Morušovník černý

Morušovník černý, Morus nigra, je moruše, kterou zahradníci sázejí kvůli plodům, ne kvůli stínu: tmavě purpurově červená až téměř černá bobule, dlouhá až 2 cm, se sladkou, nakyslou chutí bližší kvalitní ostružině než nevýrazným bílým moruším prodávaným jako okrasné uliční stromy. Rozjíždí se pomalu. Strom v plné velikosti může nést první úrodu až po zhruba osmi letech, poté ale plodí po celé generace; některé exempláře ve starých anglických zahradách jsou zdokumentované jako přes sto let staré. Kupujte ho na trvalé místo: dospělý morušovník černý dosahuje 8 až 12 metrů výšky a přibližně stejné šířky, se sukovitým, často nakloněným kmenem, který vypadá starobyle už v mládí.

Původ a jak ho odlišit od morušovníku bílého

Morus nigra pochází ze západního a jihozápadního Íránu, ale byl tak dlouho rozšiřován a vysazován po celém Středomoří, na Blízkém východě i ve střední Asii, že dnes lze jeho planý areál jen těžko oddělit od zdomácnělých populací. Často se zaměňuje s Morus alba, morušovníkem bílým pěstovaným jako krmivo pro bource morušového: alba má hladší, lesklejší listy a plody dozrávající do bledě růžové, bílé nebo světle fialové barvy, zatímco nigra má drsnější, výrazněji žilkované srdčité listy dlouhé asi 12 cm a plody, které při plné zralosti přejdou z červené až do téměř černé. Pokud poblíž stojící uliční strom shazuje bledé, nevýrazné bobule, které na chodníku skoro nezanechávají skvrny, jde téměř jistě o alba, ne o nigra.

Výběr stromu: plná velikost, na kmínku, nebo zakrslý

Semenáč nebo roubovaný morušovník černý v plné velikosti nakonec ovládne trávník nebo roh sadu, takže ho sázejte jen tam, kde budoucích 8 až 12 metrů výšky a šířky nebude tísnit budovu ani přesahovat na sousední zahradu. V menších zahradách hledejte polovysokokmen vedený na čistém kmeni, nebo skutečně zakrslý kultivar vyšlechtěný k časnému plození a kompaktnímu vzrůstu, přičemž některé v nádobě dosahují jen kolem 1,5 metru, místo abyste spoléhali, že se obyčejný semenáček bude chovat stejně skromně. Vedení na zdi do vějíře je tradičním řešením v chladnějším podnebí: využívá odražené teplo od jižní nebo západní zdi a udržuje výslednou velikost zvladatelnou běžným řezem.

Výsadba: stanoviště, půda a rozestupy

Dopřejte stromu slunné, chráněné místo; moruše nemají rády studený, vysušující vítr, a vyhovuje jim poloha na jih, západ nebo východ s alespoň částečným krytím. Tento druh snáší vápenitou, jílovitou, hlinitou i písčitou půdu a roste v kyselé, neutrální i zásadité zemině, nejlépe se mu ale daří v hluboké, vlhkost udržující, ale přesto dobře propustné půdě, protože podmáčené kořeny patří k mála věcem, které ho spolehlivě zbrzdí. Chudou půdu při výsadbě obohaťte zahradním kompostem nebo dobře prohnilým hnojem, mladý strom pevně přivažte ke kůlu, protože koruna zachytává vítr dřív, než se kořeny stihnou ukotvit, a sazenice s holými kořeny nebo v kontejneru vysazujte kdykoli od podzimu do jara. V nádobě použijte květináč o průměru a hloubce alespoň 50 cm naplněný rašelinu neobsahujícím substrátem na zemní bázi a počítejte s přesazováním každé dva až tři roky, dokud strom nepřeroste to, co ještě zvládnete zvednout.

