Zerav západní (túje západní)

Thuja occidentalis, prodávaný pod lidovými názvy zerav západní, túje západní nebo americký cedr, je stálezelený jehličnan z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), ne pravý cedr rodu Cedrus. Je jedním z nejmrazuvzdornějších okrasných jehličnanů dostupných na trhu, daří se mu od USDA zóny 2 po zónu 7, a vyžaduje jen málo mimo trvale vlhkou, dobře propustnou půdu a místo, které není v hlubokém stínu. Většina zahradních exemplářů jsou pojmenované kultivary, ne divoký druh: úzký sloup jako 'Smaragd' pro živý plot, nebo kulovitý zakrslík jako 'Globosa' pro záhon u základů. Jediná věc, kterou je třeba zvládnout hned na začátku, je zálivka, protože mladé rostliny, které během zakořeňování byť jen jednou proschnou, si svůj tvar zřídka znovu obnoví.

Strom života, který není pravým cedrem

Rodové jméno Thuja pochází z řeckého thyia, původně používaného pro nepříbuzný vonný stálezelený strom; druhové jméno occidentalis prostě znamená ze západního světa. Lidový název arborvitae, strom života, sahá zpátky k raným francouzským osadníkům v Severní Americe, kteří se od domorodých Američanů naučili, že se z jehličí dá uvařit odvar proti kurdějím během tuhé kanadské zimy. Botanicky strom patří do čeledi cypřišovitých vedle jalovců a pravých cypřišů, o několik větví dál od rodu Cedrus, rodu pravých cedrů, jako je cedr libanonský. Tuto záměnu se vyplatí ujasnit si dřív, než ho vysadíte, protože školky ho nabízejí pod půltuctem názvů, včetně bílý cedr, bažinný cedr a severní bílý cedr, které všechny popisují stejný druh.

Přirozený areál: od chladných bažin po vápencové útesy

Plants of the World Online udává jako přirozený areál střední a východní Kanadu přes severostředně-centrální a východní Spojené státy. Missourská botanická zahrada tento údaj zpřesňuje: východní a střední Kanada na jih po severní Illinois, Ohio a New York, s izolovanými populacemi v Appalačských horách až po Severní Karolínu. V přírodě upřednostňuje dvě velmi odlišná stanoviště, mokrou, na minerály bohatou půdu bažiny s cedrem a tenkou půdu odkrytého vápencového útesu, což vysvětluje, proč zahradní rostlina po zakořenění snáší jak zamokřený kout, tak suchý, kamenitý svah. Za desetiletí v přírodě může dosáhnout 12 až 18 m, ačkoli pěstované exempláře se obvykle usadí kolem 6 až 12 m s rozpětím 3 až 4,5 m.

Výběr tvaru

Jen málokterý zahrádkář pěstuje čistý divoký druh, obchod se školkařským sortimentem se odehrává s kultivary vyšlechtěnými pro velikost a habitus. 'Smaragd', prodávaný jako Emerald Green, udržuje pevný, úzký sloup jasně zeleného jehličí, které si drží barvu přes celou zimu, za 10 až 20 let doroste jen do 1,5 až 2,5 m a RHS mu přiznává hodnocení H7 pro nejchladnější kontinentální zimy, což z něj dělá výchozí volbu pro nízký živý plot nebo clonu proti pohledům. Na opačném konci škály stojí kulovité, zaoblené kultivary jako 'Globosa', pěstované jako solitérní keř nebo výsadba u základů, ne jako clona. Ať zvolíte jakýkoli tvar, zkontrolujte na cedulce dospělou velikost před výsadbou blízko zdi nebo cestičky: zerav zřídka potřebuje korekční řez, pokud koupíte správný kultivar pro daný prostor, ale silně strádá, pokud ho později musíte tvrdě seříznout.

Světlo, půda a voda

Dopřejte mu plné slunce pro nejhustší jehličí; polostín snáší, a v oblastech s horkým, intenzivním letním sluncem je trocha odpoledního stínu dokonce vítaná, ale plný stín během sezóny nebo dvou prořídne korunu. Půda by měla být vlhká, dobře propustná a neutrální až zásaditá, zhruba pH 6,0 až 8,0, ačkoli druh snáší i jíl a občasně podmáčenou půdu lépe než většina jehličnanů. Co neodpustí, je sucho: jde o rostlinu se středními nároky na vodu, ne o suchomilnou, a dlouhotrvající období sucha se rychle projeví hnědnutím špiček. Zalévejte hluboce a pravidelně během první až druhé vegetační sezóny, dokud se kořenový systém nezaběhne, pak přejděte na rutinu zalévání během delších období sucha, místo abyste rostlinu nechali napospas sobě samé.

Zimní mrazuvzdornost, hnědnutí a zvěř

Mráz zřídka bývá problém: druh je hodnocen jako mrazuvzdorný od USDA zóny 2 po zónu 7, snáší zimy mnohem chladnější, než přežije většina listnatých stálezelených rostlin. Skutečným rizikem je vítr a nechráněná poloha. Na otevřeném, nechráněném stanovišti může jehličí přes zimu zhnědnout do matné žlutohnědé barvy, stav, který pěstitelé nazývají zimní spálou, a těžký sníh nebo náledí mohou u vzpřímených kultivarů rozevřít nebo zlomit větve. Tam, kde je běžná zvěř, patří zerav vysoko na její jídelníček; NC State Extension uvádí okus zvěří jako běžný problém tohoto druhu a nechráněný mladý živý plot může být za jedinou zimu ohryzán do naha. S oplocením nebo repelentem na období vegetačního klidu se vyplatí počítat už před výsadbou, ne až po první holé skvrně.

Řez a využití jako živého plotu nebo clony

Většina kultivarů potřebuje k udržení tvaru jen velmi málo řezu; lehké zastřižení na pozdním jaru nebo začátkem léta, poté co nová vlna růstu mírně vyzraje, stačí k udržení úhledného plotu. Platí jedno pravidlo, na kterém záleží: řežte jen do zeleného, olistěného růstu. Zerav na rozdíl od tisu spolehlivě neobráží z holého, staršího dřeva, takže plot seříznutý za svůj zelený obal zůstane s trvalou hnědou dírou. Právě jeho hustý, nenáročný habitus a snášenlivost k tvarování jsou důvodem, proč zůstává standardní výsadbou u základů a na hranicích pozemku, používanou jako větrolam, clona proti pohledům a formální živý plot mnohem častěji než jako samostatně stojící solitérní strom.

Škůdci, choroby a slovo k jedovatosti

Dávejte pozor na vrtalku poškozující špičky, pytlonošky stavějící vřetenovitá pouzdra v jehličí a štítenky, molice vlnaté nebo svilušky množící se v hustém, špatně provětraném živém plotu. Spála listů může ve vlhké sezóně způsobit skvrnitost a opad jehličí a plot oslabený suchem nebo špatnou drenáží se stává zranitelnějším vůči rakovině kůry a u starších výsadeb václavce u kořenového krčku. Co se týče jedovatosti, ASPCA nezveřejnila záznam pro Thuja occidentalis, takže status pro kočky, psy nebo koně nelze s jistotou potvrdit ani vyvrátit. Berte tuto mezeru jako důvod k opatrnosti, ne jako ujištění: nedovolte domácím zvířatům okusovat opadané jehličí nebo šišky a nespoléhejte se na chybějící záznam jako důkaz, že je rostlina bezpečná.