Salát setý

Rostlina chladného období se semenem, které v horku odmítá klíčit

Salát (Lactuca sativa) klíčí nejlépe mezi zhruba 15 a 27 °C, a nad tímto rozmezím semeno stále víc upadá do teplotní dormance místo hnití nebo odumírání, sebeochranný trik, který zabrání sazenicím vzejít do léta, jež by je zabilo dřív, než dospějí. Zahřejte půdu nad zhruba 35 °C a nenaklíčené semeno vůbec nevzejde, což je důvod, proč červencový výsev na horkém parapetu nebo rozpáleném záhonu tak často nedá nic, zatímco stinný kout téže zahrady vzejde do týdne. Samotná rostlina roste nejlépe znatelně chladněji, kolem 13 až 18 °C, a jakmile denní teploty na delší dobu vystoupí nad zhruba 24 °C, přepne z tvorby listů na vyhánění květní stonky, změnu, kterou už po jejím spuštění nelze vrátit.

Postupný výsev každé dva až tři týdny

Protože jakýkoli jeden výsev zůstává v dobrém stavu k jídlu jen pár týdnů, než buď dospěje, nebo vystřelí do květu, funguje osvědčená metoda krátké řádky nebo nového výsevu do misky každé dva až tři týdny místo jedné velké výsadby. Sejte řídce, asi 1 cm hluboko, a nechte nové dávky přicházet celé jaro; každá výsadba se překrývá s předchozí, takže je vždy něco ve velikosti na sklizeň místo jedné nadúrody následované mezerou. V létě přesuňte nové výsevy na první dny po zasetí do stinného výsevního záhonu nebo na chladný parapet, protože právě okamžik klíčení, ne dospělá rostlina, je nejcitlivější na teplem vyvolanou dormanci.

Listy na postupný sběr versus hlávkové typy

Salát listový tvoří hustou růžici místo hlávky a je to typ nejvhodnější pro postupný sběr: odstřihněte vnější listy nůžkami asi 10 cm nad zemí, střed nechte netknutý a rostlina do týdne až dvou znovu vyžene svěží nárůst, často dobrý na tři až čtyři sklizně, než jí dojde energie. Salát hlávkový máslový tvoří měkkou, volně skládanou hlávku máslové textury a dozrává poměrně rychle. Salát římský, také nazývaný cos, roste vzpřímeně s pevným, křupavým žebrem a snáší horko o něco lépe než většina typů. Ledový salát, typ iceberg, tvoří nejtěsnější, nejpevněji zabalenou hlávku ze všech čtyř a je vyšlechtěn tak, aby si tuto strukturu udržel bez vystřelení do květu déle než ostatní, což z něj dělá rozumnou volbu pro teplý letní výsev, kde by ostatní typy vykvetly dřív.

Proslabování a rozestupy podle pěstovaného typu

Řádka zasetá řídce přesto vzejde příliš hustě na to, aby rostliny mohly řádně dospět, a právě proslabování rozhoduje, zda rostliny před vámi vytvoří hlávky, nebo jen list. Přebytečné sazenice vytrhejte nebo odstřihněte, jakmile se objeví první pravé listy, pak proslabujte znovu v následujících týdnech, dokud listové typy nestojí zhruba 10 až 15 cm od sebe a hlávkové typy, máslový, římský nebo ledový salát, celých 25 až 30 cm od sebe s podobnou mezerou mezi řádky. Přehuštěný hlávkový salát se, jakmile je ponechán příliš dlouho, málokdy vzpamatuje; rostliny se natahují za světlem, tvoří volné, podměrečné hlávky a vystřelí do květu dřív než dobře rozestoupené rostliny.

