Tis červený

Nově dodaný tis, který vypadá téměř černozeleně a v první sezóně jako by se sotva hnul, se chová normálně, ne špatně: Taxus baccata je jeden z jehličnanů, které se zdánlivě zabydlují pomaleji, přesto je zároveň jediným běžným jehličnanem do živého plotu, který znovu obraší i z holého, bezlistého starého dřeva, pokud se plot někdy tvrdě seřízne, a právě proto zůstává standardní volbou pro nejostřejší formální živé ploty, tvarované koule a bludiště v Británii i velké části Evropy. Každá část rostliny kromě dužnatého červeného míšku kolem semene je jedovatá, takže záleží stejně na tom, kam ji na zahradě umístíte, jako na tom, kam potom skončí posekané větvičky. Jedinou podmínkou, kterou neodpustí, je stojatá voda u kořenů; téměř vše ostatní o jeho pěstování, včetně skutečné odolnosti vůči hlubokému stínu, plyne z faktu, že jde o starobylý, pomalu rostoucí lesní strom, který se po staletí tvaruje do živého plotu.

Proč tis předčí každý jiný jehličnan pro živý plot a tvarovaný řez

Většina jehličnanů pěstovaných na živé ploty, cypřišek Leylandův, tuje, většina cypřišů, nevytvoří nové výhony, pokud nůžky jednou zajedou za zelené jehličí do holého hnědého dřeva: seříznete-li příliš tvrdě, ta část plotu zůstane natrvalo holá. Tis je výjimkou. Obrůstání ze starého dřeva znamená, že živý plot nebo tvarovaný útvar z tisu lze obnovit tvrdým řezem, a i výrazně přerostlý plot lze seříznout na 15 až 20 cm nad zemí a nechat ho po několik let znovu obrůst, možnost, která u většiny jehličnatých jehličnanů prostě neexistuje. V kombinaci s hustým, jemně větveným vzrůstem, který drží ostrou hranu, je to důvod, proč se pro architektonické živé ploty, kužely, spirály a velké tvarované útvary v historických zahradách volí právě tis, ne žádný rychleji rostoucí jehličnan.

Původ, prastaré tisy na hřbitovech a stopa taxolu

Plants of the World Online uvádí jako původní areál Taxus baccata Azory, Evropu až po severní Írán a severozápadní Afriku, což z něj dělá jeden z mála jehličnanů, které jsou v Británii skutečně původní, ne zavlečené. Jeho dlouhověkost je jedním z důvodů, proč se stal hřbitovním stromem: mnoho britských a irských hřbitovů má tis považovaný za starší než kostel vedle něj, u některých se uvádí stáří přes tisíc let, i když přesné stáří je sporné, protože staré kmeny zevnitř dutinatí a ztrácejí letokruhy, podle kterých by lesník strom normálně datoval. Rod dal jméno i taxanům, jedovatým sloučeninám nacházejícím se v celé rostlině; jedna z nich, získávaná ze sesbíraného jehličí, ne z pokácené kůry, je výchozí látkou pro polosyntézu paklitaxelu, chemoterapeutika známějšího jako Taxol.

Snášení stínu: kde zimostráz a ptačí zob prořídnou, tis zůstává hustý

RHS hodnotí tis jako stejně snášející plné slunce, polostín i plný stín, a Missouri Botanical Garden jde ještě dál a nazývá ho jedním z nejlepších stálezelených jehličnanů pro stinná stanoviště. Tento rozsah pokrývá situace, kde většina rostlin do živého plotu, včetně zimostrázu, ptačího zobu i oblíbených cypřišových plotů, prořídne a vytáhne se: severně orientovaná hranice pozemku, úsek plotu zastíněný budovou půl dne, nebo výsadba pod vysokou korunou vzrostlých stromů. Živý plot z tisu vypěstovaný v hlubokém stínu bude na své nejtemnější straně jednoduše pomalejší a o něco méně hustý než plot na plném slunci, ne holý, a proto se běžně používá jako tmavá, strukturní kulisa v zahradách, kde stanoviště jinak vylučuje slunomilné živé ploty.

