Cuketa a tykev obecná

Sazenice tykve prvních pár týdnů skoro nevypadá na nic, jen dva okrouhlé děložní lístky na tlustém, chlupatém stonku, a pak nastoupí pravé listy a rostlina se během pár dní zdvojnásobuje. Ať už na sáčku semen stojí cuketa, dýně nebo žaludová tykev, je to skoro jistě táž rostlina, Cucurbita pepo, chovající se ve všech fázích stejně: teplá půda ke klíčení, oddělené samčí a samičí květy závislé na včelách, aby nasadily plod, a úzké okno mezi plodem, který je dokonalý, a tím, který se nechal na liáně nabobtnat do semenné palice. Jediná zdravá rostlina, kontrolovaná a sklízená každý den nebo dva, dává mnohem víc, než většina domácností dokáže sníst čerstvé.

Jeden druh za cuketami, dýněmi i žaludovými tykvemi

Podle GBIF patří Cucurbita pepo L. do čeledi tykvovitých, rodu Cucurbita, řádu Cucurbitales, vedle starších synonym jako Cucurbita aurantia a Cucumis pepo, která odrážejí dvě staletí přejmenovávání téže rostliny botaniky. Plants of the World Online (Kew) ji eviduje jako kultigen z Mexika, což znamená, že se pěstuje tak dlouho, že se nikde nevyskytuje planě; nejbližší planí příbuzní se nacházejí napříč Mexikem a jihem Spojených států. Cukety a žluté krčkovité tykve trhané mladé a dýně či žaludové tykve ponechané na liáně, aby jim ztvrdla slupka, nejsou různé druhy, jen táž rostlina dopěstovaná do jiné fáze a v případě dýní i do jiného tvaru plodu. Samotný plod je nenápadný i z hlediska bezpečnosti: ASPCA uvádí tykve jako netoxické pro kočky, psy i koně, na rozdíl od některých jiných tykvovitých prodávaných jako okrasné dýně.

Výsev do teplé půdy a výsadba po posledních mrazech

Clemson Cooperative Extension HGIC udává minimální teplotu půdy pro výsev tykví 15,5 °C měřenou v hloubce 10 cm, což je dost nad tím, co většina jarní půdy na začátku sezóny nabízí; výsev do studené, mokré půdy semeno spíš jen zastaví, než že by ho přímo zahubil. Semeno se seje asi 1,5 cm hluboko, v řádku ve rozestupech 10 až 15 cm, poté se probírá na 30 až 38 cm, jakmile sazenice ukážou první pravé listy, nebo se sází jako výpěstky s rozestupem 38 cm; řádky jsou od sebe zhruba 90 cm, nebo u rozlézavých dýňových a zimních typů hrůbky vzdálené 90 cm až 1,2 m s 1,2 až 1,8 m mezi řádky. Nic z toho by nemělo proběhnout před posledními mrazy, protože sazenici tykve zasaženou pozdním ochlazením zůstává celé týdny bledá a zakrslá, místo aby se rychle zotavila.

Zálivka u báze, ne na listy

Kořeny tykve potřebují vlhkost do hloubky asi 15 cm, a Clemson radí zalévat u báze rostliny, ne shora, aby zásadní fáze nasazování a vývoje plodů nikdy nevyschla. Během sucha je podle poradenské služby vodítkem asi 2,5 cm vody týdně, aby se předešlo vrcholové hnilobě, tmavé, suché hnilobě, která se tvoří na květním konci plodu, když nerovnoměrná zálivka nechá k rostoucí tykvi doputovat příliš málo vápníku. Rozbor půdy upravený směrem k pH 6,5, vrstva mulče zpomalující odpar a vytrvalá, ne nárazová zálivka na tento problém zabírají víc než jakýkoli postřik.

Padlí a dva druhy vrcholové hniloby

Padlí se projevuje jako bílý, práškovitý povlak na horní straně listů a na stoncích, který zakrňuje a deformuje zasažené olistění; Clemson uvádí, že se nejrychleji šíří mezi 10 a 32 °C při suchém počasí kombinovaném s vysokou vlhkostí vzduchu, a že nejhůř dopadají tykve vysazené pozdě v sezóně. Jakmile jsou listy zasažené, léčba neexistuje, jen prevence: odolné odrůdy, preventivní fungicid jako chlorothalonil nebo měď aplikovaný ještě před objevením příznaků a odklizení napadených rostlin po sklizni místo jejich ponechání, aby houbu přenesly do dalšího roku. Vrcholová hniloba z nedostatku vápníku popsaná výše není jediným důvodem, proč malá tykev hnije od špičky a opadává. Protože každý plod Cucurbita pepo potřebuje včelu, která přenese pyl ze samčího na samičí květ, květ s příliš málo návštěvami nasadí příliš málo semen; drobný plod za ním se zastaví, zežloutne a během pár dní shnije od květního konce, a tuto verzi problému nespraví žádná zálivka ani vápník.

