Hvězdník pruhovaný

Cibule prodávaná jednoduše jako amarylka je velmi často hybrid vyšlechtěný zčásti z Hippeastrum striatum, ale planý druh je samostatná rostlina, kterou stojí za to pěstovat i pro ni samotnou: brazilská cibule, která na jaře vyžene statný, bezlistý stvol s otevřenými, nálevkovitými květy v oranžově červené barvě s tmavším pruhem uprostřed každé okvětní lupeny. Není to stejná rostlina jako Amaryllis belladonna, jihoafrická cibule, které jméno amarylka přísně vzato patří, což je jeden z důvodů, proč pěstitelé i botanici dnes obě skupiny drží pod oddělenými rodovými jmény odděleně. Zasaďte spící cibuli tak, aby hrdlo zůstalo nad substrátem, dejte jí světlé místo a se zálivkou počkejte, dokud se skutečně neobjeví růst, a první kvetoucí stvol obvykle přijde během pár týdnů. Těžší dovedností je přimět cibuli, aby zakvetla znovu i příští rok, což závisí na tom, jestli jí po odumření listů na podzim dopřejete pořádný suchý klid.

Hippeastrum, ne amarylka: uvedení jména na pravou míru

Rod Amaryllis obsahuje jen dva druhy, oba původem z Jižní Afriky, z nichž Amaryllis belladonna je ten známější. Téměř vše, co se v obchodech prodává jako cibule amarylky, včetně velkých pruhovaných trubek nucených ke kvetení na Vánoce, ve skutečnosti patří do rodu Hippeastrum, čítajícího zhruba devadesát druhů původem ze Střední a Jižní Ameriky. Hippeastrum striatum je jeden z planých druhů stojících za tímto zmatením: GBIF uvádí Amaryllis acuminata, Amaryllis crocata a několik dalších starých jmen rodu Amaryllis jako synonyma, pozůstatek doby, kdy botanici házeli jihoamerické cibule do jednoho pytle s jihoafrickými. Plants of the World Online klade jeho původní areál do východní a jižní Brazílie, do sezónně suchého tropického prostředí, což do jisté míry vysvětluje, proč cibule tak dobře snáší, a dokonce potřebuje, každoroční suché období.

Sázení cibule: hloubka, velikost květináče a první zálivka

Cibuli zasaďte do květináče jen o málo širšího, než je ona sama, protože Hippeastrum kvete lépe s poněkud stísněnými kořeny, a ponechte zhruba horní třetinu, hrdlo a ramena, nad úrovní substrátu místo zahrabání až po povrch. Cibule zasazená příliš hluboko nebo s trvale vlhkým hrdlem je mnohem náchylnější k houbové hnilobě, o které je řeč dál. Po zasazení jednou zalijte, aby substrát sedl, pak počkejte, dokud skutečně neuvidíte růst, ať už špičku listu, nebo přímo kvetoucí stvol prorážející hrdlem; vydatná zálivka holé, bezkořenové cibule v této fázi je běžný způsob, jak ji nechat shnít ještě předtím, než vůbec začne růst. Jakmile je růst v plném proudu, zalévejte dostatečně vydatně, aby substrát mezi zálivkami mírně proschl, ale nikdy úplně nevysychal do tvrda.

Světlo a hnojení během olistěného období

Dejte květináči světlé místo, na parapet s dostatkem světla, ale ne na pražící poledne slunce přes sklo, a otáčejte jím každých pár dní, aby kvetoucí stvol rostl rovně, místo aby se silně naklonil za světlem. Venku v teplém podnebí dává táž rostlina ve skutečnosti přednost mírnému stínu: UF/IFAS Extension uvádí, že amarylka vysazená na plné slunce na volné zahradě má tendenci žloutnout a nejlépe se jí daří v lehkém, prokvétajícím stínu, například pod vysokou korunou stromů. Jakmile květy odkvetou, odkvetlý stvol seřízněte až k hrdlu cibule, ale řemenovité listy nechte netknuté, protože právě tato listová hmota trvající přes celé léto přebudovává cibuli pro příští rok kvetení. Během tohoto olistěného období hnojte jednou týdně vyváženým tekutým hnojivem a přestaňte, jen když začíná níže popsaný klid.

