Fuchsie magellanská

Fuchsia magellanica je fuchsie, která se chová jako mrazuvzdorný zahradní keř, ne jako rostlina do závěsného květináče citlivá na mráz. V mírně teplé zahradě jí první tuhý mráz srazí stonky k zemi, ale kořeny přežívají pod povrchem a následující jaro vyženou čerstvý nával růstu, takže mrtvě vyhlížející klacík v lednu je pro tento druh normální zima, ne selhání. Dopřejte jí vlhkou, na humus bohatou půdu a trochu stínu před nejsilnějším sluncem, a ona se odmění visícími šarlatově fialovými květy od poloviny léta až do prvního mrazu. Pochází z nejjižnějšího cípu Jižní Ameriky, a právě tento původ, chladný, vlhký a ošlehaný větrem, vysvětluje téměř vše na tom, jak ji pěstovat.

Původ a zimní odumírání

Podle Plants of the World Online (Kew) je druh původní od středního a jižního Chile po jižní Argentinu, ve stejném chladném, oceánském, na srážky bohatém regionu jako velká část Patagonie. Právě tento původ je důvodem, proč snáší chlad lépe než téměř jakákoli jiná fuchsie, a přesto se mimo své nejmírnější pásmo chová spíš jako trvalka odumírající k zemi než jako skutečně stálezelený keř: nadzemní růst je oproti dřevnatému keři měkký, takže se zhroutí při prvním tuhém mrazu, zatímco dřevnatá báze a kořeny, izolované okolní půdou, dole přežívají. RHS ji hodnotí jako H4, mrazuvzdornou do zhruba -10 °C, a NC State Extension ji uvádí v pásmech USDA 5 až 10, širokém rozpětí, které dává smysl, teprve jakmile oddělíte přežití rostliny od přežití nadzemní části: v nejchladnější části tohoto rozpětí ve skutečnosti pěstujete bylinnou trvalku, která je keřem jen tam, kde je mírněji.

Stanoviště, půda a mulčovaná báze

Vysaďte ji do půdy, která zůstává spolehlivě vlhká, ale nikdy promáčená, obohacené kompostem nebo jinou organickou hmotou; NC State Extension uvádí, že snáší jílovitou, hlinitou i na organickou hmotu bohatou půdu v širokém rozpětí pH, pokud je odvodnění dostatečné, a RHS k této škále snášených textur přidává ještě vápenitou a písčitou půdu. Plné slunce jí vyhovuje tam, kde léta zůstávají chladná a půda nikdy nevysychá, ale v horké nebo suché zahradě listy i květy vydrží lépe s částí dne ve stínu. Jediným nejdůležitějším úkonem údržby v chladnější polovině jejího areálu je silná mulčová vrstva, několik centimetrů kůry, kompostu nebo listové hrabanky, rozprostřená po bázi, jakmile první mráz stonky zčerná; právě tento mulč, ne stonky nad ním, dostane rostlinu přes zimu a rozhodne, zda se následující červen vrátí jako skromný výhonek, nebo jako keř plné velikosti.

Řez: seřízněte na jaře, ne na podzim

Odolejte úklidovému nutkání seříznout zčernalé stonky hned, jak je zasáhne mráz. Ponechání starého růstu stát přes zimu, i když vypadá mrtvý, dává bázi navíc vrstvu izolace, a řez do stonku dřív, než je vidět nový růst, riskuje poškození pupenů, které by jinak vyrašily níž. Počkejte, až se na stoncích v polovině až na konci jara objeví listové pupeny, pak vše tvrdě seřízněte až k tomuto novému růstu, v chladné zahradě blízko úrovně země, v mírnější zahradě, kde přežilo trochu dřeva, na trvalou nízkou kostru. To spadá do skupiny řezu RHS pro keře seřezávané každé jaro tvrdě nazpět, protože kvetou na dřevě aktuální sezóny, přesně proto tvrdý jarní řez nic nestojí na kvetení.

Živé ploty v Irsku a Cornwallu

V nejmírnějších pobřežních částech svého zavlečeného areálu, zejména na západě Irska a v Cornwallu na jihozápadě Anglie, Fuchsia magellanica sotva odumírá a pěstuje se jako kvetoucí živý plot, stříhaný jako jakýkoli jiný plotový keř, ne seřezávaný k zemi každé jaro. Do irských zahrad se dostala ve dvacátých letech devatenáctého století a od té doby se stala jedním z nejznámějších pohledů podél živých plotů a silnic na západním pobřeží, zejména v hrabstvích Kerry a West Cork, do té míry, že mnozí návštěvníci ji považují za původní planou rostlinu. Tento úspěch má svou cenu: zdomácněla v divokých živých plotech v částech západního Irska, kde může vytlačovat původní keře, i když formálně není vedena jako regulovaný invazní druh tak, jako například křídlatka japonská. Pokud z ní pěstujete živý plot v podobně mírném, vlhkém přímořském podnebí, po odkvětu ji zastřihněte, aby se nevyséval do okolních živých plotů a krajnic.

