Štírovník růžkatý

Štírovník růžkatý dostal svá dvě lidová jména z opačných konců rostliny. Květenství se otevírají do zářivě žluté barvy vaječného žloutku z poupat nahnědle oranžových, odtud anglické přezdívky "vejce se slaninou", zatímco zralé semenné lusky se rozbíhají po dvou až třech od špičky stopky do úzkých hnědých drápků, které opravdu připomínají nožku malého ptáka. Jde o nízkou, poléhavou vytrvalou bylinu z čeledi bobovitých, jejíž plazivé stonky zakořeňují všude, kde se dotknou holé půdy, takže z jediného výsevu se během pár sezón vytvoří souvislý koberec místo úhledného trsu. Zda tuto šířivost vnímáte jako přínos pro květnatou louku, nebo jako otrava na trávníku, závisí čistě na tom, kde rostlinu pěstujete a jak zacházíte se sekačkou.

Jak vlastně vypadá ta "ptačí nožka"

Každý složený list nese na špičce tři vejčité lístky a o kousek níže na řapíku ještě dva menší, palistům podobné lístky, proto se rostlině říká také trojlístek, přestože na list ve skutečnosti připadá pět lístků. Okolíky dvou až osmi drobných, motýlovitých květů, každý 0,6 až 1,9 cm dlouhý, se otevírají zářivě žlutě ze svazků červenavě nahnědlých poupat a rostlina kvete od pozdního jara až do začátku podzimu. Zralé semenné lusky, dlouhé až 2,5 cm, úzké a hnědé, se od stopky rozbíhají do vějířovitého svazku a právě tento tvar, několik tenkých lusků vybíhajících z jednoho bodu, dal celé rostlině její český i anglický název.

Původ, stanoviště a rozšíření po světě

Plants of the World Online udává jako původní areál uznávaného druhu Lotus corniculatus mírné pásmo Eurasie, Makaronésii po severovýchodní a východní tropickou Afriku a jihozápadní Arabský poloostrov, kde roste divoce na travnatých místech, krajnicích a drsných pastvinách. Odtud byl záměrně rozšířen daleko za svůj původní areál jako pícnina a jako výsev proti erozi na silničních svazích, a Missouri Botanical Garden jej dnes vede jako nepůvodní invazní plevel v částech Spojených států, Kanady a Austrálie. Tytéž zakořeňující, koberec tvořící stonky, díky nimž je doma tak trvanlivým půdopokryvem, mu zároveň umožnily uniknout z plánovaného výsevu a osídlit místa, kam ho nikdo nechtěl.

Plné slunce a chudá, suchá půda

Toto není rostlina, která by odměňovala bohaté záhony. Royal Horticultural Society uvádí, že potřebuje plné slunce a dobře propustnou vápencovou, hlinitou nebo písčitou půdu, snáší kyselé, neutrální i zásadité pH a vysloveně se jí daří spíš v půdě chudé na dusík než na úrodných záhonech. University of Maine Cooperative Extension zaznamenává ještě širší toleranci, pH od 3,5 do 9 a nízkou úrodnost i špatnou drenáž, k tomu skutečnou odolnost vůči suchu u zavedeného porostu. Vlastní zkušební poznámky Missouri Botanical Garden jej popisují jako odolný, sešlap snášející půdopokryv pro plné slunce, vhodný jako alternativa k nízko sečenému trávníku, mezi nášlapné kameny nebo do skalky, právě proto, že prospívá v podmínkách, které by trávníkovou trávu zahubily.

Výsev na podzim nebo na jaře

University of Maine Cooperative Extension doporučuje výsev v dávce 5,6 až 6,7 kg osiva na hektar v čisté kultuře, nebo kolem 5,6 kg na hektar v travní směsi, načasovaný na začátek jara kolem května nebo na podzim kolem září v mírném podnebí. Podzimní výsev čelí menší konkurenci letních plevelů, ale nese vyšší riziko úhynu sazenic přes zimu, zatímco jarní výsev se ujímá rychleji, ale vyžaduje pletí po celou první sezónu, protože podle poradenské služby fáze sazenice špatně snáší zastínění rychleji rostoucími plevely v prvních jednom až čtyřech měsících. Čistý výsev bez krycí plodiny, jako je oves nebo ječmen, dává mladému štírovníku nejlepší šanci zakořenit ještě před první sečí.