Suchý, chladný klid, který vynutí příští kvetení

Hippeastrum striatum nezakvete znovu automaticky tak, jak to dělá mnoho pokojových rostlin; vynechte klid a rostlina obvykle jen následující rok znovu vyžene listy. Na začátku podzimu, jakmile listy samy začnou žloutnout, přestaňte zalévat a hnojit a nechte listovou hmotu úplně odumřít. RHS pak doporučuje udržovat cibuli v chladu, kolem 13 °C, a v podstatě suchu po dobu osmi až deseti týdnů, buď ponechanou v květináči v tmavší nevyužívané místnosti nebo garáži, nebo vyzvednutou a uskladněnou bez substrátu. Teprve až tento klid uplyne, má se cibule přesunout zpátky do tepla, světla a k zálivce, a v tu chvíli je pravděpodobnějším prvním znakem růstu spíš nový kvetoucí stvol než další listy.

Venku v bezmrazých zahradách, od Floridy po Havaj

Tam, kde zimy zůstávají v podstatě bez mrazu, může tento druh žít venku celoročně jako zahradní cibulovina místo hrncové rostliny přinášené dovnitř na chladné měsíce. UF/IFAS Extension popisuje amarylku pěstovanou celoročně venku na floridských zahradách, s listy zpětně sestřiženými mrazem jen v severních okresech tohoto státu. Na některých místech druh zašel dál než pouhé pěstování: Smithsonovská Flora havajských ostrovů uvádí Hippeastrum striatum jako zdomácnělý na ostrovech Kauai, Maui, Molokai, Lanai a Havaj, kde unikle cibule přežívají dobře i mimo jakoukoli zahradu. Tam, kde je skutečný zimní mráz běžný, nic z toho neplatí a cibule se na nejchladnější měsíce musí vrátit do květináče.

Množení odnožemi

Ponechaná v zemi nebo ve velkém květináči několik let, cibule Hippeastrum striatum u báze vytváří malé odnožové cibulky, a právě ty jsou rychlý, spolehlivý způsob, jak získat identickou novou rostlinu místo sázení na semeno. RHS doporučuje zakořeněné odnože při přesazování oddělit a pěstovat je jednotlivě dál v dobře propustném substrátu při teplé, stálé teplotě, aniž byste je v prvním roce nebo dvou nutili do klidového období, protože mladá cibule potřebuje spíš dál nabírat velikost než brzy kvést. Takto pěstované odnože obvykle dosáhnou velikosti ke kvetení za tři až čtyři roky, dřív než cibule pěstované ze semene, kterým to trvá ještě déle a spolehlivě se u nich neopakuje barva ani pruhování mateřské rostliny.

Škůdci a choroby: mšička narcisová, muchnice a červená spála

Cibule ponechané přes léto venku jsou nejvíc ohrožené muchnicí narcisovou, jejíž dospělci připomínají malé chlupaté čmeláky a kladou vajíčka k hrdlu cibule; vylíhlá larva se pak zavrtá dovnitř cibule, a napadená rostlina následující rok obvykle vyžene jen pár tenkých, travnatých listů a žádný kvetoucí stvol. Muchnice se v interiéru objevují méně často než mealybugs, tedy puklice vlnaté, které se hromadí jako bílé, vatovité shluky tam, kde se listové báze překrývají; UF/IFAS Extension je uvádí mezi běžnými škůdci amarylky, a mírné napadení se dá obvykle setřít vatovou tyčinkou namočenou v denaturovaném lihu, než se stihne rozšířit. Choroba, na kterou si dát pozor, je červená spála, také nazývaná spála listů, způsobená houbou Stagonospora curtisii: na cibuli, listech nebo kvetoucím stvolu se objevují červenohnědé skvrny, nejrychleji se šířící v chladných, vlhkých podmínkách se špatným prouděním vzduchu. Sázení cibule s hrdlem nad substrátem místo zahrabaného a udržování vody mimo listy jsou hlavní způsoby, jak houbě od začátku zabránit se uchytit.

Jedovatost pro domácí zvířata

ASPCA uvádí tuto rostlinu pod svým anglickým lidovým jménem Barbados lily jako jedovatou pro psy i kočky, s lykorinem a příbuznými alkaloidy jako toxickými látkami a s cibulí nesoucí zdaleka nejvyšší koncentraci. Požití obvykle vyvolá zvracení, slinění a průjem, a ASPCA upozorňuje, že snězení většího množství se může vystupňovat až k třesu, nízkému krevnímu tlaku a srdečním arytmiím, takže spící cibuli ponechanou v dosahu kousajícího psa nebo kočky se vyplatí přesunout mimo dosah, obzvlášť během holých týdnů s odkrytými kořeny hned po zasazení nebo vyzvednutí.