Mečík

Gladiolus gandavensis je vysoký zahradní hybrid s trychtýřovitými květy, prodávaný každé jaro jako mečík, a je to zakladatelské křížení, ze kterého vzešly tisíce dnes pěstovaných velkokvětých kultivarů mečíku. Existuje jen v kultuře: vyšlechtěn v Belgii v roce 1837 křížením jihoafrických druhů, nemá žádnou vlastní volně rostoucí populaci. Roste z hlízy, ne z pravé cibule, a jediná hlíza vyžene jeden vysoký klas, který se otevírá od spodních květů nahoru po dobu jednoho až dvou týdnů, a poté odumírá do suché hlízy, která se ve většině zahrad musí vyzvednout před prvním silným mrazem. Tento průvodce se věnuje rozvržení výsadby pro dlouhou řezovou sezónu, udržování vratkých, těžkých klasů vzpřímených, problémům s třásněnkami a hnilobou hlíz, které tento druh specificky trápí, a vyzvedávání, dosoušení a skladování hlíz i jejich hlízek přes zimu.

Gentský hybrid bez volné domoviny

Křížení vyšlechtil v roce 1837 H. Bedinghaus, zahradník vévody z Arembergu v Enghienu, a do obchodu jej v roce 1841 uvedl gentský zahradník Louis van Houtte, jehož jméno hybrid dodnes nese. Přívlastek gandavensis pochází z Gandavum, latinského názvu pro Gent. GBIF vede jako přijatý název Gladiolus x gandavensis Van Houtte, se synonymy Gladiolus glandavensis Van Houtte a dvě formy Gladiolus x sulphureus de Graaf. Sám Van Houtte popsal původ jako křížení Gladiolus cardinalis s Gladiolus natalensis (tehdy nazývaným psittacinus), ačkoli jiné prameny uvádějí jako rodiče Gladiolus natalensis a Gladiolus oppositiflorus; oba možní rodiče jsou původní v jižní Africe. Protože jde o hybrid zahradního původu, ne o druh sbíraný ve volné přírodě, samotný záznam Missouri Botanical Garden uvádí jeho přirozený areál prostě jako „zahradní původ“, a starší zahradnické katalogy tuto stejnou linii velkokvětých hybridů někdy vedly pod širším zahradním názvem Gladiolus x hortulanus místo konkrétně gandavensis.

Postupná výsadba pro dlouhou řezovou sezónu

Jediná hlíza vyprodukuje jeden hlavní klas, který zůstává v květu zhruba jeden až dva týdny, takže jediný termín výsadby dá jen krátký nápor květů, ne celou sezónu. Pěstitelé, kteří chtějí řezané květiny po celé měsíce, ne jen týdny, vysazují novou dávku hlíz každé dva týdny, počínaje tím, jakmile se na jaře prohřeje půda, a pokračují do začátku léta, takže pozdější dávky teprve nasazují poupata, zatímco dřívější už dokvétají. Každá dávka potřebuje od výsadby do prvního otevřeného květu zhruba osm až deset týdnů, což znamená, že jarní dávka kvete v polovině léta, zatímco dávka vysazená začátkem léta ještě kvete, když se sezóna přehoupne k podzimu.

Hloubka výsadby, rozestupy a opora

Missouri Botanical Garden doporučuje sázet hlízy do hloubky asi 10 cm a s rozestupem 10 až 15 cm, ve skupinách nejméně pěti až sedmi rostlin místo jednotlivě rozmístěných kusů, pro plnější efekt. RHS udává u velkokvětých hybridů podobnou hloubku, zhruba na výšku tří hlíz naskládaných na sebe, hlouběji u velkých hlíz a mělčeji u malých, a doporučuje slunné, otevřené místo chráněné před silným větrem. Hlubší výsadba dává vyvíjející se hlíze a kořenům lepší ukotvení, ale vysoký, nahoře těžký klas na exponovaném záhonu se přesto může za větru nebo deště převrátit, takže vyšší stonky se obvykle postupně, jak rostou, uvazují k tyčce měkkým poutkem umístěným tak, aby neproniklo do hlízy pod nimi.

