Kakost smrdutý

Nízká, kapradinovitá rostlina s drátovitě červenými lodyhami a drobnými pětiplatými růžovými květy, která hned po rozemnutí listu vydá ostrý, nepříjemný pach: taková kombinace na stinném záhonu, štěrkové cestičce nebo ve spáře ve zdi je téměř vždy Geranium robertianum, běžně nazývaný kakost smrdutý. Přijatá klasifikace GBIF jej řadí do čeledi kakostovitých (Geraniaceae), rodu Geranium, a je opravdu jedním z nejsnadněji zvladatelných plevelů na zahradě: celá rostlina se obvykle vytrhne jedním tahem. Zda ho vůbec vytrhávat a jak naléhavě, záleží na tom, kde se objevil, a v některých částech Spojených států i na tom, co říká zákon daného okresu.

Jak kakost smrdutý poznat: červené lodyhy, krajkové listy, růžové květy

Listy jsou hluboce členěné do tří hlavních laloků, což každému dává krajkovitý, téměř kapradinovitý vzhled, a sedí na lodyhách pokrytých jemnými chloupky, které se barví od zelené po výrazně červenou, přičemž barva sytí ještě víc na suchých nebo slunných místech nebo s příchodem podzimu. Květy jsou drobné, kolem centimetru v průměru, s pěti růžovými až narůžověle fialovými okvětními lístky, občas bílými, a objevují se průběžně od jara do podzimu místo v jednom krátkém náporu. Celá rostlina má rozkladitý, větvící se vzrůst spíš než vzpřímený, a dorůstá nejvýš zhruba 40 cm na výšku i do šířky, i když rostlina zakořeněná v suché spáře zdi zůstane mnohem menší.

Skutečný kakost, ne zahradní pelargónie

Jméno vyvolává trvalý zmatek: sytě červené nebo růžové kvetoucí rostliny prodávané v zahradních centrech a závěsných koších jako „geránie“ jsou téměř vždy Pelargonium, příbuzný, ale samostatný rod převážně mrazem ohrožených jihoafrických druhů, které je třeba před mrazem stěhovat dovnitř. Kakost smrdutý je skutečný Geranium, rod, který dal celé čeledi její český název kakostovité, podle dlouhého zobanitého plodu společného oběma rodům. Rozdíl není jen taxonomická drobnost. Záleží na něm při péči, protože kakost smrdutý je plně mrazuvzdorná, samovolně se vysévající planá jednoletka nebo dvouletka, ne citlivá pokojová rostlina v květináči, a záleží na něm i při ověřování jedovatosti, protože hledání toxicity pod pojmem „geránie“ obvykle najde údaje pro Pelargonium místo tohoto druhu.

Proč se mu říká smraďoch

Ulomte lodyhu nebo rozemněte list mezi dvěma prsty a pach je okamžitý: silný, pižmový, mírně liščí zápach, kvůli kterému si rostlina vysloužila anglickou přezdívku stinky Bob, název používaný v severozápadním Pacifiku natolik často, že se tam stal běžnějším označením než samotný kakost smrdutý. Pach je nejsilnější za teplého dne nebo hned po pomačkání listoví, ať už od plení, chůze nebo prostého zavadění o trs na cestičce, a rychle vyprchá, jakmile odříznutý materiál uschne.

Semenný katapult: jak se z jedné rostliny stane mnoho

Stejně jako ostatní zástupci čeledi kakostovitých tvoří kakost smrdutý semena uvnitř tobolky s dlouhým zobanitým tvarem. Ve zralosti se pletivo zobanu prudce rozevře a silou vymrští drobná semena, která doletí až 6 metrů od mateřské rostliny. Právě tento jediný mechanismus vysvětluje většinu toho, co je na tomto plevelu tak otravné: nové růžice se objevují rozptýlené po štěrkové cestičce, zapadlé do zdních spár daleko od jakéhokoli zjevného zdroje, nebo roztroušené po záhonu, protože každá tobolka je vlastně malý samonabíjecí katapult, ne semeno, které prostě spadne k patě rostliny.

Mělké kořeny dělají z vytrhávání rukou nejlepší způsob regulace

Kořenový systém je vláknitý a mělký místo jednoho hlubokého kůlového kořene, takže pevné uchopení rostliny u báze a zatažení obvykle přinese celou rostlinu čistě ven, zvlášť z vlhké půdy. RHS je jasná v tom, že není třeba sahat po herbicidu: vytrhávání rukou, nebo plečkování v teplý suchý den před vysemeněním, si s ním poradí a vrstva mulče o tloušťce kolem 8 cm udusí veškeré semenáčky ještě klíčící ze semen vysypaných v předchozích sezónách. Nejužitečnější návyk je vytrhávat rostliny dřív, než tobolky dozrají, protože to jedním zásahem odstraní celou další vystřelenou generaci místo toho, aby se nechala rozptýlit.

Kdy ho nechat na místě

Ne každý trs je třeba vytrhat. RHS uvádí kakost smrdutý na svém seznamu rostlin pro opylovače a jeho květy lákají čmeláky a motýly po dobu kvetení, která trvá mnohem déle než u většiny trvalek na záhonu. Je to také jedna z mála rostlin, která udrží zelený půdní pokryv v nejsušších, nejobtížnějších stinných koutech, ve spáře zdi nebo v suché ploše pod živým plotem, kde záhonové rostliny běžně neuchytí. Ponechaný v divokém koutu, u paty živého plotu nebo ve štěrku, který jinak není osázený, si své místo zaslouží; vytržený ze záhonu v aktivní kultivaci dřív, než vysemení, nezpůsobí škodu ani tak, ani tak. Rostliny, které stojí za okamžité odstranění, jsou ty, co už kvetou v záhonu, který má zůstat upravený.

Úředně regulovaný plevel na severozápadě Spojených států

Ve svém přirozeném areálu napříč mírným pásem Starého světa je kakost smrdutý prostě běžná planá bylina živých plotů a stinné půdy. Ve Spojených státech je to místy jiný příběh: WSU Hortsense jej vede jako plevel třídy B ve Washingtonu i Oregonu a poznamenává, že se dokáže šířit do nedotčeného lesa a vytlačovat původní rostliny, a že regulace může být vyžadována zákonem daného okresu. Zahradníci v severozápadním Pacifiku, kteří zvažují, zda trs ponechat kvůli hodnotě pro opylovače, by si měli ověřit místní pravidla pro invazní plevele dřív, než se rozhodnou jej tolerovat, protože kalkulace, která funguje v evropském živém plotu, se automaticky nevztahuje na zavlečenou populaci v podrostu kaskádského lesa.

Je kakost smrdutý jedovatý pro zvířata nebo lidi?

ASPCA nevede pro Geranium robertianum jmenovitě žádný záznam. Její záznam „geránie“, označený jako jedovatý pro psy, kočky a koně, se botanicky týká rodu Pelargonium, stejné květinářské geránie zmíněné výše, ne této rostliny. Bez vlastního samostatného posouzení kakostu smrdutého ze strany ASPCA je poctivá odpověď taková, že jeho jedovatost pro domácí mazlíčky je neověřená, ne prokazatelně bezpečná, takže se vyplatí zvědavé psy a kočky od jeho konzumace ve větším množství odrazovat a při požití většího množství kontaktovat veterináře, stejná opatrnost, jakou je vhodné uplatnit u jakékoli nekatalogizované zahradní rostliny.