Sieboldova hosta

Hosta sieboldiana je ta modrá, mateřská rostlina za téměř každou práškově modrou hostou prodávanou pod jmény jako 'Elegans' nebo 'Frances Williams'. Barva není pigment, ale voskový povlak na povrchu každého silného, hluboce vrásčitého listu, a pochopení tohoto faktu je klíčem k úspěšnému pěstování tohoto druhu: stín ho zachovává, silné slunce a vydatný déšť ho odírají. Listy jsou velké, oblé a prošívané jako polštář, dost silné na to, aby lépe než tenká listová hmota jiných host odolávaly okusu slimáky, i když zdaleka ne bezpečně. Téměř bílé květy se na krátkých stoncích otevírají na začátku léta, sotva se zvedají nad trs listů, což zaskočí zahrádkáře čekající vyšší klasy jiných druhů hosty. Dopřejte jí vlhkou, na humus bohatou půdu v polostínu až plném stínu a usadí se do pomalu rostoucího, hustého, architektonického trsu, který snadno přežije záhon, do kterého byla vysazena.

Modrá je vosk, ne pigment

Jinovatkový, modrošedý povrch listu sieboldiany je vrstva epikutikulárního vosku, stejný druh povlaku, jaký vidíme na švestkách a hroznech, ležící nad pletivem listu, které je ve skutečnosti zespoda zelené. Missouri Botanical Garden popisuje listovou plochu jako silnou, vrásčitou a mísovitě prohnutou, přičemž nové listy na jaře často vyrážejí v kouřově modré barvě. Tato vosková vrstva je křehká: horké odpolední slunce ji rozkládá a opakovaný vydatný déšť ji fyzicky splavuje, oba vlivy postupně vybledávají list směrem k obyčejné zelené, jak sezóna postupuje. Trs, který v květnu vypadal stříbřitě modře, může být v srpnu na místě s příliš mnoha světla nebo příliš mnoha zálivkami shora čistě zelený, aniž by s rostlinou bylo cokoli v nepořádku.

'Elegans' a 'Frances Williams' jsou dvě odrůdy zodpovědné za většinu popularity tohoto druhu, obě vyšlechtěné pro extra silné, extra modré listy; 'Frances Williams' navíc přidává nepravidelný zlatozelený okraj a na rozdíl od planého druhu a 'Elegans' je obecně odolná vůči viru X hosty.

Světlo a umístění

Pěstujte ji v polostínu až plném stínu, ideálně v lehkém stínu s trochou jemného ranního slunce, ne v hlubokém, suchém stínu pod hustou korunou. Missouri Botanical Garden uvádí jako standardní doporučení průměrnou, středně vlhkou, dobře propustnou půdu v polostínu až plném stínu, a pěstební poznámky RHS požadují ochranu před studeným, vysušujícím větrem, který může spálit okraje širokých listů i tam, kde samotné světlo problémem není. Záhon na severní nebo východní straně, nebo stinná strana zdi či živého plotu, udrží voskový povlak neporušený déle do sezóny než záhon zasažený odpoledním sluncem.

Půda, zálivka a hnojení

Toto není rostlina, která snáší vysychání. Do jamky při výsadbě zapravte kompost nebo dobře uleželý hnůj, poté udržujte vrstvu mulče nad kořenovou zónou, aby zadržovala vlhkost a mírnila teplotu půdy přes léto. Velký trs sieboldiany se svou širokou listovou korunou čerpá ze stejného kusu půdy víc vody než menší hosta vysazená vedle ní, takže i zavedené výsadby je třeba při suchém období hlídat, ne je nechat, ať se o sebe postarají samy. Přihnojte jednou na začátku jara vyváženým hnojivem s pomalým uvolňováním, jakmile začnou vyrážet nové výhony; trs v přiměřené půdě potřebuje po zbytek roku jen málo dalšího.

