Pajasan žláznatý

Strom, který vyžene nové výhonky devět metrů od poraženého pařezu, sám se vysévá do každé škvíry v chodníku v celém bloku a při zlomení větvičky vydává štiplavý zápach připomínající spálené burákové máslo, si téměř nikdy nikdo nevysadil schválně. Pokud se díváte na velké složené listy s hladkookrajovými lístky a ten nezaměnitelný zápach, máte pravděpodobně před sebou Ailanthus altissima, pajasan žláznatý. Tento průvodce vysvětluje, jak ho poznat, proč je ve velké části Evropy a Severní Ameriky zakázaný nebo regulovaný, a jak ho správně odstranit, protože prosté pokácení je obvykle to jediné, co jeho šíření ještě urychlí.

Původ a jak se z něj jinde stal problém

Pajasan žláznatý pochází z Číny a Tchaj-wanu. Po světě se šířil jako rychle rostoucí, odolný stín dávající strom, který se ujme téměř kdekoli, včetně vybombardovaných měst a průmyslových brownfieldů, a právě tato odolnost mu umožnila uniknout ze zahrad a stromořadí všude, kam byl zavlečen. Dnes je na unijním seznamu invazních nepůvodních druhů, platném od roku 2019, který ve všech členských státech EU zakazuje jeho prodej, výsadbu i úmyslné šíření. Ve Spojených státech je regulovaný nebo veden jako škodlivý plevel v řadě států a správci pozemků od Alp po Appalačské pohoří každý rok vynakládají nemalé prostředky jen na to, aby ho drželi na uzdě podél silnic, železnic a vodních toků.

Identifikace: listy, kůra a ten zápach

Listy jsou lichozpeřené, 30 až 90 cm dlouhé, s 10 až 40 kopinatými lístky s hladkým okrajem, až na jeden nebo dva tupé zuby při bázi, pod nimiž se skrývá drobná žláza. Mladá kůra je hladká, hnědozelená; na vzrostlém kmeni zešedne a získá texturu často přirovnávanou ke slupce žlutého melounu. Nejrychlejším potvrzením je pach: rozetřete lístek nebo zlomte větvičku a uvolní se silný, nepříjemný zápach, často popisovaný jako žluklé nebo spálené burákové máslo, jaký nevydává žádný domácí strom. Stromy jsou buď samčí, nebo samičí. Samčí květy se otevírají v drobných žlutozelených latách na počátku léta a přidávají do vzduchu vlastní nelibou vůni; samičí stromy pak nasazují bohaté chomáče zkroucených, papírovitých jednokřídlých nažek, které zežloutnou do hněda a často vydrží viset hluboko do zimy.

Pajasan žláznatý vs škumpa a ořešák černý

Tvar listů lidi neustále plete. Domácí škumpy (rod Rhus) mají lístky po celém obvodě pilovité a nesou drobné, plstnaté červené peckovice ve vzpřímených latách, které vydrží přes celou zimu, nic společného s hladkými lístky a papírovitými chomáči nažek pajasanu. Ořešák černý a karyje mají také pilovité lístky; nařízněte mladou větvičku a ořešák ukáže komůrkovitou dřeň s čistou, citrusovou vůní, zatímco pajasan má souvislou houbovitou dřeň a onen štiplavý zápach. Než sáhnete po pile, přejeďte prstem po okraji lístku: hladký s jedním nebo dvěma zuby u báze znamená pajasan, celoplošně pilovitý znamená domácí strom, který má cenu si nechat.

Proč tento strom nemá cenu si nechávat ani sázet

Pajasan žláznatý produkuje alelopatické látky, mimo jiné ailanton, které se vyplavují do půdy a potlačují klíčení a růst okolních rostlin, což je jeden z důvodů, proč vytváří husté, téměř monokulturní porosty. Jediný samičí strom dokáže za rok rozptýlit větrem stovky tisíc semen a vzrostlé stromy vyhánějí kořenové výmladky až 15 metrů od kmene, schopné prorazit na povrch skrz praskliny v příjezdové cestě, kanalizační přípojky i základy budov. Snáší udusanou, chudou, kamenitou nebo zásaditou půdu i plné městské znečištění, aniž by to zpomalilo jeho růst, a právě proto se mu daří na zanedbaných okrajích, kde ho nic nezastaví.

