Kordylína jižní

Kordylína jižní v květináči vypadá jako trsnatá fontána ostrých, trávovitých listů zcela bez kmene, zatímco vzrostlý exemplář v zemi vypadá jako malý rozvětvený strom s korunou mečovitých listů, a přitom jde o stejnou rostlinu jen v jiném věku. Jméno je zavádějící hned dvakrát: není to palma, a anglické „cabbage“ (zelí) odkazuje na to, že první osadníci jedli něžný rostoucí vrchol, ne na cokoli podobného zelí. Nejdůležitější při koupi je, kolik mrazu rostlina u vás snese, protože jde o jediný druh rodu Cordyline dost odolný na to, aby zůstal venku v mírném podnebí, a i ten má hranice, na které lidé narazí po tuhé zimě.

Není to palma a pochází z chladné země

Cordyline australis patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae), do stejné široké skupiny jako agáve a juky, a nemá nic společného se skutečnými palmami z čeledi Arecaceae, i přes palmovitou růžici listů. Přijatá klasifikace GBIF ji řadí do řádu chřestotvaré (Asparagales), třídy jednoděložné (Liliopsida). Podle Kew Plants of the World Online pochází z Nového Zélandu, což vysvětluje i celou povahu rostliny: odolnost vůči větru a solným postřikům, snášenlivost chudé půdy, ale jen mírnou mrazuvzdornost ve srovnání s dřevinami z kontinentálního podnebí.

Výběr mezi čistým druhem a barevnými odrůdami

Samotný druh, s obyčejnými šedozelenými listy, je zdaleka nejodolnější formou pro pěstování venku. Bronzové, purpurové a pruhované odrůdy jako 'Red Star', 'Red Sensation' a 'Atropurpurea' z něj byly vyšlechtěny, ale jsou trvale citlivější na mráz, a RHS jasně uvádí, že mladé rostliny a barevnolisté formy potřebují zimní ochranu téměř všude kromě nejmírnějších, nejchráněnějších zahrad. Další kordylíny prodávané vedle ní, včetně C. stricta, C. fruticosa a C. marginata, jsou ještě podstatně citlivější a v zimě patří dovnitř nebo do vytápěného skleníku, ne vůbec do záhonu. Pokud je rostlina označena jednoduše jako „kordylína“ bez uvedení druhu, považujte ji za citlivou na mráz, dokud se neprokáže opak.

Kolik mrazu ve skutečnosti snese

Missouri Botanical Garden hodnotí Cordyline australis pro zóny USDA 9 až 11, a i v tomto rozmezí vyžaduje chráněné stanoviště: otevřené, větrné místo ji poškodí mnohem víc než stejná nízká teplota v chráněném koutě. V praxi to znamená, že venku celoročně přežívá jen tam, kde zimní minima jen zřídka výrazně klesnou pod bod mrazu, tedy v přímořských zahradách, centrech měst s mírným tepelným ostrovem, nebo v opravdu mírném podnebí. Všude jinde, kde je chladněji, potřebuje buď teplou zeď s tlustou vrstvou mulče přes kořeny, nebo velký květináč, který se před prvním tuhým mrazem přesune pod střechu.

Poškození mrazem a řez zpět na pařez

Kordylína zasažená tuhým mrazem to často neukáže hned; koruna se zhroutí, listy hnědnou a u báze zeslizovatí, a růstový vrchol může v následujících týdnech shnít. Řešením není celou rostlinu vykopat. Počkejte, až jarní růst jasně obnoví nebo jasně uvázne, pak poškozenou část odřízněte zpět na zdravé místo na kmeni, pod jakoukoli měkkou nebo zbarvenou tkání, ideálně těsně nad viditelným postranním výhonem, pokud nějaký raší. Řez příliš brzy, dokud je rozsah poškození ještě skrytý uvnitř stonku, odstraní zdravou tkáň spolu s odumřelou. Většina rostlin, i těch zredukovaných na holý, bezlistý pařez, do sezóny znovu vyžene nové výhony ze spících pupenů níže na kmeni nebo od báze. Hlavním rizikem při zotavování je bakteriální výtok kordylíny (slime flux), infekce, která se dostane do mrazem popraskané kůry a produkuje páchnoucí, mokvající ránu; čisté řezy a vyhýbání se podmáčené bázi šance na její uchycení snižují.

Květináč, nebo volná půda

Tento druh vytváří skutečný kůlový kořen místo mělkého, vlásečnicového koberce, jaký mívá většina pokojových rostlin, a Missouri Botanical Garden konkrétně uvádí, že pokud nemůže růst v zemi, potřebuje pro dobrý vzrůst velký, hluboký kontejner. Mělký, široký květináč, který vyhovuje většině pokojovek, ji zakrní a nechá náchylnou k převrácení, jakmile nadzemní růst přeroste to, co kořenový bal dokáže ukotvit. V zemi je zavedená rostlina v dobře propustné půdě opravdu suchovzdorná a nepotřebuje přídavné hnojení. V kontejneru platí opak: zalévejte pravidelně během vegetační sezóny, v zimě zálivku výrazně omezte a od jara do konce léta hnojte vyváženým tekutým hnojivem, protože kůlový kořen svázaný v květináči nemá žádné rezervy, ze kterých by mohla čerpat rostlina pěstovaná na zahradě.

Udržování kmene v pořádku

Starší listy odumírají od špičky dolů a nakonec visí jako hnědá, doškovitá „sukně“ kolem kmene; někteří zahradníci ji ponechávají na místě jako přirozený mulč a větrolam pro korunu, jiní ji odstraňují kvůli čistšímu vzhledu, a obojí je v pořádku, protože jde o kosmetickou, ne zdravotní záležitost. Zcela odumřelé listy odtrhávejte nebo odřezávejte blízko kmene, místo abyste je strhávali, což by s nimi mohlo strhnout i živou kůru. Pravidelné odstraňování sukně je také to, co odhalí vláknitý, prstencovaný kmen pod ní, texturu, která se stane viditelnou až po několika sezónách odstraňování listů.

Kvetení: překvapivá vůně od nenápadné rostliny

Zavedené venkovní rostliny, obvykle několik let za bezkmennou juvenilní fází, vytvářejí koncem jara až začátkem léta velké laty drobných bílých květů, výrazně vonných, které se za tichého teplého večera nesou dobře po celé zahradě, i když jednotlivé květy zblízka nijak nezaujmou. Missouri Botanical Garden uvádí, že kontejnerově pěstované exempláře kvetou jen zřídka, protože bývají udržovány příliš malé a mladé na to, aby rostlina věnovala zdroje kvetení. Tam, kde se květy vytvoří a nejsou odstraněny, po nich následují drobné bobule, které ptáci po dozrání rychle sklidí.

Jedovatost: co pro tento druh uvádí ASPCA

Pod anglickým názvem Grass Palm uvádí ASPCA Cordyline australis jako jedovatou pro kočky i psy, se saponiny jako toxickým principem. Příznaky pozření zahrnují zvracení, někdy s krví, spolu s apatií, ztrátou chuti k jídlu, sliněním a konkrétně u koček rozšířenými zorničkami. Stránka ASPCA pro tento druh neuvádí koně, takže by se to mělo brát jako neověřené, ne jako předpoklad bezpečnosti. Zabránit zvědavé kočce nebo psu okusovat řemínkovité listy, zvlášť u mladé bezkmenné rostliny stojící na terase ve výšce čenichu, tomuto problému úplně předejde.