Hrušeň obecná

Mladá hrušeň obecná (Pyrus communis) vysazená letos nebude potřebovat o mnoho víc než pravidelnou zálivku a slunné, chráněné místo, ale nejdůležitější rozhodnutí, na jakou podnož je naroubovaná, zda má poblíž opylovacího partnera a jak se bude řezat, se obvykle dělají ještě předtím, než se strom vůbec dostane do země. Ponechaná na vlastních kořenech tato dřevina doroste do 12 až 15 m vysokého lesního stromu, a proto se téměř každá zahradní hrušeň dnes prodává naroubovaná na kdoulovou podnož, která ji udrží ve zvladatelné velikosti. Počítejte s květem v polovině jara, plody od pozdního léta do podzimu podle odrůdy a u dobře umístěného stromu s první pořádnou úrodou během čtyř až pěti let.

Výběr odrůdy a podnože

Pyrus communis je druh, ze kterého pocházejí téměř všechny stolní i moštové hrušky pěstované v mírném podnebí na zahradách, od Komisky a Bartlettky po Konferenci a Williamsku. V kultuře se strom nikdy nepěstuje na vlastních kořenech; roubuje se na kdoulovou podnož, aby jeho konečná velikost zůstala předvídatelná. Podnož Kdouloň A je středně bujná a dává strom vysoký 3 až 4,5 m, vhodný jako volně rostoucí keřovitý tvar nebo špalír, sázený ve sponu 3,5 až 5,5 m. Podnož Kdouloň C je zakrsávající víc, zůstává na 2,5 až 3 m, ideální pro kordony, malé špalíry a velké nádoby, sázená ve sponu 2,5 až 3,5 m, a obvykle nasazuje první plody o něco dřív než strom na podnoži Kdouloň A. Podnož vybírejte podle prostoru, který skutečně máte, ne podle stromu, jaký si představujete za pět let; hrušeň na podnoži Kdouloň A ponechaná bez řezu na malé zahradě se stane skutečným problémem údržby.

Výsadba: stanoviště a půda

Dopřejte hrušni nejslunnější dostupné místo: chce přímé slunce po většinu dne a víc než z poloviny ve stínu strádá. Půda by měla být hluboká, úrodná a dobře propustná, ale přitom zadržující vlhkost, ideálně blízko neutrálnímu pH; silně kyselá půda i mělká půda nad vápencem strom brzdí. Hrušně snášejí jílovitou, hlinitou i písčitou půdu ochotněji než většina ovocných stromů, pokud je odvodnění dostatečné, s použitelným rozsahem pH zhruba 6,0 až 8,0. Vyhněte se stanovišti náchylnému k pozdním mrazíkům, protože květ hrušně v polovině jara je mnohem víc vystavený chladu než její zimní pupeny, a dodržte spon, jaký vyžaduje daná podnož, protože přehuštěná koruna blokuje světlo, které hrušeň potřebuje k dobré násadě plodů.

Zálivka a hnojení

Čerstvě vysazená hrušeň potřebuje během prvních jedné až dvou vegetačních sezón, kdy se zakořeňuje, zhruba jednou týdně vydatně zalít; poté strom snáší krátká suchá období docela dobře, zejména v jílovitých a hlinitých půdách, pro které je vhodný. Chvíle, kdy na zálivce záleží nejvíc, je léto, kdy plody nabírají velikost: udržujte ji rovnoměrnou, protože suché období následované vydatným deštěm nebo náhlou vydatnou zálivkou dokáže slupky popraskat. Roční mulč z dobře vyzrálého kompostu nebo hnoje rozprostřený pod korunou, ale v odstupu od kmene, strom jemně vyživuje a přes léto drží vlhkost lépe než jakékoli samotné tekuté hnojivo.

Opylení a násada plodů

Většina odrůd hrušní je nanejvýš jen částečně samosprašná, a osamocený strom obvykle nasadí jen slabou, nespolehlivou úrodu, i když pěkně kvete. Missouri Botanical Garden doporučuje vysadit dvě nebo víc odrůd kvůli spolehlivému křížovému opylení, a stejná logika platí i pro osamocený strom rostoucí poblíž sousedovy hrušně v dosahu včel, pokud oba kvetou ve stejnou dobu. Chladné, deštivé nebo větrné počasí během úzkého okna květu v polovině jara odežene opylující hmyz a je jednou z hlavních příčin slabé úrody u jinak zdravého stromu.