Zalévání a hnojení

Nově vysazenou moruši zalévejte pravidelně po první dva až tři vegetační sezony, od jara do podzimu, dokud si kořenový systém nenajde cestu do okolní půdy. Jakmile morušovník černý v zemi zakotví, stane se skutečně soběstačným a potřebuje přídavnou zálivku jen při dlouhotrvajícím suchu nebo na velmi propustné půdě; strom mulčovaný každé jaro kompostem nebo hnojem téměř vůbec nepotřebuje přihnojovat. Výjimkou jsou stromy v nádobách: substrát udržujte během vegetačního období trvale vlhký, zalévejte brzy ráno nebo večer pokud možno dešťovou vodou a jednou za dva týdny přihnojujte vyváženým nebo draslíkem bohatým tekutým hnojivem, případně jednou brzy zjara aplikujte granulované hnojivo.

Řez bez problémů s krvácením mízy

Dřevo moruše silně krvácí, pokud se řeže v době, kdy proudí míza, což vylučuje řez na jaře nebo v létě. Konstrukční zásahy provádějte pouze v době vegetačního klidu stromu, od podzimního opadu listí do poloviny zimy, a řezné rány pak čistě zajizví místo toho, aby týdny prosakovaly. U mladého keřovitého tvaru zakraťte hlavní kmínek na zhruba 70 až 90 cm, čímž určíte výšku větvení; stromky na kmínku potřebují před vytvořením koruny vyšší čistý kmen. Vějířovitě vedená stěnová forma je jedinou výjimkou z pravidla řezu jen v zimě: postranní výhony aktuální sezony koncem léta zkraťte na tři až čtyři listy, aby zůstala kostra plochá a podpořily se plodné výhonky, přičemž tvrdé konstrukční řezy nechte jako obvykle na dobu vegetačního klidu.

Sklizeň: dlouhé čekání a barvící plody

Trpělivost je tu skutečnou dovedností. Semenáč nebo strom na kmínku začíná plodit pomalu, často až po zhruba osmi letech, i když roubované a zakrslé kultivary mohou sklízet za polovinu té doby, u nejkompaktnějších výběrů v nádobě už první rok. Jakmile plodnost začne, plody dozrávají nerovnoměrně od srpna do září místo najednou, takže jeden strom produkuje po několik týdnů. Bobule se při dotyku pomačkají a barví, a proto se tradičně sklízejí tak, že se pod korunu rozprostře plachta a větvemi se zatřese, čímž spadne jen plně zralé ovoce. Z tohoto důvodu, a protože spadané plody zanechávají na kameni a dlažbě sytě fialové skvrny, umístěte strom pokud možno mimo dosah terasy, cestičky nebo zaparkovaného auta.

Množení dřevitými řízky

Morušovník černý snadno zakořeňuje z dřevitých řízků, takzvaných trunčonů, pokud jsou nařezané dlouhé a silné, odebraných z bujného letošního přírůstku mezi polovinou podzimu a koncem zimy. Zakořeňujte je v rašelinu neobsahujícím substrátu pro řízky, nebo je jednoduše zapíchněte do venkovní množárenské rýhy a nechte je jednu sezonu bez zásahu. Jde o vděčnou metodu a standardní způsob množení pojmenovaných kultivarů beze změny odrůdových vlastností, ale pamatujte, že strom z řízku čeká na plody stejných osm let jako strom ze semene; hodiny vlastní dospělosti stromu nelze žádnou zkratkou obejít.

Škůdci, choroby a bezpečnost pro domácí zvířata

Zavedené morušovníky černé jsou obecně zdravé a většinu tlaku škůdců snesou bez potíží; hlavním konkurentem o úrodu jsou ptáci, i když dospělý strom obvykle vyprodukuje víc než dost plodů na rozdělení. Opakující se problémy jsou plísňového původu: skvrnitost listů moruše v deštivých sezonách způsobuje skvrnitost a opad listí, korálová skvrnitost vyvolává oranžové pustuly a odumírání na poškozeném nebo oslabeném dřevě a padlí může v tichém, vlhkém létě pokrýt listy, přičemž žádný z těchto problémů obvykle není natolik vážný, aby ohrozil zavedený strom. Pro domácnosti s domácími zvířaty patří moruše mezi bezpečnější ovocné stromy: ASPCA řadí moruši (rod Morus) mezi rostliny netoxické pro psy, kočky i koně, takže spadané plody a listí nejsou zdrojem otravy tak, jako tomu bývá u pecek peckovic.