Šťavel Dillenův

Pokud se na vašem trávníku, ve vyvýšeném záhonu nebo v květináči koupené pokojové rostliny nezvaně objevila nízká, jetelovitá rostlina se srdčitými lístky a drobnými žlutými květy, díváte se téměř jistě na Oxalis dillenii, běžně nazývaný šťavel Dillenův. Nejde o zavlečený druh, ale o rostlinu původní v Severní Americe, a chová se míň jako okrasná zahradní rostlina a víc jako vytrvalý, samovysévající se trvalka, která se šíří krátkými oddenky u báze každé lodyhy. Ať už ji chcete odstranit, nebo naopak nechat porost záměrně růst, reaguje na stejnou hrstku podmínek popsaných níže.

Jak odlišit šťavel Dillenův od jetele

Tři lístky se skládají podél střední žilky jako trojlístek, a proto se tato rostlina na první pohled plete s jetelem. Při bližším pohledu je rozdíl zřejmý: každý lístek je srdčitý s výrazným výřezem na špičce, zatímco lístky jetele jsou zaoblené nebo oválné a často nesou světlou kresbu ve tvaru stříšky, kterou šťavel nikdy nemá. Lodyhy jsou zelené až purpurové, větví se od báze a nesou jemné chloupky přiléhající k povrchu, detail, podle kterého poradci zemědělských rozšíření odlišují tento druh od blízce příbuzného Oxalis stricta, jehož chloupky odstávají a jehož stopky se po odkvětu prudce ohýbají dolů. Lístky se také skládají a ochabují v silném poledním slunci, v horku a v noci, takže porost, který ráno vypadá svěže, může vypadat zvadle už časně odpoledne, aniž by cokoli bylo v nepořádku.

Původ a kde roste ve volné přírodě

Přirozený areál Oxalis dillenii sahá od střední a východní Kanady až po východní Mexiko, a v rámci tohoto rozsahu zdomácněl téměř v každém dostupném stanovišti s narušenou půdou: na trávnících, v zeleninových záhonech, na štěrkových cestách, ve spárách chodníků i v substrátu školkařských rostlin, což je způsob, jakým se tak často dostane domů, aniž by ho tam kdokoli záměrně vysadil. Nejde o invazní druh z jiného kontinentu, je to původní rostlina, které se daří právě proto, že běžná úprava zahrady vytváří přesně tu kyprou, narušenou půdu, pro kterou je stavěná.

Světlo a půda

Plné slunce přináší nejhustší olistění a nejvíc květů, ale rostlina bez větších potíží snáší i částečný stín, a proto se objevuje pod keři a podél zastíněných plotů stejně ochotně jako na otevřeném trávníku. Nárok na půdu se řídí stejným vzorcem: nejrychleji roste ve vlhké, úrodné zahradní půdě, ale stejně dobře přežívá i na zhutněné, chudé nebo štěrkovité půdě, kde by se jen málo jiných druhů uchytilo. Právě tahle přizpůsobivost, ne konkrétní recept na půdu, je vlastnost, se kterou je třeba počítat, ať už chcete porost v nádobě podpořit, nebo ho na záhonu potlačit.

Zálivka

Zavedené rostliny rostoucí ve volné půdě zpravidla nepotřebují přídavnou zálivku tam, kde jsou srážky normální, při delším suchu prostě jen zpomalí růst a jakmile se vrátí vlhkost, znovu ho obnoví. V květináči zalévejte, jakmile povrch substrátu vyschne, obvykle zhruba jednou týdně v teplém počasí, protože mělký oddenkový systém v nádobě vysychá rychleji než ve volné půdě.

Kvetení a explozivní tobolky

Drobné pětiplaté žluté květy, o průměru zhruba 0,6 až 1,2 cm, se od pozdního jara do brzkého podzimu otevírají v hloučcích z paždí listů a v mírném podnebí může rostlina kvést téměř celoročně. Z každého opyleného květu vyroste štíhlá, vzpřímená tobolka připomínající tvarem okru, která dozraje během několika týdnů. Jakmile tobolka vyschne, explozivně praská a vystřeluje semena na několik metrů od mateřské rostliny, což je jeden z hlavních důvodů, proč jediná přehlédnutá rostlina dokáže do příští sezóny vysemenit celý záhon. Protože semena ke klíčení potřebují světlo, tenká vrstva mulče na holé půdě je jedním z mála pasivních způsobů, jak zpomalit nové semenáčky, aniž by se narušily už rostoucí rostliny.

Odstranění, když o ni nestojíte

Ruční vytrhávání funguje dobře, dokud je půda vlhká a porost ještě malý, ale jen pokud s ním vyjdou i kořeny a oddenky, ponechané úlomky umožní rostlině znovu vyrůst z každého uzlu ponechaného v zemi. Na zavedeném trávníku hustý, dobře vyživený drn posekaný na správnou výšku pro danou trávu uzavírá mezery, které nové semenáčky potřebují, aby se vůbec uchytily. Tam, kde ruční vytrhávání není praktické, je standardním doporučením poradenských služeb širokolistý herbicid určený pro šťavel a bezpečný pro okolní trávník, aplikovaný na aktivně rostoucí listy; bodové ošetření na záhonech a v nádobách bývá obvykle účinnější než jediná plošná aplikace na celý trávník.

Jedovatost a bezpečnost pro domácí zvířata

Každá část rostliny obsahuje rozpustné oxaláty, stejnou sloučeninu, která dává jejím listům ostrou, citronovou chuť. V malém množství způsobí okousnutí listu jen mírné podráždění úst, ale ASPCA uvádí druhy rodu Oxalis jako jedovaté pro kočky, psy a koně, po snězení většího množství jsou možné slinění, zvracení a třes, a po velmi vydatném požití je možné i poškození ledvin, zejména u spásajících zvířat, jako jsou koně. Sledujte porosty v dosahu zvědavého psa nebo spásajícího koně, a náhlý hustý koberec této rostliny na pastvině berte jako něco, co stojí za vytrhání, ne za přehlédnutí.