Mammillaria spinosissima

Mammillaria spinosissima je malý, hustě otrněný kaktus z hor centrálního Mexika, obvykle pěstovaný jako jediný válcovitý stonek, který s věkem tloustne, než kolem báze začne vyhánět odnože. Druhové jméno, spinosissima, znamená zhruba „nejtrnitější", což celkem přesně popisuje tuhé červenohnědé nebo bílé trny pokrývající celou rostlinu a dávající jí přezdívku trnitý polštářový kaktus. Spolehlivě kvete na jaře, ale jen po řádném chladném, suchém zimním klidu: bez něj zůstane zdravě vyhlížející rostlina, která nikdy nevytvoří svůj věnec karmínově růžových květů. Ve školkách vyšlechtěná forma 'Un Pico', nesoucí na každé areole jediný trn místo hustého trsu, se pěstuje stejným způsobem a je verzí nejvíc rozšířenou mimo specializované sbírky.

Původ a stanoviště

Plants of the World Online od Kew uvádí jako přirozený areál Mammillaria spinosissima Mexiko, od Durangu na jih po Morelos a Guerrero, kde roste v poušti a suchém křovinatém porostu. Tento areál pokrývá pás suché, kamenité, vysoko položené krajiny s horkými léty, mírnými, ale opravdu chladnými zimami a srážkami soustředěnými do krátkého letního období. Rostlině v květináči se nejlépe daří, když její rok kopíruje tento vzorec: dost teplý a vlhký na to, aby rostla přes jaro a léto, pak studený a naprosto suchý přes zimní měsíce, místo aby byla celý rok udržovaná v ustáleném, vlažném, rovnoměrně vlhkém stavu.

Světlo a umístění

RHS hodnotí tento druh jako vhodný pro plné slunce, a rostlina pěstovaná venku nebo ve skleníku se silným, přímým světlem zůstává kompaktní, s hustými řadami areol a dobře zbarvenými trny. V interiéru je správným místem nejjasnější parapet orientovaný na jih, jaký máte k dispozici; rostlina držená v prosvětleném nebo částečném světle pod skleněnou střechou stále dobře roste, ale má tendenci se natahovat a mírně blednout ve srovnání s rostlinou na otevřeném slunci. Ať už stojí kdekoli, otáčejte květináč každých pár týdnů, aby růst zůstal rovnoměrný ze všech stran, místo aby se silně naklonil ke sklu.

Půda a přesazování

Sázejte ji do standardního kaktusového substrátu nebo do směsi hlíny či písku, pokud dobře propouští vodu; těžký substrát zadržující vlhkost je nejrychlejší způsob, jak nechat shnít kořeny rostliny stavěné pro sutě a suché křoviny. Mělký, neglazovaný terakotový květináč jen o málo větší než kořenový bal této rostlině vyhovuje víc než hluboký, předimenzovaný, protože přebytečný objem substrátu ve velkém květináči po každé zálivce prostě zůstává vlhký déle. Přesazujte na jaře, přesně když se obnovuje růst, a starý substrát z kořenů spíš vykartáčujte, než abyste ho z nich strhávali.

Zálivka v průběhu ročních období

Zalévejte mírně, dokud rostlina aktivně roste, mezi zálivkami nechte substrát úplně proschnout, a ve stejném období hnojte každé dva až tři týdny zředěným vyváženým tekutým hnojivem. Jak se na podzim krátí dny, postupně omezujte zálivku i hnojení a přes zimu udržujte substrát téměř suchý: nanejvýš lehké orosení, a to jen pokud stonek začne viditelně vypadat splasklý. Zalévání podle pevného týdenního rozvrhu bez ohledu na roční období je jednoznačně nejčastější způsob, jak se tento druh zahubí, protože mokrý kořenový bal v kombinaci se studeným zimním vzduchem způsobí hnilobu báze stonku během pár týdnů.

Zimní klid, díky kterému vzniká věnec květů

Květy mammillarií se tvoří ve věnci poblíž vrcholu stonku a u tohoto druhu se ten věnec drobných, nálevkovitých, karmínově růžových květů spolehlivě objevuje jen po chladné, suché dormanci předchozí zimy. RHS uděluje tomuto druhu mrazuvzdornost H2, což znamená, že snese minimum kolem 1 až 5 stupňů Celsia, ale ne skutečný mráz, takže cílem je jasné místo, které přes zimu zůstává chladné, ne teplé, a ne vytápěná místnost. Rostlina přezimovaná na teplém parapetu s příležitostnou zálivkou obvykle přežije, ale má tendenci na jaře kvetení vynechat, nebo vytvořit jen několik roztroušených květů místo plného věnce, kvůli kterému sběratelé tento rod pěstují.

Množení odnožemi

Jakmile stonek dosáhne několika let věku, kolem jeho báze se tvoří drobné odnože, někdy přezdívané mláďata, a jsou nejsnazším způsobem, jak vypěstovat nové rostliny. Odnož odkruťte nebo odřízněte, jakmile má vlastní slabý náznak kořenů nebo alespoň pevnou, zaschlou základnu, na dva až tři dny ji nechte stranou na suchém, zastíněném místě, aby řezná plocha zaschla, a pak ji zatlačte na povrch hrubozrnného, sotva vlhkého substrátu, aniž byste tělo odnože zahrabávali. RHS uvádí jako způsob množení i výsev semen při 19 až 24 stupních Celsia začátkem jara, ale semenáčům trvá roky, než dosáhnou kvetoucí velikosti, takže odnože jsou rychlejší cestou k rostlině, která zakvete brzy po zakořenění.

Forma 'Un Pico'

Mammillaria spinosissima 'Un Pico', kterou RHS uvádí jako pojmenovanou kultivar tohoto druhu, se od planého typu liší v jedné jasné věci: každá areola nese jediný trn místo hustého trsu centrálních a radiálních trnů typického pro tento druh. Výsledkem je čistší, geometričtěji vyhlížející stonek, kde vizuální práci odvádějí spíš samotné hrbolky (tuberkuly) než trny. Pěstuje se, přesazuje, zalévá a přes zimu odpočívá přesně stejně jako druh sám; jediný skutečný rozdíl je kosmetický a stále potřebuje stejnou chladnou, suchou zimu, aby na jaře vytvořila svůj věnec květů.

Puklice a bezpečnost pro domácí zvířata

RHS uvádí červce jako hlavního škůdce, na kterého si u tohoto druhu dát pozor, obvykle schované v úzkých mezerách mezi hrbolky poblíž vrcholu, kde se projevují jako drobné chomáčky bílého, voskovitého povlaku. Vatová tyčinka namočená v denaturovaném lihu odstraní malé kolonie přímo; při silnějším napadení pomůže izolace rostliny a opakované ošetřování po několik týdnů, aby se škůdce nešířil na sousední kaktusy. Mammillaria spinosissima se v současnosti nevyskytuje v databázi jedovatých a nejedovatých rostlin ASPCA, takže pro tento konkrétní druh není k dispozici žádné určení jedovatosti pro kočky, psy ani koně.