Plné slunce a dobře propustná, úrodná půda

Pěstitelské poznámky Missouri Botanical Garden požadují běžnou, středně vlhkou, dobře propustnou půdu na plném slunci, s tolerancí k částečnému odpolednímu stínu; rostlině se nejlépe daří v lehké, na organickou hmotu bohaté, dobře propustné půdě a dobře si vede v písčité hlíně. Udržujte půdu během aktivního růstu rovnoměrně vlhkou, zejména když se tvoří květní klas, protože hlíza stojící v podmáčené, špatně propustné zemi je mnohem náchylnější k hnilobám popsaným níže než ta, která mezi zálivkami prostě proschne.

Třásněnky, škůdce za pruhovanými květy

Třásněnky mečíkové jsou škůdcem, se kterým se pěstitelé tohoto druhu setkávají nejčastěji, a jsou aktivní jak na rostoucí rostlině, tak na skladované hlíze. RHS popisuje první příznaky jako bílé skvrnky na listech a květech, přičemž silnější napadení způsobuje hnědé zbarvení okvětních lístků, poupata, která se řádně neotevřou, a drsné, šedohnědé skvrny na povrchu samotné hlízy. North Carolina State Extension uvádí, že jedna samička může za pět až šest týdnů života naklást 100 až 200 vajíček, že jedna generace se dokončí za dva až čtyři týdny a že za jediný rok může proběhnout devět i více generací, což vysvětluje, proč populace během léta rychle narůstají. Třásněnky přezimují skryté na skladovaných hlízách a RHS uvádí, že se tam mohou dál rozmnožovat, dokud teplota skladu zůstává nad zhruba 10 °C. Omezení nadzemního růstu ještě předtím, než hlíza při vyzvedávání zcela proschne, odstraní část přezimující populace, a North Carolina State Extension popisuje čištění hlíz a jejich namočení do slabého roztoku bělidla, zhruba 20 ml na 3,8 litru vody, po dobu tří hodin, než se usuší a uloží do beden ke skladování.

Hniloba hlíz a další skladovací choroby

Kromě třásněnek uvádí Missouri Botanical Garden jako příležitostné škůdce mšice a sviluše a jako choroby, které se u tohoto hybridu mohou objevit, hnilobu hlíz, mozaikový virus, plíseň šedou a rez. Většina těchto ztrát pramení spíš z toho, jak se s hlízami zacházelo při vyzvedávání a ve skladu, než z čehokoli, co se dělo na záhonu přes léto: jakoukoli hlízu, která vypadá měkce, je odbarvená nebo poškozená, je lepší vyřadit, ne skladovat, protože hniloba se v uzavřené skladovací nádobě šíří z jedné hlízy na sousední. Tam, kde se tyto choroby opakovaně vyskytují, je standardní opatření poprášit očištěné, suché hlízy běžným zahradním fungicidem těsně před uskladněním.

Vyzvedávání, dosoušení a skladování hlíz a hlízek

Obecný postup podle Missouri Botanical Garden je vykopat hlízy poté, co listy zežloutnou a ještě před prvním výraznějším podzimním mrazem, odříznout stonky a listy těsně u hlízy, oddělit drobné hlízky, které se vytvořily u její báze, hlízy i hlízky nechat v jedné vrstvě dosušit, vyřadit vše nemocné nebo poškozené a zbytek přes zimu skladovat v suchém médiu na chladném místě bez mrazu. Missouri Botanical Garden hodnotí druh jako mrazuvzdorný v zónách USDA 5 až 9 a uvádí, že rostliny lze na chráněném místě nechat přes zimu v zemi pod mulčem ze sena, slámy nebo jehličnatých větví, ale dodává, že mnoho pěstitelů hlízy vyzvedává každý podzim bez ohledu na zónu, protože to obvykle dává lepší kvetení příští rok než hlízy ponechané na místě. Drobné hlízky oddělené při vyzvedávání lze následující jaro vypěstovat ve vlastním záhonu; než doroste do hlízy dost velké na kvetení, trvá to zhruba jeden až dva roky.

Toxický pro kočky, psy a koně

ASPCA uvádí mečík jako toxický pro kočky, psy a koně. Toxická látka nebyla identifikována a hlášené klinické příznaky po okusování nebo požití rostliny zahrnují zvýšené slinění, zvracení, slintání, letargii a průjem. ASPCA uvádí, že nejvyšší koncentraci toxické sloučeniny nese hlíza, což dělá skladované nebo čerstvě vykopané hlízy nejrizikovější částí rostliny pro zvědavou kočku nebo psa, mnohem rizikovější než řezané květy ve váze v místnosti.