Čekanka obecná

Čekanka se prodává pod několika různými jmény, protože se ze stejného druhu pěstuje několika různými způsoby: jako listová salátová hlávka blízká volnolisté nebo Sugarloaf odrůdě, jako pevné červené hlávky radicchia, jako kořen ponechaný v zemi, aby se usušil a upražil na kávovou náhražku, a jako witloof, jehož kořen se vyzvedne, uskladní a poté nechá ve tmě vyhnat do bledých, těsně svinutých puků prodávaných jako belgická endivie. Všechny tyto formy jsou tentýž rostlinný druh jako drátovitý, nebesky modře kvetoucí plevel, který každé léto lemuje krajnice a opuštěné pozemky, druh, který zahradnický katalog botanické zahrady v Missouri uvádí jako zdomácnělý na většině území Spojených států. Naříznete-li kořen kterékoli z těchto forem, vytéká z něj mléčně bílá míza, tentýž kůlový kořen jen pracuje jinak podle toho, jaká plodina se od něj čeká. Rozhodnutí, která forma se právě pěstuje, mění téměř vše na výsevu, zálivce i sklizni, jak popisuje každá kapitola níže.

Jeden druh, tři pěstované plodiny

Cichorium intybus zahrnuje tři pěstované formy a k tomu divokou příkopovou formu, a sáček semen s nápisem prostě čekanka nebo endivie neřekne, kterou z nich jste vlastně koupili. Radicchio a různé volnolisté a Sugarloaf čekanky se pěstují pro hlávky nebo listy, sklízené zelené, nebo v případě radicchia s červenou barvou, která se rozvine, jak chladne počasí; poradenská extenze Severní Karolíny uvádí, že listy jsou jedlé syrové i vařené, ale nesou trvalou hořkost, která je spíš součástí kouzla než vadou. Kořenová čekanka se pěstuje čistě pro kůlový kořen, ponechaný v zemi po celou sezónu, poté vyzvednutý, usušený a upražený k použití jako náhražka nebo přísada do kávy. Witloof, zvaný také belgická endivie, rozděluje pěstování do dvou fází: kořen rostoucí celé léto stejně jako kořenová čekanka, poté v zimě hnaný uvnitř do bledého puku, který za celou vegetační sezónu nikdy nespatří denní světlo.

Výsev a rozestupy

Podle doporučení RHS se hnané (witloof) odrůdy vysévají venku v květnu a červnu, semena se přikryjí přibližně 1 cm zeminy, a poté se prořezávají na vzdálenost 15 cm v řádcích vzdálených 30 cm, aby měl každý kořen dost místa přibrat na objemu přes léto. Nehnané typy, listové čekanky a radicchio, se vysévají uvnitř v dubnu a květnu nebo přímo venku v červnu a červenci a prořezávají se na větší vzdálenost, 30 cm, protože prostor potřebuje hlávka, nikoli kořen. Řádek na postupné sklízení mladých lístků potřebuje jen 5 cm mezi rostlinami, protože ty nikdy nedostanou šanci přibrat na objemu, než se sklidí. Ať už jde do země jakákoli forma, RHS doporučuje otevřené, slunné stanoviště snášející v létě částečný stín, s půdou předem vylepšenou zahradním kompostem nebo dobře vyzrálým hnojem.

Kůlový kořen a proč čekanka vybíhá do květu

Kůlový kořen je hluboký a dužnatý a zahradnický katalog botanické zahrady v Missouri popisuje, jak při naříznutí vytéká mléčná míza, tatáž obranná látka, která je zodpovědná za hořkost listů. Právě tento kořen je i důvodem, proč čekanka pod stresem vybíhá do květu: RHS uvádí jako nejčastější spouštěče příliš brzký studený výsev, horké suché počasí a nízké teploty hned po výsadbě, a doporučuje důkladnou zálivku v obdobích sucha přímo za účelem tomu zabránit. Totéž sucho, které rostlinu žene k vykvetení, zároveň zkoncentruje hořkost v listech, takže záhon čekanky, kterému chybí voda, je potrestán dvakrát, jednou na chuti a jednou zmařeným kořenem, který místo nabírání objemu vyžene do semene.

