Mojžíšek

Tradescantia spathacea tvoří pevnou růžici tuhých, mečovitých listů, lesklých zelených navrchu a temně purpurových na rubu, s drobnými bílými tříplatými kvítky ukrytými v malých purpurových, loďkovitě tvarovaných listenech u báze. Prodávaná po desetiletí pod svým starým jménem Rhoeo, nebo jako mojžíšek či ústřicová rostlina, chce jasné nepřímé světlo, aby si udržela tmavý purpurový rub, půdu, která na povrchu mezi zálivkami vysychá, a místo, kde teplota nikdy neklesne pod zhruba 10 °C. Rozrůstá se tvorbou odnoží kolem báze místo výběžky, takže jedna růžice se pomalu mění v trs více růžic ve stejném květináči.

Od karibské růžice k Rhoeu a zpět k Tradescantii

Druh pochází z jižního Mexika a Guatemaly podle Plants of the World Online, kde roste jako nízký polokeř ve vlhkém tropickém prostředí. Botanici jej od osmnáctého století popsali pod několika jmény: velkou část dvacátého století strávil jako Rhoeo discolor a poté Rhoeo spathacea, jméno stále vytištěné na spoustě starších rostlinných cedulek a školkařských štítků, než taxonomové zařadili rod Rhoeo zpět do Tradescantie. Současná základní klasifikace GBIF uvádí jako přijaté jméno Tradescantia spathacea Sw., přičemž Rhoeo discolor, Rhoeo spathacea a několik starších jmen jako Ephemerum bicolor jsou vedeny jako synonyma, ne samostatné druhy. Pokud cedulka stále říká Rhoeo, jde o stejnou rostlinu, ne o jinou.

Světlo je to, co udržuje purpur tmavý

Druh venku snáší plné slunce až polostín, ale v interiéru se mu nejlépe daří v jasném, filtrovaném světle pár kroků od jižního nebo západního okna spíš než v přímém poledním slunci, které dokáže skrz sklo spálit špičky listů. Světlo také přímo řídí barvu listů: rostlina zasunutá do tmavého kouta přestává vytvářet nové listy se stejně hlubokým purpurovým rubem a celá růžice se začne natahovat a řídnout místo aby zůstala kompaktní. Panašované formy jsou na světlo ještě náročnější, protože krémové a růžové pruhy blednou v nedostatku světla nejrychleji, dřív než obyčejný zelený rub.

Zálivka a půda

Nechte horní dva až tři centimetry substrátu vyschnout, než zalijete znovu, pak zalijte vydatně a nechte odtéct; tlusté, masité listy uchovávají dost zásoby na to, že rostlina snese vynechanou zálivku mnohem lépe než trvale mokrý květináč, což je ten častější způsob, jak o ni přijít. Jakmile v zimě růst zpomalí, zálivku dál omezte. Dobře propustný substrát nebo písčitá hlína, typ prodávaný jako univerzální nebo pokojový substrát, jí vyhovuje lépe než těžká, vodu zadržující směs; plastový květináč s několika odtokovými otvory, nebo neglazovaná terakota ve vlhčí místnosti, drží kořeny mezi zálivkami sušší.

Udržujte nad 10 °C

RHS hodnotí tento druh stupněm H1b, což znamená minimum zhruba 10 až 15 °C a žádnou toleranci k mrazu; venku přežívá po celý rok jen v zónách USDA 9a až 11b. Kdekoli je chladněji, musí jít do interiéru nebo do vytápěného skleníku dávno před prvními chladnými nocemi, protože chlad, který tato citlivá rostlina neustojí, se nejdřív projeví jako zčernalé, kašovité skvrny na spodních listech. Jakmile jde rostlina na zimu dovnitř, hnojení se zastaví a zálivka se sníží, dokud si s delšími dny na jaře znovu nezvykne.

Výběr odrůdy

Čistý druh má jednolitě zelené listy s jednotným purpurovým rubem, ale většina toho, co dnes školky prodávají, je panašovaná forma. 'Tricolor', prodávaná i jako 'Sitara', vrství krémové, růžové a zelené pruhy na svrchní straně každého listu, přičemž si zachovává stejný hluboce purpurový rub; RHS uvádí několik blízce příbuzných klonů pod jmény jako 'Vittata' a 'Concolor', které se liší hlavně mírou krémové nebo růžové barvy proti zelené. Panašované formy zůstávají kompaktnější a barevnější při silném světle a mají sklon vracet se k čistě zelené barvě ve stejných podmínkách slabého světla, které by čistý druh jen natáhly.

Množení z odnoží a řízků

Nejsnazší způsob, jak získat novou rostlinu, je oddělit jednu z odnoží, drobných růžic, které se tvoří kolem báze dospělého trsu, jakmile má pár vlastních kořínků, a zasadit ji samostatně do stejného dobře propustného substrátu jako mateřskou rostlinu. Růžici lze také rozmnožit odříznutím vrcholu s krátkým kusem stonku a necháním řezu den zavalit, než se zasadí do sotva vlhkého substrátu, kde během pár týdnů zakoření. Obě metody přeskočí pomalejší cestu ze semene a dají rostlinu shodnou s mateřskou, včetně panašování.

Loďkovité květy, po kterých dostal jméno

Lidové názvy ústřicová rostlina a mojžíšek oba pocházejí z květů: drobné, tříplaté a bílé, sedí schoulené uvnitř dvojice složených, loďkovitě tvarovaných purpurových listenů nízko v úžlabí listů a objevují se přerušovaně po celou vegetační sezónu místo v jednom náporu. Snadno se ztratí na pozadí purpurového listoví a nejsou hlavním lákadlem rostliny, ale jsou to právě ony, díky kterým druh dostal oba své lidové názvy.

Šťáva, jedovatost a kde se stává invazní

S touto rostlinou zacházejte v rukavicích: RHS ji vede jako kožní alergen a Extension Univerzity Severní Karolíny uvádí, že šťáva způsobuje pálení a kontaktní dermatitidu, s podrážděním úst a hrdla, nevolností a zvracením, pokud člověk žvýká listy. ASPCA řadí mojžíška mezi rostliny jedovaté i pro kočky a psy, takže stojí za to držet převislé odnože mimo dosah mazlíčka, který rád okusuje listy. Mimo květináče se druh stal problémovou rostlinou i v teplém podnebí: Hodnocení IFAS Floridské univerzity jej řadí jako invazní a nedoporučené k výsadbě ve státě, a projekt Pacific Island Ecosystems at Risk Havajské univerzity jej hodnotí jako vysoce rizikový plevel, zdomácnělý na několika ostrovech, kde jeho husté růžice pokrývají lesní půdu a vytlačují původní semenáčky. Na záhonu na Floridě nebo Havaji je lepší přebytečné odnože kompostovat, ne přehodit přes plot.