Pavlovnie plstnatá

Semenáček Paulownia tomentosa se dnes v Severní Americe téměř nikdy nevysazuje záměrně; mnohem častěji se objeví samovolně vzešlý podél plotu, na štěrkové příjezdové cestě nebo v zanedbaném záhonu, přičemž jeho srdčité listy dosahují velikosti talíře už do prvního podzimu. Ať už jste ho zdědili, nebo koupili pojmenovanou odrůdu pro její voňavé jarní květy, poroste do výšky rychleji než téměř cokoli jiného, co byste mohli vysadit, snese půdu, kterou většina stromů odmítá, a pokud se ponechá vysemenit, rozšíří se daleko za místo, kde jste ho našli. Vědět, čím se stane ve třetím roce, mění to, jak s ním zacházíte v roce prvním.

Původ a pojmenování

Pavlovnie plstnatá pochází z centrální a východní Číny a z Jižní Koreje, kde roste jako součást otevřených, narušených a mírných listnatých lesů. Patří do vlastní čeledi, Paulowniaceae, do řádu Lamiales, a prodává se pod několika souběžnými lidovými názvy: princess tree, empress tree a foxglove tree v angličtině odkazují na tentýž druh, přičemž poslední z nich naráží na její nálevkovité květy, které skutečně připomínají zvětšené květy náprstníku. Byla vyvezena z Asie jako okrasný a stínový strom a od té doby se vysazuje, a také samovolně vysévá, v mírném pásu po celém světě.

Tempo růstu, které předstihne téměř každý jiný stínový strom

Toto je nejrychleji rostoucí strom, jaký si většina zahradníků kdy vysadí. Mladý výhonek dokáže za jedinou sezónu přirůst až 4,5 m nového dřeva, a strom dosáhne své plné velikosti zhruba 9 až 15 m výšky a téměř stejné šířky během zhruba deseti let, mnohem rychleji než dub, javor nebo dokonce většina topolů. Právě tato rychlost je důvod, proč je třeba plánovat dřív, než jde do země: strom takové velikosti přijde rychle, a přemístění nebo odstranění vzrostlého exempláře později je mnohem větší práce než rozhodnutí o vhodnějším místě už teď.

Umístění: plné slunce, ochrana před větrem, prostor k rozrůstání

Dejte jí plné slunce až polostín a, stejně důležité, polohu chráněnou před silným, převládajícím větrem. Dřevo je lehké a poměrně křehké a listy na mladém přírůstku jsou obrovské, takže větrné, otevřené místo trhá listoví a láme větve, které by klidnější kout ponechal nedotčené. Protože se koruna nakonec rozprostře na 6 až 9 m, udržujte ji dostatečně daleko od domu, nadzemních vedení a jakékoli stavby, kterou by velký strom s křehkými větvemi mohl při dospívání poškodit.

Půda, zálivka a hnojení

Pavlovnie plstnatá snáší písek, hlínu i jíl, kyselou až mírně zásaditou půdu, a dokonce i půdu, která je občas mokrá, pokud odvodnění není trvale špatné. Mladý strom zalévejte pravidelně první jednu až dvě sezóny, dokud se kořeny neuchytí; poté si docela dobře poradí i s obdobím sucha a vykazuje mírnou odolnost vůči suchu, jakmile má zaběhnutý kořenový systém. U vzrostlého stromu vynechte pravidelné přihnojování: nejde o rostlinu, kterou je třeba popohánět, a podpora dalšího růstu u už tak rychle rostoucí dřeviny většinou znamená jen více řezu později.

Květy, které se otevírají dřív než listy

Chlupaté, skořicově zbarvené květní pupeny se tvoří na koncích větví na podzim a přečkávají zimu na holém stromě, viditelné vedle vyschlých semenných tobolek z předchozího roku. Otevírají se brzy na jaře, dřív nebo právě ve chvíli, kdy raší listy, ve velkých vzpřímených hroznech vonných, nálevkovitých levandulových až bledě fialových květů se slabou vanilkovou vůní, nesených na dřevě druhého roku. Silný jarní mráz ve chvíli, kdy pupeny bobtnají, dokáže smazat celý letošní rozkvět, takže chráněné stanoviště chrání květní podívanou stejně jako větve.

Řez a mlazení (coppicing)

Ponechána bez zásahu si pavlovnie vytváří zaoblenou korunu a spolehlivě kvete každé jaro na starším dřevě. Někteří pěstitelé ji místo toho na konci zimy silně omlazují, seříznou kmen blízko země; strom odpoví za jedinou sezónu novým olistěním, které může dosáhnout velikosti talíře i větší, což se občas využívá pro výrazné listoví v záhonu, i když to znamená úplnou oběť letošních květů. Ať tak či onak, během vegetačního klidu vyřežte veškeré suché, poškozené nebo křížící se dřevo, protože křehké větve jsou náchylné k poškození bouří a natržené dřevo přitahuje hnilobu.

Časté problémy: slabé dřevo, spad a kořenové výmladky

Tento druh je z velké části prostý vážných škůdců, ale bezproblémový rozhodně není. Větve se lámou při větru a ledovkách, protože dřevo je lehké a slabé; opadané květy, tobolky a nadměrně velké listy vytvářejí každý rok pod korunou skutečný problém se spadem; a seříznuté pařezy i narušené kořeny vytrvale znovu vyrážejí, takže odstranění nechtěného stromu obvykle vyžaduje víc než jeden řez. Příležitostně se na vlhkých, špatně větraných místech objevuje padlí, skvrnitost listů a rakovina výhonků, obecně bez ohrožení přežití stromu.

Proč je v části USA regulována jako invazní druh

Jediná semenná tobolka dokáže obsahovat až dva tisíce papírově tenkých, větrem šířených semen, a vzrostlý strom nese mnoho takových tobolek, což vysvětluje, jak snadno zdomácní v narušených lesích, u silnic a na březích potoků, jakmile unikne z kultivace. Je označena za invazní nepůvodní druh a nedoporučuje se k výsadbě na Floridě, a objevuje se na seznamech invazních druhů, které vedou státní lesnické a invazní rostlinné rady na východě Spojených států. Před výsadbou, zejména na jihovýchodě USA, zkontrolujte aktuální seznam invazních druhů daného státu, a pokud už samovolně vzešlý strom máte a nechcete ho, odstraňujte jarní květy dřív, než vytvoří tobolky, a buďte připraveni opakovaně seřezávat kořenové výmladky.