Řepka olejka a tuřín

Brassica napus je jeden druh, který v zelinářské zahradě plní dvě zcela odlišné role: jako olejná řepka (canola) je to plodina, která na jaře zbarví celá pole dožluta a zároveň slouží jako rychlé a levné zelené hnojení, zatímco jako skupina Napobrassica je to tuřín (brukev), kořenová zelenina vysévaná na konci jara a sklízená po prvních podzimních a zimních mrazech. Kew's Plants of the World Online ji uvádí jako ustálený hybrid Brassica oleracea a Brassica rapa, kultigen původem z jižní Evropy, který před zkřížením obou druhů vůbec neexistoval. Právě tento hybridní původ vysvětluje, proč tuřín chutná jako kříženec zelí a vodnice: on jím doopravdy je. Ať už v zahradě skončí kterákoli forma, obě sdílejí stejné nepřátele z čeledi brukvovitých, nádorovitost kořenů brukvovitých a dřepčíky, i stejný zvyk sám se znovu vysévat dlouho poté, co je sklizeň dávno pryč.

Jeden druh, dvě velmi odlišné plodiny

GBIF uvádí jako přijaté jméno Brassica napus L., čeleď Brassicaceae, s lidovými názvy Rape, Oil-Seed Rape a Swedish turnip, které v jediném řádku naznačují obě formy. Samotný tuřín se v GBIF objevuje v seznamu synonym druhu jako Brassica campestris subsp. napobrassica, starší jméno pro stejnou kořenovou zeleninu, dnes v databázi rostlin North Carolina State University katalogizovanou jako skupina Brassica napus Napobrassica Group. Olejná řepka a tuřín vycházejí ze stejné genetiky, ale jsou vyšlechtěny pro opačné konce rostliny: řepka pro semeno a olej, tuřín pro zdužnatělý kořen, který se vykopává dávno předtím, než dostane šanci vykvést.

Výsev a probírka tuřínu

RHS vysévá tuřín přímo do venkovní půdy od konce jara do začátku léta, asi 2 cm hluboko do řádků vzdálených 38 cm od sebe; příliš časný výsev má sklon vohnat rostliny do předčasného vykvětu dřív, než kořen zdužnatí. Semenáčky je třeba postupně probírat, jakmile je lze uchopit, nejprve na rozestup asi 10 cm a nakonec na 20 až 25 cm pro kořeny plné velikosti, nebo je nechat na 8 až 10 cm, pokud má být sklizeň drobná, jako baby zelenina. Vynechání probírky je nejčastější důvod, proč místo pár pěkných kořenů vznikne záhon tenkých, dřevnatých tuřínů: nahloučené kořeny soupeří o stejné omezené místo a žádný z nich pořádně nezdužnatí.

Půda, stanoviště a přihnojování

Otevřené, slunné stanoviště s vlhkou, ale dobře propustnou, úrodnou půdou tuřínu podle RHS vyhovuje nejlépe a kyselou půdu je třeba vápnit před výsevem, ne až po objevení potíží. Profil skupiny Napobrassica od North Carolina State University udává použitelné rozmezí pH zhruba 6,0 až 8,0, širší, než snese většina brukvovitých, a varuje, že týden bez asi 2,5 cm vody zanechá kořeny dřevnaté a hořké místo křehkých. Bohaté, čerstvě pohnojené půdě je v době výsevu lepší se vyhnout: stejně jako většina brukvovitých i tuřín praská a rozděluje se v příliš kypré půdě nebo s příliš vysokým obsahem čerstvého dusíku.

Nádorovitost kořenů a dřepčíci

Dva problémy brukvovitých, které provázejí tuřín i řepku téměř v každé zahradě, jsou nádorovitost kořenů brukvovitých a dřepčíci. Nádorovitost zvětšuje a deformuje kořeny v hlízovité útvary bez léčby, jakmile je rostlina jednou nakažena, a North Carolina State University doporučuje šestiletou přestávku, než se brukvovité na postiženou půdu vrátí. Dřepčíci jsou především problém semenáčků: dospělci prokusují drobné kulaté dírky do mladých listů a RHS jasně uvádí, že semenáčky s méně než čtyřmi pravými listy může silný žír zcela zahubit. Spolehlivé řešení bez pesticidů je pro obě plodiny stejné, síť proti hmyzu nad mladými rostlinami plus vytrvalá zálivka, protože dřepčíci upřednostňují suchou půdu a stresované semenáčky před bujně rostoucími.

