Červenající filodendron

Philodendron erubescens si svůj název vysloužil od latinského erubescens, tedy červenat se, a tuto vlastnost uvidíte dřív, než si přečtete cedulku: každý nový list vyráží zabalený v papírově tenké červenorůžové pochvě, takzvaném kataphylu, který se rozevře a odhalí list s měděným nebo vínově červeným rubem. Jde o popínavou aroidní rostlinu z deštných pralesů Kolumbie, příbuznou mnohem běžnějšímu filodendronu srdčitému, ale výrazně náročnější na světlo a oporu. Dopřejte mu něco, po čem se může pnout, a dostatek světla, aby si červený pigment udržel, a stane se jednou z nejefektnějších popínavých pokojových rostlin; při nedostatku světla vyrůstají nové listy jen obyčejně zelené. Většina odrůd prodávaných v obchodech, včetně Red Emerald a Burgundy, jsou vyšlechtěné formy tohoto druhu, nikoli samostatné rostliny.

Světlo a proč nové listy zůstávají červené

Červenající filodendron potřebuje jasné, rozptýlené světlo, jaké získáte o krok dál od okna orientovaného na východ nebo jih, za tenkou záclonou. Přímé polední slunce spálí tenké nové listy během jednoho dne a zanechá na nich bledé, seschlé skvrny, zatímco příliš tmavé místo dostane rostlinu do celozeleného růstu: měděný nádech na nových listech se vyvine jen tehdy, je-li dost světla na spuštění pigmentů pod povrchem listu. Pokud rostlina, která dřív červenala, začne tvořit čistě zelené listy, je to první signál, že ji máte přesunout blíž k oknu, nikoli problém s hnojením. Pár hodin jemného ranního slunce prohloubí červenou barvu, aniž by listy spálilo, a proto parapet orientovaný na východ v interiéru často předčí ten jižní.

Zálivka a půda

Tento druh chce půdu vlhkou, ale nikdy promočenou, což v praxi znamená zalévat, jakmile pár centimetrů svrchní vrstvy proschne, a vždy nechat květináč úplně okapat. Použijte hlinitou směs bohatou na organickou hmotu, prolehčenou orchidejovou kůrou a perlitem, aby se ke kořenům dostal vzduch; RHS i North Carolina State Extension popisují přirozenou půdu této rostliny jako úživnou a dobře propustnou, s kyselou až neutrální reakcí. V podzimních a zimních měsících, kdy růst zpomaluje, zalévejte méně a listy rosičte nebo postavte květináč na misku s oblázky, protože rostlina pochází z vlhkého tropického pralesa a suchý vzduch v interiéru se nejdřív projeví hnědnoucími, seschlými okraji listů.

Vlhkost vzduchu a teplota

Udržujte rostlinu zhruba mezi 18 a 29 °C; při nižších teplotách růst ustává a ve většině mírných podnebních pásem tento filodendron venku přežívá jen v zónách USDA 10 až 12, takže jinde je celoročně pokojovou rostlinou nebo skleníkovým exemplářem. Pochází z vlhkého deštného pralesa, a proto se mu nejlépe daří při vlhkosti vzduchu vyšší, než je v domácnostech běžné: koupelna, kuchyně nebo místo poblíž zvlhčovače udrží listy lesklé, zatímco suchý vytápěný vzduch v zimě je nejčastější příčinou hnědnutí špiček listů.

Vedení po opoře

Bez opory je to rozvětvená popínavá rostlina; s mechovou tyčí nebo kůrovým totemem se pne vzhůru a tvoří výrazně větší listy, protože se vzdušné kořeny mohou zachytit vlhké tyče a čerpat z ní vláhu místo ze suchého vzduchu. Nový výhon volně přivazujte k opoře po každých pár článcích, dokud se vzdušné kořeny samy nezachytí, a tyč udržujte vlhkou rosičením, aby zůstaly tyto kořeny aktivní. Ve skleníku nebo na chráněném, bezmrazém místě dokáže podle RHS za pět až deset let vyšplhat dva a půl až čtyři metry vysoko; jako pokojová rostlina se obvykle udržuje mnohem nižší pravidelným řezem.

Hnojení a řez

Na jaře a v létě hnojte vyváženým tekutým hnojivem v dávce podle návodu zhruba jednou měsíčně a na podzim a v zimě, kdy růst zpomaluje, s hnojením přestaňte. Vytáhlé výhony na jaře zastřihněte těsně nad článkem; rostlina se z řezu rozvětví, takže zůstane hustší, než když necháte jeden výhon růst donekonečna. Zdravé úseky odstřižených stonků raději neházejte na kompost, ale uschovejte si je, protože snadno zakoření.

Množení stonkovými řízky

Řízkování stonků je spolehlivý způsob, jak tento filodendron množit. Odřízněte úsek s alespoň jedním článkem a jedním listem, nechte řez hodinu zaschnout do jizvy a pak ho vložte do vody nebo do vlhké směsi perlitu a rašeliníku. Kořeny se obvykle objeví do dvou až čtyř týdnů na teplém, světlém místě mimo přímé slunce; jakmile jsou kořeny pár centimetrů dlouhé, řízek zasaďte do květináče. Nejrychleji se ujme řízek, který má už připojený vzdušný kořen, protože ten dokáže vláhu čerpat okamžitě.

Škůdci, časté chyby a jedovatost

Nejčastějším problémem bývají svilušky a molice vlnaté, zejména u rostlin udržovaných příliš v suchu; poznáte je podle jemného pavučinkování v paždí listů nebo bílých vatovitých hrudek na stonku a obojí zvládnete důkladným otřením a následným ošetřením insekticidním mýdlem. Nejčastější chybou přitom není konev, ale okno: pěstitelé svádějí žloutnutí listů na přelévání, přestože skutečným problémem bývá příliš málo světla na to, aby rostlina dokázala danou vodu využít, takže než omezíte zálivku, zkontrolujte nejdřív úroveň světla. Stejně jako u ostatních filodendronů obsahuje míza krystaly šťavelanu vápenatého, které dráždí ústa a pokožku; North Carolina State Extension hodnotí jedovatost jako nízkou a druh není uveden na seznamu toxických ani netoxických rostlin ASPCA, proto s ním zacházejte jako s jakýmkoli jiným filodendronem a udržujte ho mimo dosah domácích mazlíčků a dětí, které by mohly listy žvýkat.