedbání

Zavedená smetanka ve většině podnebí nepotřebuje žádnou přídavnou zálivku; hluboký kůlový kořen dosáhne na vláhu, ke které se mělce kořenící trávník nedostane, a přesně proto suché léto přečká lépe než tráva. Doporučení RHS ohledně vlhkosti se pro tento druh pohybuje mezi vlhkou, ale dobře propustnou, až dobře propustnou půdou, není to rostlina, která chce mít bázi ve vlhku. Pro každého, kdo ji záměrně pěstuje jako sběrný záhonek, je jediná důležitá zálivka ve fázi semenáčku, než kůlový kořen zasáhne do hloubky, kdy suchý týden dokáže zahubit mladé rostliny, které by dospělá růžice zcela ustála.

Jak se z jednoho květu stane stovka semenáčků

RHS popisuje druh jako hojně se vysemeňující a množení v praxi znamená téměř výhradně semeno. Každý úbor se po opylení uzavře a znovu otevře jako kulovitý shluk nažek, z nichž každou nese péřovitý chmýr, který zachytí i mírný vánek a dokáže ji odnést daleko od mateřské rostliny. Jediná zdravá rostlina vytvoří za sezonu několik semenných hlaviček, a protože kvete opakovaně po většinu roku místo jednorázově, tvorba semen se po první vlně nezastaví tak, jako u mnoha trvalek. Odstranění hlavičky předtím, než ze žluté přejde do vatovitě bílé, tento cyklus přeruší; jakmile se hlavička otevře, semeno uvnitř je už klíčivé a odstraněním jen zabráníte rozšíření konkrétní hlavičky, ne dalšímu kvetení rostliny.

Listy a kvetení v průběhu ročních období

Přízemní růžice je podle vlastního popisu RHS stálezelená, takže v mírném podnebí nedochází ke skutečnému zimnímu odumírání, jen ke zpomalení růstu a kvetení, jakmile teploty klesnou. Nové listy vyrůstají z krčku světle zelené a v následujících dnech tmavnou a tuhnou, jak se rozvíjejí do zubatých, dozadu mířících laloků, které rodu daly jeho z francouzštiny odvozené jméno dent-de-lion, lví zub. Květní stonky se prodlužují po listech a po celé délce zůstávají duté a bezlisté, což smetanku odlišuje od několika podobně vyhlížejících žlutých hvězdnicovitých rostlin, které se větví nebo nesou listy na stonku. RHS hodnotí druh jako H7, mrazuvzdorný i přes nejtužší evropské kontinentální zimy pod -20 °C, takže mráz je málokdy tím, co ji omezuje; místo toho o tom, kde se jí daří, rozhoduje světlo a narušení půdy.

Jak se jí zbavit, nebo ne

Nejčastější chybou u smetanky je pokládat viditelnou růžici za celou rostlinu. Opakované mělké sečení nebo okopávání odstraní listy a květy, ale ponechá horní část kůlového kořene neporušenou, a ta znovu obrůstá, často s několika krčky tam, kde byl jeden. Úplné odstranění znamená vypáčit kořen až tam, kde se zužuje, ne jen tam, kde poprvé narazíte na odpor. RHS uvádí druh jako obecně bez škůdců a chorob, takže chemický zásah málokdy řeší zdraví rostliny, téměř vždy jde o omezení šíření v trávnících nebo na záhonech. Pro každého, kdo otázku obrátí a pěstuje ji záměrně, stejný sklon k hojnému vysemeňování, který trápí majitele trávníků, dělá ze smetanky jednu z nejsnadněji zakládaných rostlin ze sáčku semen vysetých přímo tam, kde má zůstat.

S čím je rostlina bezpečná

Databáze jedovatých a nejedovatých rostlin ASPCA při přímém vyhledávání podle jména neobsahuje záznam o smetance vůbec, ani pro kočky, psy, ani pro koně; rod na seznamu jednoduše chybí v obou směrech. Tato absence není totéž co potvrzené hodnocení jako nejedovatá, ale znamená to, že neexistuje žádný záznam ASPCA o riziku otravy, se kterým by bylo možné to porovnat. Pro lidi má rostlina dlouhou historii jako potravina: POWO uvádí mladé listy a úbory používané v salátech a smaženicích, blanšírovaná srdce listů jedená jako zelenina, úbory kvašené na víno a kořen sušený a pražený jako náhražka kávy. Jedna identifikační poznámka stojí za zapamatování: kocour srstnatý (Hypochaeris radicata), skutečně odlišná rostlina, které se také říká falešná smetanka, je druh, který ASPCA skutečně uvádí jako jedovatý pro koně, nikoli Taraxacum officinale, takže záměna těchto dvou v kontextu bezpečnosti zvířat představuje reálné riziko, kterému je dobré se vyhnout.