Vrtalec tykvový a mandelinky okurkové

Vrtalec tykvový je severoamerický škůdce, evropským pěstitelům víceméně neznámý, ale tam, kde se vyskytuje, je vážný: Clemson popisuje bílou, robustní housenku přes 2,5 cm dlouhou, která se provrtává dovnitř stonku, takže náhle vadnoucí liána s pilinovitým trusem nahromaděným u otvoru ve stonku je prozrazující znamení dávno předtím, než vůbec uvidíte samotného motýla. V Jižní Karolíně má dvě generace za rok, motýli se líhnou koncem května; kypření půdy koncem zimy, které odkryje přezimující kukly, střídání pěstebních míst pro tykve a rychlé odstranění napadené liány pomáhají cyklus přerušit, a Clemson uvádí, že tykev muškátová a odrůda Green-Striped Cushaw jsou prakticky imunní. Mandelinky okurkové jsou jiný problém: tečkované (jedenáct černých teček, černá hlava), pruhované (tři černé pruhy) nebo pásované (tři zelené pruhy) žerou každou část rostliny a přitom šíří bakteriální vadnutí, zatímco jejich larvy napadají kořeny pod zemí. Netkaná polyesterová textilie chrání mladé rostliny, ale Clemson jasně říká, že po nástupu kvetení se musí sundat, jinak rostlina přijde spolu se škůdci i o opylovače.

Ruční opylování, když je málo včel

Tykev nese oddělené samčí a samičí květy, samičí snadno poznáte podle drobného plodu už nabobtnalého za okvětními lístky, a základní pěstební doporučení Clemsonu je k důsledku otevřené: bez včel přenášejících pyl mezi nimi žádný plod. V chladném, deštivém jaru, nebo na jakékoli zahradě s nedostatkem opylovačů, uděláte stejnou práci jako včely ručně: otevřete samčí květ, odhrňte okvětní lístky a pylem obalený střed přiložte přímo na střed čerstvě rozvitého samičího květu; jeden samčí květ má pylu dost na několik samičích, a nejlépe to funguje ráno, dokud jsou květy ještě plně otevřené, protože většina květů tykve se odpoledne znovu zavře a už se neotevře.

Trhání cuket mladé, jedna rostlina na rodinu

Clemsonův rozměrový vodič pro letní typy udává zhruba 4 až 5 cm v průměru pro krčkovité a rovnokrké tykve, 18 až 20 cm na délku pro cukety a 7,5 až 10 cm v průměru pro talířovité typy, kontrolované a řezané každý den nebo obden, jakmile začne plodit. Trhání mladých plodů není jen věcí chuti: jediný přerostlý plod ponechaný na liáně dá rostlině signál zpomalit a přestat nasazovat nové, takže neustále sklízená liána zůstává v produkci mnohem déle než ta, na které necháte pár obřích tykví. Právě tato každodenní sklizeň je důvodem, proč jedna rostlina letní tykve, ne celý řádek, obvykle stačí pro jednu domácnost; nařezaný plod vydrží v ledničce v igelitovém sáčku asi týden, což je často větší omezení než to, kolik toho rostlina dokáže vyprodukovat.

Dozrávání dýní a žaludových tykví pro zimní skladování

Zimní typy se posuzují spíš hmatem než podle kalendáře: Clemson popisuje slupku zralé zimní tykve a dýně jako příliš tvrdou na to, aby ji propíchl nehet, s povrchem měnícím se z lesklého na matný a suchý, a u dýní navíc s celoplošně sytě oranžovou barvou. Plod by se měl odříznout, nikdy netrhat, s kouskem ponechané stopky, poté umýt mýdlovou vodou a otřít nebo namočit do zředěného roztoku chlórového bělidla, asi 20 ml domácího bělidla na 4 litry vody, a nechat oschnout na vzduchu. Následuje Clemsonův krok dozrávání: zhruba deset dní při 27 až 29 °C a 75 až 80 procentech relativní vlhkosti plně zpevní slupku, po čemž tykev vydrží osm týdnů i déle na chladnějším místě při 10 až 13 °C a 50 až 75procentní vlhkosti, pokud mezitím nikdy nezažije teploty nad 35 °C ani pod 10 °C. Vynechání dozrávání a přímé uskladnění do chladu je nejčastějším důvodem, proč doma vypěstovaná dýně shnije během pár týdnů místo toho, aby vydržela celou zimu.