Květy na začátku léta

Nálevkovité, téměř bílé květy, občas u báze jemně naznačeně lila, se otevírají od začátku do poloviny léta. Missouri Botanical Garden uvádí, že stvoly se zvedají jen zhruba do výšky trsu listů, takže květy sedí na úrovni listů nebo těsně nad nimi místo aby se nad ně tyčily tak, jak to dělají květy jiných druhů hosty. Zahrádkáři, kteří tento druh pěstují hlavně pro listovou plochu, kvetení často berou jako vedlejší událost; odstřižení odkvetlých stvolů trs zpřehlední, ale pro zdraví rostliny není nutné.

Slimáci a plzáci

Slimáci a plzáci jsou pro tento druh, stejně jako pro celý rod, hlavním škůdcem, ale silné, výrazně texturované listy sieboldiany snášejí lehké okusové poškození lépe než tenké listy druhů, jako je Hosta plantaginea. Tato odolnost je relativní, ne absolutní: nové jarní výhony, ještě měkké před rozvinutím a rostoucí těsně nad vlhkou půdou, zůstávají zranitelné, a špatný rok na slimáky dokáže proděravět i vzrostlé listy. Měděná páska kolem okraje květináče, bariéra z hrubého štěrku nebo drceného vaječného skořápky kolem báze, návnada s fosforečnanem železitým rozhozená u paty rostliny a večerní obchůzka s baterkou během vlhkého období jsou standardní nechemická obrana; sbírání slimáků ručně po setmění funguje právě proto, že tehdy vylézají žrát.

Zvěř, hlísti a virus X hosty

Srnčí a jelení zvěř tuto hostu ochotně okusuje tam, kde má do zahrady přístup, a jedna odhodlaná noční návštěva dokáže trs přes noc ohlodat; oplocení nebo repelenty jsou praktickou reakcí, protože sieboldiana proti okusu nemá žádnou přirozenou obranu. Háďátka listová způsobují hnědé, mezižilkové pruhování, které probíhá mezi žilkami listu a v průběhu sezóny se zhoršuje; léčba neexistuje a napadenou listovou hmotu je třeba odříznout a odstranit, ne kompostovat, protože háďátka přežívají v opadaném listí. Virus X hosty způsobuje skvrnitou, vrásčitou nebo inkoustově rozpitou kresbu a léčba neexistuje ani na něj; napadenou rostlinu je třeba vykopat a zlikvidovat místo ponechání kvůli neobvyklému vzhledu, protože se může přenášet mízou na řezacím nářadí na sousední hosty. 'Frances Williams' je mezi běžnými odrůdami výjimkou, obecně uváděnou jako odolnou vůči tomuto viru.

Dělení na jaře

Zavedené trsy dělte na začátku jara, dřív než se pevně stočené výhony, často nazývané pupeny, rozvinou v plné listy, protože právě tehdy je báze nejlépe vidět a nejsnáze se čistě rozdělí. Celý trs vykopejte a rozdělte na části rytím nebo dvěma zahradními vidlemi opřenými zády k sobě, přičemž na každém dílu ponechte alespoň jeden silný pupen. Protože jde o pomalu rostoucí druh, který dosahuje dospělé velikosti až po několika letech, malý díl vyžaduje trpělivost: v první sezóně nebo dvou počítejte spíš se skromnou rostlinou než s okamžitou kopií mateřského trsu.

Jedovatost pro kočky a psy

ASPCA uvádí hostu jako jedovatou pro kočky, psy i koně, se saponiny jako toxickou látkou; požití obvykle způsobuje zvracení, průjem a apatii spíš než něco život ohrožujícího v malém množství, ale rostlina tak lákavá k okusu stojí za to držet mimo dosah zvědavého psa nebo kočky, kteří žvýkají listy. Mezi slimáky, zvěří a domácími zvířaty je sieboldiana zkrátka rostlina, kterou chce žrát spousta zvířat, a umístění s ohledem na to ušetří jak listy, tak návštěvu u veterináře.