Zálivka: rozdíl mezi sladkými a hořkými listy

Kořeny salátu leží většinou ve svrchních 15 cm půdy a tento mělký systém rychle vysychá, zvlášť jakmile je listová koruna dost velká na to, aby stínila vlastní kořenovou zónu před lehkou přeháňkou. Udržujte půdu rovnoměrně vlhkou, místo aby kolísala mezi promáčenou a suchou: rostlina stresovaná suchem reaguje tvorbou více hořkých látek ve své šťávě, a pokud po období sucha následuje vydatná zálivka nebo déšť, náhlý příval vody do listů, které předtím rostly pomalu, se o den nebo dva později často projeví jako spálení okrajů, papírovitě hnědou spáleninou na okrajích nejmladších vnitřních listů. Zalévání ráno místo večer nechá listy uschnout před soumrakem, což má význam ze dvou samostatných důvodů popsaných níže.

Slimáci, mšice salátové a plíseň salátová

Vlhký večer je přesně chvíle, kdy slimáci a hlemýždi napáchají na salátu nejvíc škody, a sazenice mohou být přes noc ohlodány úplně na nic, což je hlavní důvod, proč se ranní zálivka vyplatí zavést jako zvyk ještě dřív, než vezmete v úvahu choroby. Mšice, včetně mšice salátové, která se množí uvnitř složené hlávky máslového nebo římského salátu, kam žádný postřik nedosáhne, jsou dalším trvalým tlakem; mnoho moderních odrůd nese od začátku 80. let vyšlechtěnou rezistenci Nr-genu, ačkoli populace mšic schopné tuto rezistenci obejít se šíří už od roku 2007, takže rezistentní osivo je dobrým výchozím bodem, ne zárukou. Plíseň salátová se nejdřív projeví jako bledě žluté skvrny na horní straně listu s pýřitým bílým nebo šedým povlakem přímo pod nimi na spodní straně, upřednostňovaná stejnými klidnými, vlhkými, špatně odvodněnými podmínkami, jaké vytváří večerní zálivka, a nejlépe se řeší ranní zálivkou, širšími rozestupy pro proudění vzduchu a rychlým odstraněním napadených listů, ne dodatečnou léčbou.

Stínovka v létě, netkaná textilie přes podzim a zimu

Jakmile denní teploty spolehlivě tlačí salát ke kvetení, stínovka propouštějící 30 až 50 procent světla natažená nad záhonem, ne přímo na něm, přidá několik dalších týdnů použitelného listu: blíž 30 procentům v mírnějším letním podnebí, až 50 procent tam, kde je letní vedro silné. Na druhém konci sezóny sejte na podzim mrazuvzdornou odrůdu pod fóliové kryty, pařeniště nebo nevytápěný skleník, a mnoho z nich bude pomalu produkovat i přes mírnou zimu, protože nechráněnému listu škodí spíš dlouhotrvající silný mráz než krátké chladné noci. Obě strategie jsou vlastně stejný trik opačným směrem: udržet rostlinu v úzkém teplotním pásmu, kde tvoří list místo aby kvetla nebo se zastavila.

Uchovávání vlastního semene

Salát je přirozeně samosprašný: každý drobný kvítek nese jak samčí, tak samičí orgány a opylí se sám ještě dřív, než se otevře, takže semeno uchované z izolované výsadby zůstává pravé odrůdě s malým rizikem nežádoucího křížení. K uchování semene musíte rostlině dovolit udělat právě to, čemu jste po zbytek sezóny bránili, tedy plně vystřelit do květu a rozkvést, protože drobné pampeliškovité úbory nasadí semeno až poté, co tato stonka doběhne svůj cyklus. Počkejte, až odkvetlé úbory zbělí do chmýří, ne nepodobného pampeliškovým hodinkám, pak úbory ostřihněte nebo vytřeste do papírového sáčku, nechte je týden až dva sušit na vzdušném místě a chmýří vetřete, aby se uvolnilo semeno. Uchovávejte semeno z rostliny, která vykvetla pozdě, ne z jedné z prvních, protože sklon k předčasnému kvetení je sám dědičný a rané kvetoucí rostliny tento sklon předají dál.