Poledník srdčitý

Prodává se skoro všude jako Aptenia cordifolia, ale tato rychlá, kobercovitá sukulentní rostlina je dnes klasifikována jako Mesembryanthemum cordifolium, a oba názvy míří na stejnou rostlinu: poléhavé výhonky lemované drobnými, lesklými, srdčitými listy, které zakoření všude, kde se dotknou půdy, a od jara do léta je korunují výrazně purpurové až fialověrůžové sedmikráskovité květy, které se otevírají jen na slunci. Dopřejte jí plné slunce, štěrkovitý substrát, který rychle odvádí vodu, a zalévejte až po vyschnutí půdy, a jedna počáteční rostlina se během jedné sezóny přelije přes okraj květináče nebo se stkane v souvislou půdopokryvnou vrstvu. Jedinou věcí, kterou neodpustí, je studená, mokrá půda přes zimu, která nechá masité stonky shnít od báze dávno předtím, než jim uškodí samotný mráz.

Milovnice slunce z Jižní Afriky, překlasifikovaná z Aptenia zpět na Mesembryanthemum

GBIF Backbone Taxonomy uvádí jako uznávaný název Mesembryanthemum cordifolium L.f., se synonymem Aptenia cordifolia (L.fil.) Schwantes, vedle starších jmen jako Litocarpus cordifolius a Mesembryanthemum tetrasepalum. V praxi skoro každý zahradnický štítek, sáček semen a zahradnická kniha stále používá jméno Aptenia, takže lze očekávat, že se oba názvy budou objevovat vedle sebe ještě řadu let; označují identickou rostlinu. Plants of the World Online (Kew) uvádí jako přirozený areál provincii Eastern Cape až po KwaZulu-Natal v Jihoafrické republice, kde roste jako nízký, rozprostřený sukulent na narušené, sluncem vyprahlé půdě, blízko podmínkám, díky kterým se jí daří na horkém balkoně nebo suchém svahu skoro kdekoli jinde.

Čistě zelený druh, nebo panašovaná forma

Čistý druh nese drobné, masité, srdčité listy v čisté lesklé zelené barvě na poléhavých výhoncích. ‚Variegata‘, forma nejčastěji prodávaná v zahradnických centrech, nese stejný srdčitý list lemovaný krémově bílou barvou, se zelenou omezenou na střed; kontrast je nejvýraznější na výhoncích, které dostávají nejvíc přímého slunce, a výhon vytlačený do stínu se často vrací zelenější a méně panašovaný. Obě formy kvetou stejně a potřebují stejnou péči, takže výběr záleží na tom, zda se na dané místo hodí souvislý tmavě zelený koberec, nebo dvoubarevné listy.

Světlo a umístění

Venku je to rostlina na plné slunce, nejlépe se jí daří na svahu, okraji skalky nebo vrcholu zídky orientovaném na východ nebo jih s trochou úkrytu před nejstudenějším větrem, poloha, kterou RHS doporučuje vzhledem k jejímu hodnocení odolnosti H2. V interiéru nebo ve skleníku chce nejsvětlejší dostupné okno, ideálně s pár hodinami přímého slunce; v jasném, filtrovaném světle místo ostrého poledního slunce sice dál roste, ale méně kvete, a panašovaná forma ztrácí část krémového lemu. Příliš málo světla se projeví protaženými, tenkými výhonky s bledými, daleko od sebe rostoucími listy místo hustého, polštářovitého koberce, který rostlina tvoří na silném slunci.

