Střemcha virginská

Střemcha virginská, ať už přijde jako prostokořenný proutek, nebo jako zakořeněný výmladek vykopaný ze živého plotu, nezůstane tam, kam byla vysazena. Během dvou až tří sezón vyžene z vlastních kořenů nové výhony i několik metrů od kmene, a co začalo jako jedna rostlina, se bez pravidelného sekání nebo vyřezávání výmladků promění v houštinu. Prunus virginiana pochází z velké části mírného pásma Severní Ameriky, po zakořenění snese sucho i chudou půdu a prodává se buď jako obyčejný zelenolistý druh pěstovaný pro divokou zvěř a plody na marmeládu, nebo jako purpurolisté odrůdy 'Schubert' a 'Canada Red' vysazované pro barvu listí. Kromě uvařené dužiny plodů zbavené pecek obsahuje každá část rostliny látky uvolňující kyanid, proto semena, kůru a zejména vadnoucí listy berte jako přísně zakázané pro hospodářská zvířata a domácí mazlíčky, nikoli jako drobné lidové varování.

Původ a rozšíření

Plants of the World Online (Kew) uvádí Prunus virginiana jako druh původní v Severní Americe až po Mexiko, konkrétně po severní Baja California, což odpovídá tomu, jak široce se na kontinentu vyskytuje: živé ploty, okraje lesů, břehy řek, linie plotů a narušená půda od kanadských prérií až po jižní Skalisté hory. GBIF uvádí jako přijaté jméno Prunus virginiana L., z čeledi růžovitých (Rosaceae) po boku jabloní, hlohů a dalších třešní, s dlouhým seznamem starších synonym, jako je Cerasus densiflora a několik jmen rodu Amygdalus od botaniků, kteří ji kdysi řadili do rodu mandloní, než byla znovu zařazena do rodu Prunus. Její sklon kolonizovat holou nebo spálenou půdu a linie plotů pomocí kořenových výmladků a ptáky šířených semen je přesně to, co ji činí užitečnou pro ochranu proti erozi a jako větrolam, a příležitostně obtížnou na okraji sekaného trávníku.

Vzrůst: výmladky a houštiny

Ponechaná bez zásahu roste střemcha virginská obvykle jako keř s více kmínky vysoký 2,4 až 3,7 m a v rozpětí 1,8 až 2,4 m; vedená na jeden kmen nebo ponechaná jako starý zplanělý exemplář může dosáhnout 6 až 9 m s odpovídajícím rozpětím. Utah State University Extension uvádí, že tento druh má sklon k tvorbě výmladků, zejména při poškození kořenů, což v praxi znamená, že jakékoli škrábnutí sekačkou, přesazovací šok nebo tvrdý řez u báze vyvolá na jaře nový kruh výhonů. Ponechaná svému osudu po dobu typické 20 až 40leté životnosti nakonec rostlina vytvoří hustou koloniální houštinu, pro kterou je tento druh ve volné přírodě známý; rostlina, která má zůstat solitérou, potřebuje kořenové výmladky každý rok odřezávat u země, ideálně dokud jsou ještě dost měkké na to, aby se daly odlomit rukou, a ne řezat pilou.

Výběr odrůdy: druh, 'Schubert' a 'Canada Red'

Čistý druh má obyčejné zelené listy, nejbohatší nasazení plodů a nejlepší hodnotu pro divokou zvěř a marmeládu, a je to forma vhodná k výsadbě, pokud je cílem živý plot, větrolam nebo sběrná plocha. 'Schubert' a jeho výmladková mutace 'Canada Red' jsou purpurolisté formy prodávané ve většině školek: nové listy na jaře raší zelené a do začátku léta dozrávají do tmavě purpurové, respektive červenopurpurové barvy u 'Canada Red', což nabízí barevnou podívanou, kterou čistý druh nemá. Obě odrůdy jsou roubované, což znamená, že jakýkoli výmladek rostoucí pod místem roubování vyraší jako obyčejně zelený a bez zásahu může nakonec přerůst a nahradit purpurovou korunu; tyto zelené výmladky je třeba rozpoznat a odstranit u báze, nejen zkrátit, jinak se okrasná odrůda během několika sezón tiše vrátí zpět k čistému druhu. Plodnost a jedovatost jsou u odrůd stejné jako u druhu; liší se pouze barva listí.

