Šťavel trojúhelníkovitý

Sytě vínově fialové, trojúhelníkovité lístky, které se za soumraku zavřou a s ranním světlem znovu otevřou, jsou to první, čeho si na fialovém jeteli štěstí většina lidí všimne. Tento pohyb skládání se nazývá nyktinastie, je zcela běžný a probíhá denně, není to známka stresu. Rostlina roste z malé šupinaté hlízy, ne z opravdového kořenového systému, a to je také důvod, proč občas úplně odumře nad zemí a v květináči vypadá opuštěně, než o pár týdnů později sama znovu obraží. Pochopit tento cyklus, místo abyste proti němu bojovali, je většinou vše, co je potřeba k tomu, aby tato rostlina zůstala zdravá.

Fialový jetel štěstí, nebo jetel? Jak poznat Oxalis triangularis

Navzdory lidovým jménům falešný jetel a fialový jetel štěstí nemá tato rostlina se skutečným jetelem z rodu Trifolium nic společného. Její tři lístky jsou trojúhelníkovité s ostrým hrotem místo zaobleného tvaru jetele a v noci, v hlubokém stínu nebo když je rostlina ve stresu z horka či sucha, se skládají podél centrální žilky, aby se s návratem světla znovu otevřely. Drobné nálevkovité květy, bledě růžové až bílé, vyrůstají na tenkých bezlistých stoncích v přibližně stejné výšce jako listoví. Rostliny prodávané pod starším jménem Oxalis regnellii i bledě zelené kultivary někdy označené jako Oxalis triangularis subsp. papilionacea jsou podle současné taxonomie stejný druh; přijaté vědecké jméno je Oxalis triangularis A.St.-Hil.

Původ a přirozené stanoviště

Druh pochází z Jižní Ameriky, s doloženým areálem sahajícím od Peru přes Brazílii až po severní Argentinu, podle Plants of the World Online (Kew). Ve volné přírodě roste jako hlíznatý geofyt v sezónně suchém tropickém prostředí, ukládá energii do podzemní hlízy během období sucha a po návratu dešťů vyhání nové listoví. Právě tento cyklus růstu a odpočinku z jejího přirozeného klimatu se v kultuře projevuje jako dormance rostliny.

Světlo a umístění

Místo s jasným nepřímým světlem a hodinou až dvěma přímého ranního nebo večerního slunce dává nejsytější barvu listů a nejvíc květů; North Carolina State Extension ji uvádí jako vhodnou od plného slunce po polostín. Příliš málo světla rostlinu nezabije, ale lístky zůstávají složené po větší část dne a nový přírůstek má matnější, zelenější fialovou barvu. Dobře funguje jak parapet okna orientovaného na východ nebo západ uvnitř, tak chráněná veranda venku v mírném klimatu.

Zálivka

Zalévejte, když horní 2,5 cm substrátu proschne, a pak nechte vodu úplně odtéct, místo aby stála v podmisce. Hlíza v trvale vlhké půdě rychle hnije, což je jednoznačně nejčastější způsob, jak tuto rostlinu ztratit. Během aktivního růstu to obvykle znamená zálivku každý týden až deset dní; jakmile listoví začne odumírat kvůli dormanci, zálivku prudce omezte a nechte substrát téměř proschnout, dokud se neobjeví nové listy.

Půda a přesazování

Vyhovuje jí standardní hlinitý substrát s dobrou drenáží, a RHS poznamenává, že druh bez potíží snáší kyselou, neutrální i zásaditou půdu, takže na přesném pH záleží mnohem méně než na odvodnění. Přesazujte pouze tehdy, když trs hlíz zcela zaplní nádobu, ideálně hned po dormanci, když se objevují nové výhony, a to do květináče jen o málo většího než ten předchozí; předimenzované nádoby udržují kolem hlíz nadbytečnou vlhkost.

Klidové období dormance

Počítejte s tím, že jednou nebo dvakrát ročně listoví po dobu několika týdnů zežloutne a spadne, nejčastěji kvůli letnímu horku, období sucha nebo prostě zkracujícímu se dni na podzim. To není odumírání, je to vstup hlízy do jejího přirozeného klidového období. Přestaňte zalévat, jen občas lehce pokropte povrch substrátu, přesuňte květináč na chladnější místo mimo přímé světlo a odolejte pokušení ji přesadit nebo vyhodit. Nové listy obvykle samy vyraší během čtyř až osmi týdnů; jakmile růst opět začne, obnovte běžnou zálivku a vraťte květináč na světlejší místo.

Množení dělením hlíz

Nejjednodušší metodou je dělení: rostlinu během dormance nebo přesně v okamžiku, kdy začíná nový růst, vyklopte z květináče a shluk hlíz se jemným tahem obvykle rozdělí na několik menších šupinatých hlíz. Každý kousek s neporušeným vegetačním bodem lze samostatně zasadit do čerstvého, dobře odvodněného substrátu a udržovat jen mírně vlhký, dokud se neobjeví listy. RHS uvádí i množení semenem, dělení je ale rychlejší a zachovává barvu listů shodnou s mateřskou rostlinou.

Škůdci, choroby a časté chyby

North Carolina State Extension neuvádí u tohoto druhu v interiéru žádné vážné problémy s hmyzem ani chorobami, i když u venkovních výsadeb se může objevit rez šťavelová, houbové onemocnění projevující se drobnými oranžovými puchýřky na spodní straně listů, které je třeba odstřihnout a zlikvidovat, ne kompostovat. Slimáci a plzáci okusují venkovní listoví. Srnčí zvěř a králíci se rostlině zpravidla vyhýbají. Nejčastější chybou je považovat dormantní, bezlistý květináč za mrtvou rostlinu a vyhodit ji, hned následovanou trvale vlhkou půdou, což je nejrychlejší způsob, jak hlízu uhnít dřív, než vůbec dostane šanci řádně přejít do dormance.

Jedovatost a bezpečnost pro domácí zvířata

Každá část rostliny obsahuje rozpustné šťavelany vápenaté a ASPCA uvádí druhy rodu Oxalis, včetně fialového jetele štěstí, jako jedovaté pro kočky, psy i koně. Požití obvykle způsobuje slinění, podráždění dutiny ústní a zvracení; ASPCA poznamenává, že poškození ledvin je u koček a psů možné, ale vzácné, a že koně spásající větší množství jsou více ohroženi kolikou a nerovnováhou vápníku. Udržujte květináč mimo dosah zvířat, která okusují pokojové rostliny, a při zvědavém ochutnání raději zavolejte veterináře nebo linku ASPCA Animal Poison Control, než abyste panikařili.