Šťavel růžkatý

Pokud se v květináči, na okraji trávníku nebo ve spáře dlažby objevily drobné, jetelovité listy s malými žlutými květy, jde téměř jistě o Oxalis corniculata, šťavel růžkatý. Nikdo ho nevysadil: dorazil jako semeno zanesené větrem nebo deštěm, a jedna rostlina zůstává osamocená jen zřídka a jen krátce. Jestli zůstane, záleží na tom, co od něj chcete, protože obyčejná zelená forma je vytrvalý plevel, zatímco bronzolistý příbuzný téhož druhu se záměrně prodává jako okrasná rostlina.

Jak ho odlišit od jetele a fialového jetýlku

Každý list se skládá ze tří lístků, což svádí k záměně s jetelem plazivým, ale tvar ho prozradí. Lístky šťavelu jsou srdčité s výrazným výřezem na špičce a podél tohoto výřezu se skládají jako mělké obrácené srdce, zatímco lístky jetele jsou zaoblené elipsy, často se světlou kresbou ve tvaru stříšky, kterou šťavel nikdy nemá. Listy se navíc zavírají v noci a v nejteplejší části dne, což je pohyb, který jetel neprovádí. Rozhodnou květy: šťavel vytváří drobné, pětiplaté žluté květy, po nich následují štíhlé, vzpřímené, válcovité tobolky, znaky, které skutečný jetel nikdy nemá. Snadno se také zamění s fialovým jetýlkem (Oxalis triangularis), příbuzným, ale odlišným druhem s většími, tmavě purpurovými listy a růžovými nebo bílými květy, který se záměrně prodává jako pokojová rostlina, ne vytrhává jako plevel.

Odkud pochází a proč roste téměř všude

Druh pochází z indického subkontinentu, jeho areál sahá na východ až po Japonsko a Filipíny, a od té doby zdomácněl ve většině mírných a subtropických oblastí světa, včetně velké části Spojených států a Velké Británie, kde je považován za plevel trávníků a záhonů. Je mrazuvzdorný v pásmech USDA 4 až 8, snáší zimní chlad natolik dobře, že ve většině zahrad mírného pásu přetrvává jako nízká trvalka, jen krátce odumírá v nejchladnějších týdnech, než opět obnoví růst. Tento široký přirozený areál napříč velmi odlišnými podnebími vysvětluje, proč ho po zakořenění zastaví jen málo podmínek.

Světlo, půda a zálivka, kterou skutečně potřebuje

Nejde o rostlinu, která by k prospívání potřebovala péči, což je přesně ten problém pro každého, kdo se jí chce zbavit. Roste stejně snadno na plném slunci i v plném stínu a na půdu není náročná, ochotně zakořeňuje v písku, hlíně, jílu i křídě v rozmezí pH od mírně kyselého po mírně zásadité. Snáší jak trvale vlhkou půdu, tak půdu, která mezi zálivkami vysychá, a jakmile je kolonie zavedená, nepotřebuje už žádnou přídavnou zálivku, vystačí si s vlhkostí, která už tak dosahuje k okolnímu záhonu nebo trávníku.

Jak tobolky vystřelují další generaci

Vzpřímené, válcovité tobolky jsou důvodem, proč se jediná přehlédnutá rostlina během jedné vegetační sezóny změní v kolonii. Zralé tobolky jsou pod takovým vnitřním napětím, že sebemenší dotek, ruka plející poblíž, zavadění rukávem, dokonce i dešťová kapka, spustí výbušné otevření a vymrští semena ven. NC State Extension zaznamenala rozptyl až na zhruba 5 metrů od mateřské rostliny. Protože se rostlina šíří i vegetativně nízkými, plazivými lodyhami, které zakořeňují všude, kde se uzlina dotkne půdy, porost se rozšiřuje ze dvou směrů zároveň: vymrštěnými semeny a lodyhami plazícími se po zemi.

Odstranění z trávníků, záhonů a květináčů

Vytrhání viditelné nadzemní části samo o sobě málokdy funguje, protože jakýkoli úsek lodyhy ponechaný v kontaktu s půdou nebo jakýkoli kousek jemného kůlového kořene znovu vyroste. Ruční prokopávání vidličkou nebo úzký vytahovák na kůlové kořeny, zapíchnutý těsně u krčku tak, aby zvedl celý kořen, je spolehlivá metoda pro jednotlivé rostliny, ideálně dřív, než se vytvoří tobolky. V květináčích, kde jsou kořeny napadené pokojové rostliny propletené s kořenovým systémem šťavelu, je nejbezpečnější přístup vyklopit rostlinu z květináče, ručně uvolnit kořeny vetřelce a přesadit do čerstvé zeminy, místo abyste riskovali ponechání úlomků kořene ve staré směsi. Na trávníku zahuštění drnu pravidelným dosevem a přihnojováním uzavře holá místa, která šťavel potřebuje k uchycení, protože se jen zřídka dokáže prosadit proti husté, zdravé trávě. Běžné herbicidy z domácnosti na něj mají omezený účinek, důsledné ruční odstraňování před vysemeněním udělá za sezónu víc než jediný chemický zásah.

Záměrné pěstování purpurolisté formy

Oxalis corniculata var. atropurpurea, prodávaná pod jmény jako 'Atropurpurea' nebo 'Rubra', má stejné srdčité lístky a žluté květy, jen v sytě bronzově purpurové barvě místo zelené, a RHS ji vede jako plnohodnotnou okrasnou rostlinu. Pěstovaná v nádobě nebo jako lem, kde lze její šíření sledovat, nabízí stejnou snadnou toleranci ke slunci, stínu i nepravidelné zálivce jako zelená forma, ale bez anonymity, díky které by druh mohl nepozorovaně ovládnout záhon. Protože nasazuje semena stejně ochotně jako zelená forma, odstraňování odkvetlých květů dřív, než se vytvoří tobolky, brání tomu, aby se záměrně vysazený porost vyséval do štěrkových cestiček nebo sousedního trávníku.

Jedovatost pro domácí zvířata a lidi

Každá část rostliny obsahuje rozpustnou kyselinu šťavelovou, stejnou sloučeninu, jaká je ve špenátu nebo v listech rebarbory, a NC State Extension ji uvádí jako potenciálně jedovatou jak pro lidi, tak pro domácí zvířata, se závažnými účinky obvykle jen při požití velkého množství. V malých dávkách, když kočka nebo pes mimochodem okousne pár lístků, bývá výsledkem jen mírné zažívací podráždění, ne nic vážného, problémy nastupují až při dlouhodobé nebo velkoobjemové konzumaci, která může ovlivnit hladinu vápníku. Druh se momentálně neobjevuje na seznamu jedovatých ani nejedovatých rostlin ASPCA pod svým jménem, takže tohle berte jako obecné upozornění na kyselinu šťavelovou, ne jako potvrzené hodnocení ASPCA, a nedovolte malým dětem ani domácím mazlíčkům považovat fialový okrasný porost za svačinu.