Povijnice batátová

Zakořeněný řízek Ipomoea batatas může do týdne tvořit nové listy, a proto se s touto rostlinou tolik zahradníků poprvé setká ve sklenici vody na parapetu ještě dřív, než ji vysadí ven. Tentýž druh dává dvě různé rostliny podle toho, proč ho pěstujete: světle zelené, fialové nebo panašované kultivary prodávané jako popínavá zeleň do závěsných košů a truhlíků, a prostěji olistěné polní odrůdy pěstované pro jedlé hlízovité kořeny. Obě mají stejné nároky na péči, stejně bujný, rozrůstavý vzrůst a stejnou nesnášenlivost mrazu.

Okrasná réva, nebo užitková plodina: vězte, co jste koupili

Školkařské kultivary jako 'Margarita' (limetkově zelené, srdčité listy) a 'Blackie' (téměř černé, hluboce laločnaté listy) jsou vyšlechtěné pro barvu a hustotu listoví, ne pro velké zásobní kořeny; drobné hlízy sice tvoří, ale jen jako vedlejší produkt. Polní odrůdy prodávané jako sadbové kořeny nebo výhonky vkládají svou energii do vřetenovitých jedlých kořenů a mají prostší zelené listy. Pokud štítek neuvádí, o kterou jde, sledujte růstový návyk: okrasné typy se nejprve nízko větví a tvoří polštář, než začnou popínat, zatímco produkční odrůdy vyhánějí dlouhé výhonky s méně postranními větvičkami.

Světlo a umístění

Dejte jí plné slunce až lehký odpolední stín. Na plném slunci si okrasné kultivary nejlépe udrží barvu listů: Margarita zůstává limetkově zelená místo blednutí do obyčejné zeleně a Blackie tmavne blíž k černé. Uvnitř udrží jasné jižní nebo západní okno s několika hodinami přímého světla řízek na parapetu, aby se nenatahoval a nezplaněl. Venku snáší i polostín, ale roste tam pomaleji a méně kvete.

Půda a výsadba

Vysazujte do kypré, dobře odvodněné půdy; těžký nebo slehlý jíl vytváří dlouhé, vláknité jedlé kořeny a přitahuje hnilobu kořenů, ke které dochází, když půda zůstává pod zhruba 10 °C. Výhonky nebo zakořeněné řízky vysazujte přibližně 30 cm od sebe, v řádcích vzdálených 90 až 120 cm, pokud chcete, aby réva vyplnila prostor mezi nimi během jedné sezóny. U jedlých typů udržuje pH půdy kolem 5,8 až 6 pod kontrolou strupovitost, houbovou chorobu, která skvrní slupku; střídání záhonů po několika letech proti této chorobě funguje lépe než jakýkoli postřik.

Zálivka

Nově vysazené výhonky zalévejte denně první dva týdny, dokud se kořeny neuchytí, poté přejděte na týdenní zálivku, zhruba 1,2 cm vody týdně stačí, jakmile réva začne růst naplno. Zavedené rostliny mají mírné nároky na vodu a při přesychání viditelně vadnou místo vysychání do křupava, takže zplihlý koberec listů v odpoledním horku je signál k zálivce, ne pohotovostní stav. Pokud pěstujete pro hlízy, poslední tři až čtyři týdny před sklizní zálivku výrazně omezte; vlhká půda pozdě v sezóně kořeny trhá a praská.

Hnojení

Tato rostlina trestá štědrost dusíkem: příliš bohatá půda na dusík vytváří spleť olistěné révy a málo nebo žádné použitelné kořeny. Před výsadbou zapracujte do záhonu 2 až 5 cm kompostu místo přihnojování během sezóny a při výsadbě přidejte kostní moučku, pokud chcete podpořit tvorbu kořenů. Výjimkou jsou exempláře v nádobách a závěsných koších pěstované čistě pro listoví, které mohou přes léto měsíčně dostávat zředěné vyvážené hnojivo, protože zde není žádná sklizeň hlíz, kterou by bylo třeba chránit.

Množení z řízků a výhonků

Toto je hlavní kouzelnický trik této rostliny. Odřízněte popínavý úsek se dvěma až třemi listovými uzlinami, odstraňte listy ze spodních dvou třetin a řez ponořte do sklenice vody; kořeny se z uzlin objeví přibližně do deseti dnů a řízek je připraven k zasazení do květináče nebo ven o dva až tři týdny později. Chcete-li vypěstovat výhonky pro jedlou sklizeň, zavěste celou hlízu napůl ponořenou ve vodě nebo ji zahrabejte do vlhkého písku; podél celé délky vyraší výhonky, a každý, který si vytvořil pár vlastních kořenů, lze odkroutit nebo odříznout a vysadit jako samostatnou sazenici.

Škůdci, choroby a časté chyby

Strupovitost zanechává tmavé, papírovité skvrny na slupce skladovaných kořenů; žije v půdě, takže záhony střídejte a začínejte ze zdravých výhonků místo dodatečné léčby. Hraboši, myši a srnčí zvěř berou záhon tvořících se hlíz jako spíž, a fyzická bariéra, například pletivo nebo vyvýšený záhon, funguje lépe než jakýkoli repelent. Nejčastější chybou u okrasných kultivarů je vysazovat je do stínu a bohaté půdy v očekávání, že vydrží sytá školkařská barva; místo toho listoví vybledne a růst zplaní. Nejčastější chybou u jedlých typů je nechat je v zemi po prvním lehkém mrazu, což zkracuje jejich skladovatelnost, i když mráz kořeny přímo nezasáhl.

Sklizeň a přezimování

Jedlé kořeny vykopávejte kolem prvního podzimního mrazu, rycími vidlemi vedenými dostatečně daleko od báze rostliny, abyste hlízy nepropíchli. Nechte je dvě až tři hodiny volně oschnout na vzduchu, poté je nechte deset až čtrnáct dní zrát při 27 až 29 °C a vysoké vlhkosti, volně uzavřený plastový sáček s pár zářezy funguje i bez vyhrazené sušárny, než je uložíte při 13 až 16 °C ve tmě. Mimo svou mrazuvzdornou oblast celá rostlina zkolabuje při prvním skutečném mrazu; zahradníci v chladném podnebí buď přenesou oblíbenou okrasnou révu dovnitř jako zakořeněný řízek dřív, než přijde chlad, nebo berou letošní přírůstek jako jednoletku a příští jaro začnou znovu z nových výhonků nebo řízků.