Zálivka a odolnost vůči suchu

Zalévejte až poté, co svrchní vrstva substrátu vyschne, pak ji důkladně promočte a nechte plně odtéct; zakořeněné rostliny v půdě ve většině klimatických podmínek potřebují jen málo přídavné vody nad rámec dešťů. University of Florida IFAS Extension hodnotí její odolnost vůči suchu jako vysokou a snášenlivost k zasolení jako dobrou, což vysvětluje, proč se tak často objevuje v přímořských zahradách a skalkách, které dostávají jen příležitostnou zálivku. Stejné doporučení extension je stejně jednoznačné ohledně opačné chyby: přelévání způsobuje kořenovou hnilobu, následovanou špatným růstem, žloutnutím (chlorózou) a nakonec úhynem rostliny, takže v případě pochybností počkejte s další zálivkou ještě pár dní, zvlášť v nádobě bez velkorysých odtokových otvorů.

Půda, přesazování a hnojení

Nejlépe jí vyhovuje písčitý nebo hlinitý substrát, který po zálivce odteče během pár vteřin; funguje dobře jak standardní substrát pro kaktusy a sukulenty, tak běžný substrát obohacený o perlit nebo hrubý písek navíc. Bez potíží snáší kyselou až mírně zásaditou půdu, takže mnohem častěji je limitujícím faktorem odvodnění než pH. Protože se rozrůstá do stran místo hlubokého kořenění, širší, mělký květináč nebo závěsný koš využije její vzrůst lépe než vysoký. Hnojte lehce dvakrát až třikrát přes jaro a léto tekutým hnojivem s nízkým obsahem dusíku, pak přestaňte; silné hnojení vynutí měkký výhon, který méně kvete a snáze hnije.

Přezimování: citlivost na mráz a snadné řízkování

RHS hodnotí druh stupněm H2, mrazuvzdorný jen do zhruba 1 až 5 °C, takže všude tam, kde zimy klesají pod tuto hranici, potřebuje před prvním mrazem pod sklo nebo do interiéru; jediný tuhý mráz zčerná a zhroutí stonky. Tam, kde roste venku celoročně, podle téhož průvodce IFAS Extension v zónách USDA 10a až 11b, nepotřebuje na zimu žádnou ochranu. V chladnějších zahradách je nejjednodušší strategií nesnažit se protáhnout celý koberec přes zimu, ale koncem léta odebrat dávku řízků, zakořenit je v interiéru na světlém parapetu a další jaro začít znovu s čerstvými, vitálními rostlinami místo otrhaného přeživšího exempláře.

Množení stonkovými řízky

Téměř jakýkoli úsek stonku zakoření sám od sebe všude tam, kde se listový uzel dotkne vlhké, dobře odvodněné půdy, a přesně tak se tato rostlina tak rychle šíří po otevřené ploše. Řízek dlouhý 5 až 7 cm, se spodními listy odstraněnými a řezem ponechaným den zaschnout před zasazením do štěrkovitého substrátu, obvykle vytvoří kořeny během jednoho až dvou týdnů, pokud je udržován mírně vlhký. Několik řízků zasazených společně naplní závěsný koš mnohem rychleji než čekání, až se jedna rostlina rozvětví, a je to nejsnazší způsob, jak přenést oblíbený panašovaný výhonek přes zimu v interiéru.

Časté chyby, invazní šíření a bezpečnost pro domácí zvířata

Nejčastějším selháním není choroba, ale odvodnění: plná podmiska ponechaná pod květináčem nebo těžká půda, která zůstane mokrá během studeného období, nechá stonky shnít od báze mnohem častěji než jakýkoli škůdce. Tam, kde klima umožňuje celoroční přežití venku, včetně částí pobřežní Kalifornie a Středomoří, vyhozené řízky a úlomky stonků snadno zakoření v narušené půdě, takže odpadní ořezy z těchto oblastí je lepší kompostovat, ne přehazovat přes plot do volné přírody. Co se týče bezpečnosti pro domácí zvířata, ani Aptenia cordifolia, ani Mesembryanthemum cordifolium nemá vlastní záznam v databázi ASPCA jedovatých a nejedovatých rostlin; záznam ASPCA někdy citovaný pro „ice plant“ ve skutečnosti pojmenovává jiný rod, Lampranthus, takže tento záznam berte jako nesouvisející s tímto druhem, ne jako záruku bezpečnosti.