Pěstování listové čekanky a radicchia

Listové typy a radicchio vyseté venku v červnu nebo červenci jsou podle RHS připravené od konce léta jako celé hlávky, nebo ještě dříve, pokud se sklízejí mladé jako lístky na baby salát místo toho, aby se nechaly vytvořit hlávku. Protože listy nesou stejnou hořkou látku jako kořen, kuchaři je obvykle buď kombinují s něčím sladkým nebo tučným, nebo hlávky v posledních týdnech před sklizní zbělí vyloučením světla, stejný princip jako u hnaní witloofu, jen krátce uplatněný na listovou plodinu místo skladovaného kořene. V tomto stadiu jsou hlavní hrozbou slimáci a plzáci; RHS i poradenská extenze Severní Karolíny je vedle ponrav a housenek zemních spíš uvádějí jako škůdce, na které si opravdu dát pozor, a žádný z těchto zdrojů neuvádí u druhu žádný vážný problém s chorobami.

Hnaní witloofu do puků

Witloof se pěstuje jen za jedním účelem: kořen dostatečně silný na hnaní. RHS kořeny vyzvedává v listopadu a jakoukoli hlavičku o průměru pod 2,5 cm vyřazuje místo toho, aby ji hnal, protože tak tenký kořen nemá dost uložené energie na to, aby vytlačil použitelný puk. Vyzvednuté kořeny se přesází do nádob nebo záhonů a zcela zakryjí černou fólií nebo obráceným kbelíkem, aby se vyloučila veškerá stopa světla, a poté se udržují mezi 10 a 15 °C. Přibližně o čtyři týdny později, jakmile puk dosáhne výšky 15 cm, se odřízne u hlavičky; metoda RHS závisí na naprosté tmě po celý ten měsíc, což je právě to, co drží listy bledé a dává hnané čekance její jméno.

Kořenová čekanka jako náhražka kávy

Kořenová čekanka prochází stejným prvním létem jako witloof, přičemž si vypěstuje jediný kůlový kořen místo hlávky listů, ale nikdy se nehná. Místo toho se dozrálý kořen vyzvedne, usuší a upraží, což podle botanické zahrady v Missouri i poradenské extenze Severní Karolíny stojí za dlouhou historií čekanky jako přísady nebo náhražky kávy, zvlášť tam, kde byla samotná káva kdysi vzácná nebo drahá. V pražené podobě zůstává z čerstvé hořkosti čekanky v šálku jen málo, ale je to tentýž mléčně mázdřitý kůlový kořen jako u každé jiné formy rostliny, jen dovedený k jinému cíli.

Opylovači a divoký příkopový květ

Ponechaná bez zásahu místo sklizně otevírá čekanka modré květy ráno a zavírá je do poledne, pokud není zataženo, rytmus, který poradenská extenze Severní Karolíny přímo dokládá a který je také důvodem, proč porost čekanky vyfotografovaný odpoledne často ukazuje jen zavřené poupata. Podle téhož zdroje na květech v tomto otevřeném okně sají nektar včely a motýli, což z rostliny dělá drobný, ale spolehlivý zdroj potravy všude tam, kde zdomácněla podél cest, polí a pustých ploch. Toto zdomácňování má i stinnou stránku: botanická zahrada v Missouri uvádí, že čekanka je jako plevel natolik významná, že je uvedena na seznamu invazních plevelů státu Colorado, kde musí být podle lokality vymýcena, zadržena nebo potlačena, takže zahradník, který nechá pěstovaný záhon vysemenit poblíž volné plochy, ve skutečnosti vrací do krajiny stejnou divokou formu, místo aby pěstoval okrasnou rostlinu.