Jilm americký

Jilm americký, který jste právě vysadili nebo zdědili, je buď klasický, vázovitě rozložitý stínový strom, jaký kdysi lemoval polovinu ulic na východě Spojených států, nebo mladý semenáček, který sám vyrostl u plotu nebo potočního břehu. Tak jako tak, strom před vámi není tím stromem, který znali vaši prarodiče: grafióza jilmů od 30. let 20. století zahubila většinu starých obrů, a dnes se daří spíš přirozeně izolovanému stromu, odolnému kultivaru nebo rychle rostoucímu náletu, který se ještě nesetkal s broukem šířícím houbu. Nejdřív si prohlédněte listy: na líci drsné, s nesouměrnou bází v místě, kde se čepel napojuje na řapík, na okraji ostře dvojitě zubaté. Právě tato nesouměrná báze listu je nejrychlejší způsob, jak potvrdit, že jde o Ulmus americana, a ne o břestovec nebo habr rostoucí poblíž.

Grafióza jilmů: proč ovlivňuje každé rozhodnutí

Grafióza jilmů je houbové onemocnění, způsobené hlavně druhem Ophiostoma novo-ulmi, které se šíří vodivým pletivem stromu. Mezi stromy ji přenášejí především bělokazí jilmoví, občas i podzemními srostlicemi kořenů mezi jilmy vysazenými blízko sebe. Nakažený strom vadne od špiček dovnitř, listy mimo sezonu žloutnou do matné žlutohnědé, a jakmile je zasažena velká větev, strom se sám o sobě málokdy zotaví. Nemoc dorazila do Severní Ameriky ve 30. letech 20. století a během pár desetiletí zahubila většinu dospělých uličních a parkových jilmů na kontinentu, proto je dnes jilm americký starší sta let ve městě spíš výjimkou než pravidlem. Nic z toho ale neznamená, že byste se výsadbě měli vyhýbat. Sledujte praporovité vadnutí, tedy jednu větev vadnoucí, zatímco zbytek koruny ještě vypadá zdravě, mezi pozdním jarem a polovinou léta. Pokud ho zaznamenáte, odřízněte větev pořádně pod zvadlou částí a před dalším řezem na jiném místě nářadí vydezinfikujte.

Výběr odolného kultivaru

Pokud sázíte, a ne dědíte, vynechte planý druh a zvolte kultivar vyšlechtěný pro odolnost vůči grafióze jilmů. Žádný není zcela imunní, ale desetiletí polních zkoušek prokázala trvale nižší míru nákazy u hrstky pojmenovaných výběrů.

Samovolně vzešlý semenáček je sázka do loterie: většina sdílí obecnou náchylnost druhu, i když ojedinělé jedince přežívají spíš náhodou než díky genetice. Pokud je samovýsevný jilm už několik let starý a zdravý, není důvod ho odstraňovat. Stromy stojící osamoceně nebo v dostatečném odstupu od jiných jilmů si navíc předávají nemoc kořenovými srostlicemi méně pravděpodobně než jilmy vysazené v těsné řadě.

Stanoviště, půda a výsadba

Jilm americký je pozoruhodně nenáročný na to, kde roste, což je jeden z důvodů, proč se stal typickým uličním stromem na východní polovině země. Přizpůsobí se jílovité, hlinité, písčité i na organickou hmotu bohaté půdě a snáší neutrální rozmezí zhruba pH 6,0 až 8,0, a na rozdíl od většiny velkých stínových stromů po zakořenění zvládá jak občasnou mokrou, špatně odvodněnou půdu, tak období sucha. Pro nejplnější vázovitou korunu mu dopřejte plné slunce, i když slušně roste i v polostínu se dvěma až šesti hodinami přímého slunce. Dospělé stromy dosahují výšky 18 až 24 m s rozpětím 9 až 18 m, vysazujte je proto minimálně 7,5 až 9 m od základů domu, příjezdové cesty nebo septiku. Vláknitý, široce se rozprostírající kořenový systém pomáhá stromu přežít přesazení, ale špatně se hodí do těsné městské výsadbové jámy nebo úzkého parkovacího pásu.