Sečení a péče na louce, trávníku i pastvině

Co se počítá za dobrou péči, závisí na cíli. U senného nebo pastevního porostu University of Maine Extension doporučuje nikdy nesekat níž než na 10 až 15 cm a časovat první seč na chvíli, kdy porost kvete asi z 30 procent, s druhou sečí v polovině až na konci léta; při rotační pastvě se nechává rostlina dorůst do výšky asi 20 cm, než se na ni pustí zvířata, poté následuje 28 až 40 dnů odpočinku na zotavenou. Na běžném trávníku funguje opačný přístup: Penn State Extension upozorňuje, že se výskytu daří v málo udržovaném trávníku sečeném vysoko, a že zahuštění drnu hnojením a častým, nízkým sečením jej naopak vytlačí. Ponechaný zcela bez zásahu v květnaté louce se obvykle seče jen jednou, na konci léta po opadu semen, takže letošní květy se stanou příští sezónou sazenicemi.

Živná rostlina pro modráska a přástevníka

Kromě vlastních květů, které RHS uvádí jako dobrý zdroj nektaru pro včely, slouží samotné listy jako potrava housenkám, nejen dospělcům. Je hlavní živnou rostlinou housenek modráska jetelového v celém jeho areálu a jednou z živných rostlin i pro denně létajícího přástevníka žluťoučkého, jehož černočerveně zbarvené housenky i dospělci jsou pro predátory nechutní právě proto, že v sobě hromadí stejnou skupinu kyanid uvolňujících látek, jaké rostlina produkuje ve vlastních listech. Louční trsy ponechané přes léto neposečené tak dělají víc práce, než se na první pohled zdá: živí dvě zcela odlišná vývojová stadia hmyzu na stejné chemické látce, která dává i samotnému štírovníku jeho skromnou obranu proti spásání.

Pícnina bez nadýmání a zdomácnělý plevel v Severní Americe

V severoamerických pastevních systémech má štírovník růžkatý specifickou agronomickou pověst: na rozdíl od vojtěšky nebo jetele nezpůsobuje u pasoucího se skotu ani ovcí nadýmání. University of Maine Cooperative Extension to připisuje kondenzovaným taninům v listech, látkám, které váží bílkoviny a brání pěnění v bachoru, jež nadýmání vyvolává, a uvádí, že dobře vedený porost může na pastvině vydržet padesát let i déle. Právě tato trvanlivost, spolu se záměrným výsevem podél silničních náspů proti erozi, jej dostala z pícniny na zdomácnělou, místy plevelnou rostlinu daleko za hranicemi jejího původního areálu, a vlastní pěstební poznámky Missouri Botanical Garden k tomuto druhu varují, že "nemusí být vhodný do vaší zahrady" podle toho, kde bydlíte.

Kyanogenní glykosidy a bezpečnost pro domácí zvířata

Štírovník růžkatý ASPCA v současnosti neuvádí ve své databázi jedovatých ani nejedovatých rostlin, a to ani pro kočky, psy, ani koně. To ale neznamená čisté zdravotní vysvědčení: výzkumy rostlinné chemie dokládají, že listy obsahují kyanogenní glykosidy, látky, které při poškození pletiva uvolňují malé množství kyanidu, byť se hladiny mezi jednotlivými rostlinami liší a jsou dost nízké na to, že se druh po celém světě pase jako pícnina bez běžných otrav. Přistupujte k němu jako k jakékoli divoké jetelovině v blízkosti domácích zvířat, coby náhodné zobnutí na louce v pořádku, ne jako k něčemu, k čemu byste psa nebo kočku vysloveně vybízeli k žvýkání ve větším množství, a u pasoucích se hospodářských zvířat dávejte pozor zejména při suchu, kdy se kyanogenní látky u mnoha pícnin obvykle koncentrují.