Lípa srdčitá

Mladá Tilia cordata koupená jako prostokořenný prut nebo kontejnerovaný kmínek potřebuje trvalé stanoviště zvolené s ohledem na svou konečnou velikost: na dobré půdě tento strom dosáhne zhruba 15 až 21 m výšky s rozpětím 11 až 15 m, takže drobné, srdčité listy, které na školkařské sazenici působí úhledně, jednou zastíní pořádný kus zahrady. Snáší jíl, písek, vápenec i hlínu a dobře se vyrovná i se zhutněnou, znečištěnou městskou půdou, ale trpí v podmáčené půdě i při dlouhém suchu. První dvě až tři sezóny po výsadbě rozhodují, zda se strom zdárně zapojí do růstu, nebo bude bojovat, proto si nejdřív ze všeho ujasněte stanoviště a zálivku.

Výběr lípy srdčité pro vaše stanoviště

Základní druh vytváří širokou, kulovitou až pyramidální korunu a je rodičem většiny dnes prodávaných uličních a parkových kultivarů. Tam, kde je potřeba užší profil, hledejte sloupovité výběry šlechtěné pro alejovou výsadbu; drží si těsnější, vzpřímenější tvar a potřebují méně tvarovacího řezu, aby zůstaly stranou chodníků a oken. Kupujte ve školce, která strom pěstovala s řezáním kořenů nebo v kontejneru se vzduchovým prořezem: kořeny lip jsou pověstné tím, že se v nádobě stáčejí dokola, a škrtící kořen neopravený při výsadbě dokáže za deset let sevřít kmen.

Nesázejte žádnou lípu přímo nad terasu, parkovací místo nebo zahradní lavičku. Každá pojmenovaná forma nese stejné mšice sající mízu jako základní druh a lepkavá medovice, kterou kapou, rozebraná níže, je údržbový problém, který nevyřeší žádný kultivar.

Původ, růstový vzhled a vzrostlá velikost

Tilia cordata pochází z Evropy až po severní Írán, kde roste jako součást smíšeného listnatého lesa spolu s dubem a habrem. Vysazená na volném prostranství vytváří hustou, nízko větvenou, široce vejčitou až pyramidální korunu a obvykle dosahuje 15 až 21 m výšky s rozpětím 11 až 15 m, k plné velikosti dorůstá zhruba za 20 až 50 let. Růst je spíš mírný než rychlý, po zakořenění stálý, ale nenápadný rok od roku, ne rychlý raný růst jako u břízy nebo topolu.

Lesklé, tmavě zelené listy jsou srdčité s pilovitým okrajem a na podzim se barví do žlutozelené až zlatožluté. Drobné, vonné, krémově žluté květy se otevírají ve volných shlucích od června do začátku července, po nich následují malé, okrouhlé, plstnaté nažky visící na bledém, listovém listenu až do podzimu.

Půda a výsadba

Lípa srdčitá není vybíravá na strukturu půdy, snáší jíl, písek, vápenec i hlínu, ale žádá si neutrální až zásadité pH, obecně v rozmezí 6,0 až 8,0, a půdu, která zůstává vlhká, aniž by se podmáčela. Vykopejte jámu alespoň dvakrát tak širokou jako kořenový bal, uvolněte stěny, aby se kořeny nemusely stáčet, a kořenový krček nastavte v úrovni okolní půdy nebo jen mírně nad ní. Zasypávejte původní zeminou, ne bohatým substrátem; kořeny, které na okraji jámy narazí na náhlou změnu struktury půdy, mají tendenci zůstat uvnitř místo toho, aby se rozrůstaly ven.

Mladý kmínek přivažte ke kůlu volně jen první rok, měkkou vazbou, která dovolí kmeni trochu se hýbat, protože právě pohyb ve větru spouští jeho zesilování. Kůl odstraňte, jakmile strom obstojí bez opory, obvykle ve druhé vegetační sezóně.

Zálivka od zakořenění dál

První jednu až dvě vegetační sezóny zalévejte vydatně a pravidelně, kořenový bal i okolní půdu udržujte vlhké, ale nikdy promáčené. Čerstvě vysazená lípa, která první léto proschne, si svou vitalitu jen zřídka vrátí. Po zakořenění strom zvládá běžné sezónní srážky ve většině mírného podnebí, ale nesnáší dobře silné nebo dlouhé sucho a vystresované stromy se výrazně stávají přitažlivější pro vrtavý hmyz. Během jakéhokoli delšího suchého období v prvních tří až pěti letech zalévejte kořenovou zónu pomalu a hluboko, ne rychlým povrchovým postřikem.

