Vrbina penízková

Plochý koberec drobných, kulatých, mincím podobných listů uspořádaných vstřícně podél plazivých stonků, zakořeňujících do půdy téměř v každém kloubu, s miskovitými žlutými květy otevírajícími se jednotlivě v paždí listů přes léto, to je Lysimachia nummularia. GBIF eviduje přijaté jméno jako Lysimachia nummularia L., z čeledi prvosenkovitých Primulaceae, a prodává se pod českým jménem vrbina penízková. Většina rostlin koupených v zahradnictví je zlatolistá odrůda 'Aurea' spíš než obyčejný zelený planý druh, vybíraná pro to, jak její listová hmota rozjasní záhon, závěsný košík nebo okraj jezírka. Planý druh je z obou tou houževnatější, rychleji rostoucí formou, a na nesprávném místě se obě šíří mnohem ochotněji, než zahradník obvykle čeká.

Plazivý koberec, který zakořeňuje v každém listu

NC State Extension eviduje tento druh jako původem z Evropy a mírného pásu Asie, a vlastní údaj POWO o areálu to zužuje na Evropu, jihozápadní Sibiř a severozápadní Turecko. V zemi vytváří olistěný koberec vysoký jen 5 až 10 cm, ale Missouri Botanical Garden i NC State Extension obě zaznamenávají, že se z jediné výsadby rozšíří na 30 až 60 cm i víc, protože poléhavé stonky zakořeňují všude tam, kde se listový uzel dotkne vlhké půdy. Právě tento zvyk ji dělá užitečnou jako půdopokryv pod vyššími rostlinami, v závěsném košíku, kde stonky splývají přes okraj, nebo vsazenou mezi dlažbu, kde zakořeněný uzel dokáže znovu nastartovat koberec v nové škvíře. Je to týž zvyk, který z ohraničené výsadby udělá nechtěnou kolonii, jakmile stonek unikne přes okraj záhonu.

Výběr mezi planým druhem a odrůdou 'Aurea'

Planý druh nese obyčejné zelené listy a je ze dvou forem tou bujnější. 'Aurea', zlatá vrbina penízková, si drží malé, oblé, zlatožluté listy a RHS ji hodnotí jako o něco méně mrazuvzdornou než planý druh, H5 proti H6, mrazuvzdorná zhruba do -15 °C místo -20 °C. Obě kvetou stejným způsobem, jednotlivými, krátce stopkatými, miskovitými žlutými květy v paždí listů od pozdního jara do léta. Kompromis u 'Aurea' je barva za bujnost: Missouri Botanical Garden uvádí, že žlutolisté odrůdy mají nejlepší barvu na plném slunci, zatímco obyčejný zelený planý druh snáší víc stínu a obecně se šíří rychleji, což se hodí vědět předtím, než kteroukoli z nich vysadíte tam, kde má zůstat na místě.

Světlo: plné slunce pro zlatou barvu, polostín v horkých létech

RHS uvádí tento druh jako vhodný pro plné slunce nebo polostín, snášející polohy orientované na jih, západ i východ, ať už na otevřeném, nebo chráněném místě. Konkrétně pro 'Aurea' je Missouri Botanical Garden přesnější: rostliny mají nejlepší barvu na plném slunci, ale v teplém podnebí se vyplatí dopřát trochu odpoledního stínu, protože intenzivní poledne slunce na mělce kořenící listové hmotě dokáže tenké zlaté listy spálit rychleji, než by to udělalo obyčejnému zelenému druhu. Výsadba, která se ocitla v hlubším stínu, poroste a bude dál pokrývat zem dál, ale listy budou blednout ze zlaté směrem k zelené, což je nejčastější důvod, proč zahrádkář po sezóně nebo dvou zjistí, že jeho 'Aurea' vypadá zklamáním obyčejně.

Voda a půda: od vlhkého záhonu po okraj jezírka

Missouri Botanical Garden hodnotí nároky na vodu jako střední až vysoké, ve vlhké, na humus bohaté, dobře propustné půdě, a NC State Extension zaznamenává tento druh rostoucí přímo ve vlhkých loukách, na výronech vody, v mokřadech a na březích potoků a jezírek. Snáší také mělkou stojatou vodu, proto se objevuje jako mokřadní nebo dokonce akvarijní rostlina. RHS ji uvádí jako snášející jíl, hlínu, písek nebo vápenec s kyselým, neutrálním i zásaditým pH, takže omezujícím faktorem je spíš vlhkost než druh půdy: záhon, který mezi zálivkami vysychá, ji zpomalí a ztlumí barvu listů, zatímco trvale promáčená nádoba bez jakékoli drenáže jí vyhovuje líp než většině trvalek.

Sestřižení otrhaného koberce a jeho udržení v mezích

Protože celá rostlina je vysoká jen pár centimetrů, obnova je jednoduchá: tvrdé sestřižení porostu na jaře odstraní loňský rozcuchaný, místy uprostřed holý růst a během pár týdnů vynutí nárůst čerstvých, hustě uspořádaných nových listů. Stejný řez funguje i na závěsném koši, který přes zimu prořídl a natáhl se. Udržet ji v mezích je těžší úkol. Fyzická hranice, dlážděná cestička, sečený pás nebo zapuštěný lem pár centimetrů pod úrovní půdy zastaví postupující stonky spolehlivěji než trhání, protože jakýkoli uzel ponechaný zakořeněný na místě odtud šíření znovu nastartuje; stonek nepozorovaně přeplazivší se přes okraj záhonu k trávníku nebo sousednímu záhonu je nejčastější způsob, jak se z ohraničené výsadby stane šířící se porost.

Množení dělením a řízky

NC State Extension doporučuje dělení jako hlavní způsob množení, a je to jeden z nejshovívavějších postupů vůbec: jakákoli zakořeněná část vyzvednutá s několika uzly se sama uchytí. RHS zvlášť uvádí, že 'Aurea' se množí stonkovými řízky odebranými na jaře, které ochotně zakoření ve vlhké půdě nebo dokonce ve sklenici vody vzhledem k toleranci rostliny k mokrým podmínkám; planý druh lze také vypěstovat ze semene, ale pojmenované odrůdy jako 'Aurea' je třeba dělit nebo množit řízky, aby zůstaly pravé, protože semenáčky spolehlivě neudrží zlatou barvu listů.

Rez, slimáci a pověst invazní rostliny ve vlhkých stanovištích

NC State Extension jmenuje rez a skvrnitost listů jako hlavní chorobné problémy, oba drobné a obvykle jen kosmetické, ne smrtelné pro rostlinu, a Missouri Botanical Garden podobně neuvádí žádné vážné problémy se škůdci ani chorobami. Nízký, vlhký koberec je oblíbeným úkrytem pro slimáky, takže porost, který ve stinném, vlhkém koutě vypadá nevysvětlitelně okousaný, stojí za kontrolu po setmění spíš než za podezření na chorobu. Větší starost je ekologická: Missouri Botanical Garden i NC State Extension obě popisují tento druh jako zdomácnělý a invazní nebo ekologickou hrozbu v částech Spojených států a Kanady, který unikl z pěstování do vlhkých luk, záplavových oblastí, břehů potoků a okrajů jezírek, kde jeho husté koberce vytlačují původní rostliny; kvůli tomu několik států jeho prodej omezuje nebo zakazuje. Kdokoli zahradničí poblíž jezírka, potoka nebo mokřadu, by si měl před výsadbou ověřit místní předpisy a vyhnout se výsadbě nad proudem přírodních vodních toků, kde by unikající stonky mohly samy zakořenit a šířit se.