Proč situaci zhoršuje invazní Lycorma delicatula

Pajasan žláznatý je preferovaným hostitelem invazního křísovitého hmyzu Lycorma delicatula (anglicky spotted lanternfly), který se v USA usadil v rostoucím počtu států a živí se réví, peckovinami i mnoha listnatými dřevinami. Dospělci tohoto škůdce dávají pajasanu přednost při sání i kladení vajíček, přestože dokážou přežít i na jiných hostitelích, a proto poradenské zemědělské služby v postižených oblastech řadí odstranění blízkého pajasanu mezi opatření integrované ochrany proti tomuto škůdci, vedle monitoringu a cíleného použití insekticidů na zbývajících hostitelích. Pozemek s ponechaným pajasanem funguje jako magnet pro hmyz, který se pak přesune na sousední révu, ovocné stromy a listnáče.

Míza, piliny a podráždění pokožky

Manipulace s pořezaným dřevem, mízou nebo pilinami může vyvolat kontaktní dermatitidu; obvyklou spouští je míza na porušené kůži a případy podráždění pokožky po řezu nebo likvidaci pajasanu jsou zdokumentovány v arboristické literatuře. Vydatný pyl ze samčích květů může v sezóně navíc vyvolat alergické reakce. Při jakékoli práci s řezem nebo pařezem noste rukavice a dlouhé rukávy a vystavenou pokožku hned poté omyjte. ASPCA pajasan žláznatý neuvádí ve své databázi jedovatých ani nejedovatých rostlin, takže žádné tvrzení o jedovatosti pro kočky, psy či koně nelze podložit žádným směrem; k míze přistupujte se stejnou základní opatrností jako u kteréhokoli stromu se známou pověstí dráždidla pokožky.

Jak ho odstranit, aniž byste situaci zhoršili

Pokácet kmen bez ošetření je nejčastější a zároveň nejkontraproduktivnější krok: poražený pajasan obvykle zareaguje desítkami nových výmladků z pařezu i kořenů a z jednoho kmene se stane houština. Skutečně funguje kombinace řezu a herbicidu aplikovaného na živou tkáň ve správný čas. U kmínků do zhruba 15 cm v průměru funguje dobře aplikace na bázi kůry; u silnějších kmenů je spolehlivější metoda vrubování (hack-and-squirt), kdy se kolem kmene vysekají mělké šikmé zářezy a herbicid se aplikuje přímo do nich. Na načasování záleží stejně jako na chemikálii: ošetřujte od pozdního léta do začátku podzimního zbarvení listí, kdy strom aktivně stahuje cukry dolů do kořenů, takže herbicid putuje spolu s nimi. Ošetření na jaře nebo v zimě zahubí jen nadzemní část a místo toho vyvolá novou vlnu výmladků. Malé semenáčky lze vytrhat ručně, ale jen když je půda dost měkká na to, aby šel vytáhnout celý kořen; jakýkoli utržený úlomek kořene ponechaný v zemi dokáže znovu vyrazit. Počítejte s monitorováním a doošetřováním výmladků po dobu dvou až tří vegetačních sezón po hlavním zásahu, ne jen jedné.

Nejčastější chyby

Nejčastější chybou je sáhnout nejprve po motorové pile a až pak po herbicidu, což místo odstranění stromu jen znásobí počet výhonků. Druhou chybou je postřik na jaře jen proto, že tehdy probíhají i jiné práce na zahradě, což ošetření promrhá jen na nadzemní části. Třetí chybou je záměna v obou směrech: vytrhání domácí škumpy nebo mladého ořešáku omylem považovaného za pajasan, nebo naopak ponechání skutečného pajasanu na místě, protože byl zaměněn za jednu z těchto dřevin. Čtvrtou chybou je ošetřit jen viditelný kmen u plotu, zatímco kořenové výmladky ze stejného kořenového systému dál vyrážejí o několik metrů dál, někdy i na sousedním pozemku, takže úplné odstranění obvykle znamená vysledovat a ošetřit každý napojený výmladek, ne jen mateřský kmen.