Sklizeň tuřínu po mrazu

Tuřínu trvá dozrání asi šest měsíců a obvykle je připraven od začátku podzimu, ale nejlepší jsou kořeny ponechané v zemi nejdéle. Iowa State University Extension vysvětluje proč zcela přímo: lehké mrazíky přemění část škrobu v kořeni na cukr, takže tuřín vykopaný po pár tvrdších mrazech chutná znatelně sladší a jemnější než ten vytažený v teplém počasí. Kořeny mohou zůstat v zemi přes zimu s určitou ochranou proti tuhému mrazu, nebo je lze vykopat a skladovat při teplotě zhruba 0 až 2 °C při vysoké vlhkosti vzduchu, kde vydrží dva až čtyři měsíce, déle než téměř jakákoli jiná kořenová zelenina ze stejného výsevu.

Řepka jako zelené hnojení a krycí plodina

Vysetá pro olej je řepka polní plodinou; vysetá na zelinářském záhonu bez úmyslu sklizně je zeleným hnojením. University of Minnesota Extension řadí řepku mezi rychlé, chladnomilné možnosti pro záhon založený pozdě v létě, protože jakmile se počasí ochladí, rychle vzejde a pokryje půdu a dokáže přežít mírnou zimu místo úplného odumření. Háček je stejný jako u kterékoli jiné brukvovité jako zeleného hnojení: RHS varuje, že po záhonu zeleného hnojení z brukvovitých by neměla bezprostředně následovat zeleninová plodina z brukvovitých, protože to jen zvyšuje právě to riziko nádorovitosti kořenů, které má střídání plodin naopak zvládat.

Proč se samovolně vzešlá řepka pořád vrací

Kdokoli pěstoval řepku jako krycí plodinu, nebo zahradničil poblíž jejího pole, pozná žluté semenáčky, které se nezvané vracejí ještě roky poté. University of Minnesota Extension udává číslo, které vysvětluje proč: komerční porost řepky při sklizni ztratí praskáním šešulí v průměru asi 350 kg semen na hektar, a každá samovolně vzešlá rostlina, která unikne likvidaci, může sama vytvořit 500 až 2 000 dalších semen. Výzkum ze Saskatchewanu citovaný ve stejné zprávě extension zjistil klíčivost semen 44, 1,4 a 0,2 procenta po jedné, dvou a třech zimách zahrabaných v půdě, což vysvětluje, proč samovolné rostliny ubývají, ale během jediné sezóny nezmizí úplně, a proč teprve zabránění výsevu na stejném místě po dvě sezóny za sebou skutečně vyčistí zásobu semen v půdě, ne jeden rok ostražitosti.

Opylovači a mýtus o senné rýmě

Jasně žluté květy řepky mají podle vlastního popisu RHS velmi rády včely a kvetoucí záhon nebo pole přitáhne mnohem víc opylujícího hmyzu než stejně velký kus holé nebo travnaté půdy. Právě toto opylování hmyzem je detail, který podkopává pověst řepky jako spouštěče senné rýmy: řepka je závislá na včelách a dalším hmyzu při přenosu pylu, a proto jsou její květy nápadné a pylová zrna těžká a lepkavá, na rozdíl od jemného, větrem šířeného pylu, který trávy a stromy uvolňují po miliardách právě proto, že žádného hmyzího přenašeče nemají. Doba kvetení řepky se překrývá s vrcholem pylu břízy, dubu a trav, a to je téměř jistě důvod, proč se rostlině, kolem které většina lidí projde bez kýchnutí, přičítají příznaky ve skutečnosti způsobené něčím méně nápadným, co roste poblíž.