Výsadba, půda a stanoviště

Střemcha virginská pro nejhustší růst a nejbohatší plodnost potřebuje plné slunce, ale snáší i polostín, a co se půdy týče, je nenáročná: přizpůsobí se chudé nebo kamenité půdě, ale podle Utah State University Extension dává přednost dobře propustné půdě s trochou organické hmoty a pH mezi 5 a 8. Je mrazuvzdorná od chladných zón USDA až po mnohem teplejší, což je jeden z nejširších rozsahů mrazuvzdornosti mezi severoamerickými třešněmi, a částečně proto se vyskytuje téměř v každém americkém státě i kanadské provincii. Rostliny vysazujte 1,5 až 2,4 m od sebe pro živý plot nebo řadu větrolamu, s větším rozestupem pro solitérní exemplář určený dorůst do velikosti stromu, a nové výsadby udržujte v odstupu od okrajů trávníku, pastevních plotů nebo jakéhokoli místa, kde by budoucí houština výmladků byla nežádoucí.

Zálivka a hnojení

Po zakořenění jde o mimořádně suchovzdornou rostlinu a vzrostlé exempláře jen zřídka potřebují přídavnou zálivku mimo dlouhé sucho; zavlažování se vyplatí hlavně zlepšením výnosu a kvality plodů, ne udržením rostliny při životě. Nové výsadby zalévejte pravidelně první dvě vegetační sezóny, dokud se zakořeňují, poté zálivku omezujte. Střemcha není náročná na hnojení a v přiměřené půdě obvykle nepotřebuje pravidelné přihnojování; růst dost bujný na to, aby každý rok vyháněl výmladky, jen zřídka těží z přídavného dusíku, který spíše podpoří další výmladky než lepší plody nebo tvar.

Řez, černá skvrnitost větví a housenky snovatelů

Černá skvrnitost větví (black knot) je choroba, na kterou je třeba dávat pozor: houba tvořící tvrdé, černé, nepravidelné výrůstky, které během jednoho až dvou let obepnou větvičky a větve a mohou zabít dřevo za výrůstkem, pokud je ponecháte na místě. Napadené větve vyřezávejte v období vegetačního klidu, hluboko pod viditelným černým výrůstkem až do zdravého dřeva, mezi jednotlivými řezy dezinfikujte nářadí a odřezky z pozemku odstraňte místo kompostování, protože infikované dřevo může dál uvolňovat spory. Podle několika univerzitních sbírek dřevin je střemcha a její odrůdy vysoce náchylná k černé skvrnitosti větví, takže roční zimní kontrola nových výrůstků stojí za těch pár minut. Dalším opakujícím se problémem jsou housenky snovatelů (tent caterpillars), amerických a prérijních: jejich hedvábná hnízda se objevují v rozsochách větví v polovině jara, a malá napadení je nejlépe odstranit ručně nebo vyřezat večer či brzy ráno, dokud jsou housenky uvnitř hnízda, spíše než postřikem. Mšice, skvrnitost listů a příležitostná rakovina nebo bakteriální skvrnitost doplňují menší problémy, a žádný z nich obvykle neopravňuje k zásahu na jinak zdravé, zavedené rostlině.

Sklizeň plodů a jedovatost, kterou je třeba znát

Plody dozrávají z tmavě červené až téměř černé barvy v průběhu července, srpna a září, a rostlina může přinášet bohatou úrodu, jakmile dosáhne tří až čtyř let stáří. Syrová dužina je ostře svíravá, odtud i český název, a syrové plody se téměř nikdy nejedí přímo z větve; vaří se a přecezují, aby se odstranily pecky, a poté se z nich vyrábí marmeláda, sirup nebo víno, což svíravost potlačí. ASPCA řadí střemchu mezi rostliny jedovaté pro psy, kočky a koně: stonky, listy a semena obsahují kyanogenní glykosidy uvolňující kyanid, přičemž riziko je nejvyšší u vadnoucích listů, nikoli u čerstvého růstu nebo samotné zralé dužiny plodu, a při dostatečném pozření způsobují cihlově červené sliznice, rozšířené zorničky, potíže s dýcháním a šok. V praxi nepředstavuje skutečné nebezpečí stojící rostlina, ale zlomená větev nebo bouří sražená větev ponechaná tam, kde mohou hospodářská zvířata okusovat vadnoucí listy, nebo odřezky ponechané na pastvině; obojí držte mimo dosah zvířat, místo obav ze samotných plodů, které jsou po uvaření a odpeckování bezpečné.