Pojmenované formy: var. gracilis, 'Riccartonii' a 'Alba'

Druh je proměnlivý a několik pojmenovaných forem se prodává častěji než přímý druh. Fuchsia magellanica var. gracilis, držitelka ocenění RHS Award of Garden Merit, má štíhlé obloukovité větve a drobné listy nesoucí stejné karmínově fialové květy, a je to forma, která nejčastěji stojí za plotovými výsadbami v Irsku a Cornwallu. 'Riccartonii', rovněž držitelka AGM, je klasický červeno-fialový plotový kultivar, mrazuvzdorný na jižním pobřeží a podle RHS snášející ve vnitrozemí zhruba -8 °C, i když ve studených zahradách středních oblastí dál od pobřeží není spolehlivý. 'Alba' je bledá, bíle až růžově zbarvená mutace druhu, pěstovaná ve stejné vlhké, úrodné půdě na slunci nebo v polostínu, se stejným zimním mulčem chránícím bázi.

Vlnovník fuchsiový a rez fuchsiová

Dva problémy, na které je třeba dávat pozor, jsou natolik specifické pro fuchsie, že zahradník pěstující v okolí cokoli jiného se s nimi dosud nesetkal. Vlnovník fuchsiový (Aculops fuchsiae), poprvé nalezený na britské pevnině v roce 2007 a od té doby rozšířený i do Walesu, je mikroskopický roztoč, který deformuje rostoucí vrcholky do zduřelých, puchýřnatých, odbarvených hmot a zastavuje normální vývoj květních pupenů; pro domácí zahradníky neexistuje účinná chemická ochrana, takže postižené výhony je třeba vyříznout a zničit, jakmile deformaci zpozorujete, dřív než ji vítr, opylující hmyz nebo ptáci roznesou dál. Rez fuchsiová (Pucciniastrum epilobii) se projevuje žlutooranžovými pustulami na spodní straně listů, s bledými, chlorotickými skvrnami na líci; při silném napadení způsobuje předčasný opad listů a zhoršuje se ve vlhkých podmínkách, takže otrhávání a likvidace postižených listů spolu se zlepšením proudění vzduchu kolem rostliny drží problém pod kontrolou.

Bobule, kolibříci a domácí zvířata

Ponechané neotrhané, odkvetlé květy nabobtnají do drobných, tmavě červenofialových bobulí; RHS uvádí, že jsou jedlé, i když se na okrasných zahradních rostlinách zřídka tvoří ve větším množství a nejsou zvlášť chutné, spíš kuriozita k ochutnání než plodina, kterou by se vyplatilo pěstovat. Trubkovité květy jsou tvarované pro kolibříky, jejich hlavní opylovače v Jižní Americe, a včely je pilně navštěvují všude, kde se rostlina pěstuje, i daleko mimo areál kolibříků. Pro domácnosti s domácími mazlíčky uvádí záznam ASPCA o fuchsii, že je netoxická pro kočky, psy a koně, jeden z mála běžných kvetoucích keřů, který není třeba držet mimo dosah.

Časté chyby

Nejčastější chybou je seříznout rostlinu hned, jak ji na podzim zčerní mráz, čímž se odstraní izolační vrstva starého růstu právě ve chvíli, kdy ji báze potřebuje nejvíc; mrtvé stonky nechte stát do jara a místo toho zamulčujte. Druhou je vysadit ji do horkého, suchého, plně otevřeného záhonu a pak se divit, proč listy spalují a kvetení váznou: je to rostlina z chladného, vlhkého pobřeží a chce trvale vlhkou půdu a úlevu od nejsilnějšího odpoledního slunce, ne rozpálený záhon. Třetí chybou, specifickou pro zahradníky v Irsku a jihozápadní Anglii, je nechat hraniční živý plot volně vysemenit poblíž otevřené krajiny; zastřižení po odkvětu udrží krásný plot od toho, aby se z něj příští jaro stal uprchlík do okolních živých plotů.