Půda a jediná věc, kterou tis neodpustí

Tisu vyhovuje jakákoli dobře propustná půda: RHS uvádí jako vhodné vápenec, jíl, hlínu i písek, přičemž preferuje neutrální až zásadité pH, ale snáší i kyselé půdy. Co si rostlina skutečně nedokáže poradit, je opak sucha: podmáčená půda způsobuje hnilobu kořenů, a prvním viditelným příznakem je jehličí přecházející do tupě bronzové nebo žluté barvy místo tmavě zelené, stejný příznak, jaký se objeví i u rostlin ponechaných příliš dlouho v suchu před zakořeněním. Na těžkém jílu, kde se po dešti drží kaluže, je řešením vysadit na mírně vyvýšený hřbet nebo drenáž zlepšit už před výsadbou, ne volit jiný druh do živého plotu, protože jinak tis tento typ půdy dobře snáší, pokud u kořenů nestojí hladina spodní vody.

Výsadba a rozestupy živého plotu z tisu

RHS doporučuje pro živý plot začít s rostlinami vysokými zhruba 45 až 60 cm, protože se zabydlují a rostou rychleji než větší, dražší exempláře. V jedné řadě rozmisťujte rostliny 30 až 60 cm od sebe podle požadované výsledné síly plotu a bujnosti mladých rostlin; pro plot silnější než zhruba 90 cm funguje lépe dvojitá řada v šachovnicovém sponu, se zhruba 45 cm mezi oběma řadami a rostlinami rozmístěnými asi 90 cm od sebe v každé řadě. Vršek nově vysazeného plotu v prvním roce zkraťte alespoň o 15 cm pod cílovou výškou, což rostlinu přiměje zahoustnout dole, místo aby rostla rovnou vzhůru do tenkého, vytaženého plotu.

Stříhání: jeden řez ročně, i ze starého dřeva

Vzrostlý živý plot z tisu potřebuje pro udržení hustoty jedno stříhání ročně, v létě nebo na začátku podzimu; formálnější tvar udržovaný po celý rok upravený místo toho zvládne dva až tři lehké střihy během léta. Tento jediný roční řez je možný právě proto, že tis po celou sezónu skutečně, byť skromným tempem, roste, ne proto, že rostlina nic nedělá: starou pověst tisu jako téměř nehybného jehličnanu podceňuje strom, který neseříznutý podle RHS během 20 až 50 let dosáhne přes 12 m výšky a přes 8 m šířky. V kontejnerech tis ochotně přijímá formální tvary jako kužely, pyramidy a spirály, pokud dostává pravidelnou zálivku a hnojení, protože substrát v květináči vyčerpá živiny mnohem rychleji než volná půda.

'Fastigiata', tis irský, a další formy

'Fastigiata', tis irský, byl nalezen jako jediný vzpřímeně rostoucí planý semenáček v irské krajině, a každá rostlina prodávaná pod tímto jménem pochází z řízků nebo roubů toho jednoho původního stromu, ne ze semene, které by jeho úzký tvar spolehlivě nezopakovalo. RHS uvádí jeho konečnou velikost 8 až 12 m na výšku a 2,5 až 4 m do šířky, vysoký, úzký sloup zcela odlišný od širšího, zaobleného obrysu druhu, a sdílí stejné hodnocení mrazuvzdornosti H7: odolný i těm nejtužším kontinentálním zimám, pod minus 20 °C. Zlatolisté formy jako 'Fastigiata Aurea' a nízké, plazivé formy jako 'Repandens' se množí stejným způsobem, řízkováním nebo roubováním, protože žádná z těchto zahradních forem se ze semene spolehlivě nereprodukuje.

Jedovatost: každá část kromě červeného míšku

Plants of the World Online popisuje každou část Taxus baccata jako jedovatou s jedinou výjimkou, jasně červeným míškem, měkkým, dužnatým pohárkem, který částečně obepíná semeno a je jediným neškodným pletivem na celé rostlině; semeno uvnitř tohoto míšku zůstává jedovaté, i když dužina kolem něj ne. ASPCA uvádí tis červený jako jedovatý pro kočky, psy i koně, s taxinem A a B a těkavým olejem jako toxickými látkami, které u psů způsobují třes, ztížené dýchání a zvracení, a v nejhorších případech náhlou smrt akutním srdečním selháním. Koně a další hospodářská zvířata jsou obzvlášť ohroženi ořezanými větvičkami: zvadlé nebo uschlé jehličí tisu zůstává stejně jedovaté jako čerstvý přírůstek a pasoucím se zvířatům často chutná víc, takže posekané větve z živého plotu z tisu by se nikdy neměly přehodit přes plot ani nechat tam, kam se dobytek dostane.