Řez a tvarování

Jak se hrušeň řeže, závisí čistě na jejím tvaru. Volně rostoucí nebo keřovitý strom se zakládá zimním řezem v období vegetačního klidu, kdy se vyřezává suché, křížící se a přehuštěné dřevo, aby zůstal otevřený střed propouštějící světlo. Vázané tvary, špalíry, kordony a pyramidy vedené naplocho u zdi nebo drátu, jsou jiné: řežou se hlavně v létě, jakmile spodní třetina letošních nových výhonů zdřevnatí, u hrušní obvykle od konce července, aby se zkrotil bujný obrůst a udržel se tvar kostry. Špalíry se obvykle vedou se třemi nebo čtyřmi patry vodorovných ramen z centrálního kmínku, dosahují asi 1,8 m výšky; každé nové patro se zakládá zimním zkrácením centrálního výhonu, které vynutí boční výhony, jež se stanou dalším párem ramen.

Škůdci a choroby

Mezi běžné škůdce hrušně obecné patří mšice, housenky, obaleč jablečný, vlnovník hrušňový, bejlomorka hrušňová a makadlovka hrušňová, spolu s chorobami jako strupovitost hrušně, rzivost hrušně, hnědá hniloba a moniliová spála, které pro tento druh uvádí RHS. Bakteriální spála vyžaduje nejrychlejší reakci: květ vadne a černá, jako by byl spálený, pak infekce postupuje vnitřní kůrou dolů a výhony vadnou a odumírají, s poškozením viditelným od pozdního jara do podzimu. Chemická ochrana neexistuje. Napadené dřevo vyřízněte hned, jak si ho všimnete, odloupněte kůru, dokud skvrny pod ní znovu nezezdravovatí, řez veďte 30 cm do zdravého dřeva na malých větvích a 60 cm na větších, a čepel mezi každým řezem otřete dezinfekcí. Odřezky spalte nebo vyhoďte, nekompostujte je, protože bakterie přežívá v uřezaném dřevě.

Sklizeň, dozrávání a skladování

Hrušky patří mezi vzácné ovoce, které dozrává lépe mimo strom než na něm: sklizené a ponechané změknout v interiéru dozrává dužina rovnoměrně zevnitř ven, zatímco hruška ponechaná dozrát na větvi obvykle zmoučnatí nebo shnije kolem jádřince dřív, než navenek vypadá zralá. Sklízejte, jakmile se plod uvolní jemným pootočením, aniž by ho bylo třeba trhat, obvykle ještě pevný a plné velikosti, ale ještě ne měkký. Úrodu rozložte na laťové přepravky nebo bedýnky na chladném, tmavém místě s prouděním vzduchu, aniž by se jednotlivé plody dotýkaly, a denně kontrolujte: rané odrůdy mohou být připravené k jídlu do zhruba týdne, zatímco pozdní hrušky mohou potřebovat týdny až měsíce skladování, než změknou. Pár plodů volně uložených v zásuvce na zeleninu v lednici dozrává pomaleji, což rozloží sklizeň do delšího období místo toho, aby dozrálo všechno najednou.

Časté chyby

Nejčastější chybou je nechat plody na stromu, dokud navenek nevypadají zralé, což u hrušně obvykle znamená, že jsou už přezrálé a zrnité u jádřince. Těsně druhou je vysadit jedinou neroubovanou nebo semenáčovou hrušeň a čekat plnou úrodu už od prvního roku, zatímco většina odrůd potřebuje poblíž skutečně kompatibilního partnera a několik let, než dosáhne plodné velikosti. Zahradníci s vázanými tvary také rychle ztrácejí tvar tím, že ze zvyku řežou špalíry a kordony v zimě, což vyvolá přesně ten měkký obrůst, kterému má letní řez zabránit. A konečně kompostování odřezků napadených bakteriální spálou místo jejich zničení strom příští sezónu potichu znovu nakazí a zmaří to, co vypadalo jako čisté odstranění.