Zálivka: vydatná za mlada, pak většinou bez zásahu

Nově vysazený jilm potřebuje po první dvě vegetační sezony stálou vlhkost. Pomalé, vydatné prolití jednou týdně prospěje víc než denní lehká zálivka, protože podporuje kořeny, aby rostly dolů a do stran, místo aby zůstávaly mělce u povrchu. Po zakořenění je tento druh skutečně odolný vůči suchu a horku a mimo delší období sucha málokdy potřebuje přilévat, což je jeden z důvodů, proč se stále doporučuje jako uliční strom v horkých, suchých létech, kde citlivější druhy strádají. Na trávníku udělá pro udržení vlhkosti u mladého stromu víc než jakýkoli rozvrh zálivky vrstva mulče 5 až 8 cm sahající až po okap koruny, ponechaná pár centimetrů od kmene volná.

Řez a tvarování koruny

Mladý jilm řežte tak, aby se vytvořil jediný dominantní vůdčí výhon, a odstraňte každou větev, která s kmenem svírá úzký, do V tvarovaný úhel. Právě tyto slabé vidlice se u dospělého stromu nejspíš rozštípnou pod tíhou ledu nebo při silné letní bouři. Nejbezpečnějším obdobím pro řez je pozdní zima, kdy strom ještě spí a brouci ještě nejsou aktivní: bělokazí jilmoví přitahuje vůně čerstvých ran a stresovaného nebo nedávno řezaného dřeva, proto se v oblastech s výskytem grafiózy jilmů vyhněte řezu mezi dubnem a červencem. Nářadí na řez vždy mezi řezy na různých stromech vydezinfikujte zředěným roztokem chlornanu nebo lihu. Dospělé stromy potřebují jen málo pravidelného řezu kromě odstraňování suchých, křížících se nebo bouří poškozených větví.

Škůdci kromě brouka

Bázlivec jilmový od poloviny léta skeletonizuje listoví a zanechává listy krajkovité a předčasně hnědé; zdravý, zavedený strom mírné napadení snese bez trvalé újmy. Síťnatky poseté drobnými bledými skvrnami postihují povrch listů, mšice se shlukují na nových výhonech a mohou spodní listy i vše zaparkované pod stromem pokrýt lepkavou medovicí, a klíněnky vyhlodávají do listového pletiva viditelné bledé skvrny. Nic z toho obvykle samo o sobě neohrožuje zdraví dospělého stromu. Vážnější jsou rakovinové choroby a takzvaný slizotok, který se projevuje propadlou, zbarvenou kůrou nebo páchnoucí mokrou skvrnou stékající po kmeni, obvykle po mechanickém poranění nebo stresu ze sucha. Udržujte poškození od sekačky a strunové sekačky mimo bázi kmene, abyste omezili vstupní body pro obě choroby.

Podzimní barva, semena a hodnota pro divokou zvěř

Drobné, nenápadné zelenohnědočervené květy se na holých větvích otevírají v pozdní zimě ještě před rašením listů, a během pár týdnů po nich následují ploché, papírovité jednosemenné křídlaté nažky, které se na jaře snášejí dolů a dokážou na týden až dva pokrýt příjezdovou cestu nebo trávník. Listoví na podzim zežloutne do jemné, čisté žluti spíš než do ohnivé červeně javoru, tišší, ale přesto hodnotná podívaná na pozadí holé zimní zahrady. Strom si vydělá na své místo i ekologicky: je živnou rostlinou housenek několika druhů babočkovitých motýlů, mimo jiné babočky bodlákové a babočky paví oko, a jeho semena krmí zpěvné ptáky a drobné savce v hubených týdnech časného jara, než se vrátí většina ostatních zdrojů potravy.