Stojatá voda škodí stejně jako sucho. Vyhněte se nízkému místu, kam stéká dešťová voda, a pokud je půda těžký jíl, zlepšete odvodnění před výsadbou, ne až dodatečně.

Umístění na slunci a problém s medovicí mšic

Tilia cordata roste nejlépe na plném slunci až v polostínu a není vybíravá na světovou stranu, daří se jí stejně dobře orientovaná na jih, západ i východ, pokud má za mlada alespoň nějaký úkryt před prudkým větrem. Rozhodnutí o umístění, které záleží víc než cokoli jiného, je, co bude v dospělosti stát pod korunou. Mšice lipové se v hojném počtu živí na spodní straně listů po celé léto a vylučují medovici, která prší na vše pod stromem; auta, zahradní nábytek, terasy i dlažba tak nakonec pokryje lepkavý film, na kterém pak roste černá plíseň.

Neexistuje spolehlivý způsob, jak mšicím zabránit bez toho, aby zároveň zmizely slunéčka, zlatoočky a larvy pestřenek, které jejich počty ve většině sezón drží na uzdě, a širokospektrý insekticid je pro velký stínový strom špatná směna. Praktickým řešením je umístění: sázejte dostatečně daleko od parkování, sezení a míst, kde by mohlo viset prádlo.

Řez, hlavatění a živý plot

Lípa srdčitá snáší silný řez lépe než skoro každý jiný velký stínový strom a v Evropě má dlouhou historii hlavatění, sekání na paseku a tvarování do formálních alejí a živých stěn. U mladého kmínku pěstovaného jako běžný stínový strom obvykle prvních několik let stačí tvarovací řez v období klidu, odstranění křížících se, otírajících se nebo soupeřících terminálů. Vzrostlé stromy snesou i silný obnovovací řez, pokud je potřeba upravit tvar, i když hlavní řez je nejlepší provádět od pozdního podzimu do poloviny zimy, kdy je strom zcela v klidu.

Protože na stříhání reaguje tak dobře, je Tilia cordata rozumnou volbou i pro velký formální živý plot tam, kde je žádaný měkčí vzhled než u tisu nebo zimostrázu. Počítejte s tím, že ho budete stříhat jednou nebo dvakrát za vegetační sezónu, aby si udržel přesný obrys.

Škůdci a choroby

Kromě už zmíněných mšic se v místech, kde se vyskytuje, na svrchní straně listů hojně živí japonští brouci od časného do vrcholného léta a na silně napadených stromech ohlodávají listy až na žilnatinu. Sbírání brouků do mýdlové vody v ranních hodinách, kdy jsou pomalí, pomůže malému stromu víc než jakýkoli postřik. Novější etikety přípravků s imidaklopridem přímo zakazují použití na rodu Tilia kvůli riziku pro opylovače navštěvující květy, proto si před ošetřením jakéhokoli škůdce na tomto rodu neonikotinoidem etiketu vždy přečtěte.

Mezi další příležitostné problémy patří klíněnky, štítenky a dřevokazní vrtalci, žádný z nich obvykle sám neohrožuje zdravý strom. Verticiliové vadnutí je jediná choroba, na kterou si dát pozor: způsobuje náhlé vadnutí a odumírání jednotlivých větví, šíří se půdou a jakmile propukne, není léku, proto postižené větve rychle vyřežte a zlikvidujte.

Množení

Druh se množí ze semene, i když klíčení je pomalé a často nevyrovnané: semeno obvykle potřebuje období studené, vlhké stratifikace, než vyklíčí, a výsledky se mohou lišit i mezi jednotlivými partiemi semen. Pro rychlejší a předvídatelnější výsledek se v létě odebrané poloodedřevnělé řízky pod mlžením ujímají docela dobře a odkopky, zahrabání nízké větve do půdy, dokud si nevytvoří vlastní kořeny, se dlouho používají u vzrostlých stromů, kde řízkování není praktické.

Protože semeno základního druhu dává různorodé potomstvo, pojmenované kultivary vybrané pro tvar koruny nebo vitalitu se množí roubováním nebo očkováním na semenáčovou podnož, a proto je název kultivaru, ne jen popis velikosti, spolehlivější způsob, jak koupit konkrétní růstový vzhled.